Pod mikroskopem vypadá DNA jako zkroucený žebřík. Pro vědce ale znamená mnohem víc. Je jakousi nepsanou učebnicí lidstva, která i 71 let po odhalení svého potenciálu stále pomáhá přepisovat dějiny..

V roce 2019 se například stala základem výzkumu australských vědců, kteří se zaměřili na průměrnou délku života našich předků, neandertálců a denisovanů. Zatímco u člověka se výpočty zastavily u čísla 38, mamut srstnatý (Mammuthus primigenius) se mohl dožít i 60 let.

Tajemství jménem stáří

Podle molekulárního biologa Benjamina Maynea, z vědecké výzkumné organizace Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation z Crawley v Austrálii, může znalost délky života vyhynulých druhů přispět k lepšímu pochopení, jakého věku se dožívají zvířata v daných podmínkách a proč.

„Pokud se druh nedožívá pro něj přirozené maximální délky života v přírodě, může to znamenat, že čelí takovým environmentálním podmínkám, které mohou vést k jeho vyhynutí,” popsal. Rovněž uvedl, že celý výzkum probíhal na základě analýz DNA a jejích úseků, které jsou spojené s postupným stárnutím.

Dle tzv. genových hodin posléze experti odhadovali, jaká by maximální délka života vlastně mohla být.

Polepšili jsme si!

Z analýzy zároveň vyplynulo, že lidstvu se podařilo značně prodloužit dobu dožití. Různé výpočty v rámci blízkých příbuzných by ale mohly v budoucnosti prozradit mnohem více. Například zda v tomto příznivém trendu sehrála větší roli medicína, zdravý životní styl nebo technologie.

Výsledky australské studie totiž „oživily“ staré výzkumy, které uvádí, že v uplynulých dvou stoletích se průměrná délka života takřka zdvojnásobila. Ale nejen to. Ve středověku se naši předci dožívali podstatně vyššího věku, klidně i 70 let.

Vinou vysoké dětské úmrtnosti byl ale všeobecně stanovený průměr označován za dost nízký.