Ve starověké metropoli Girsu, dnešním městě Tello v jihovýchodním Iráku, objevili archeologové pozůstatky dvou chrámů, postavených na sobě. Na ruinách sumerského chrámu vyrostl druhý, spojený s mocným makedonským králem Alexandrem Velikým i bájným antickým hrdinou a silákem Herkulem..

Sumerské město Girsu bylo pravděpodobně osídleno už v době 5300 až 4800 let př. n. l., kdy mělo poskytnout útočiště bohu Ningirsovi, spojovanému se zemědělstvím a léčitelstvím. V době svého největšího rozkvětu bylo Girsu metropolí pokrývající stovky hektarů.

Jeho objevitelem se stal francouzský konzul Ernest de Sarzec (1832–1901). Dnes na místě probíhá Projekt Girsu, v jehož rámci probíhají nové vykopávky, které mají světu přinést informace o sumerské civilizaci.

Už ve 20. letech minulého století byla v Girsu odhalena podivná stavba, kterou tehdy archeologové považovali za chrám neobvyklého tvaru. Až členové Projektu Girsu odhalili skutečnou funkci tohoto záhadného objektu, tvořeného dvěma symetrickými stavbami z nepálených cihel o délce téměř 40 metrů s vysokými stěnami uspořádanými do dvou křivek prohýbajících se směrem ven.

Jednalo se o „žleb“, vytvořený před 4 000 lety, na asi 20 km dlouhém kanálu, který sloužil k zavlažování vzdálenějších zemědělských lokací. Díky němu docházelo v kanálu k Venturiho efektu, tedy zrychlení proudění vody při průchodu zúženým místem.

Dva chrámy na stejném místě

Při vykopávkách, provedených archeology z Britského muzea v Londýně v rámci Projektu Girsu, byly zase objeveny pozůstatky dvou chrámů, postavených na tomtéž místě. Zbytky staršího sumerského chrámu byly pohřebené pod pozůstatky novějšího, helénistického chrámu, pocházejícího ze 4. století př.

n. l. Sebastien Rey, archeolog a kurátor starověké Mezopotámie v Britském muzeu, který vedl vykopávky, k tomu říká: „Skutečnost, že chrám byl postaven na stejném místě, kde stál před 1500 lety jiný, nebyla náhoda. Toto místo muselo mít pro obyvatele Mezopotámie zvláštní význam.“.

Podle něj to svědčí o tom, že měli obyvatelé Babylonie ve 4. století př. n. l. rozsáhlé znalosti o své historii. Vědci podílející se na Projektu Girsu se domnívají, že novější chrám, vystavěný z pálených cihel, měl potvrdit božský původ nikoho menšího než Alexandra Velikého (356–323 př.

n.l.), kterému se podařilo ovládnout většinu světa známého tehdejším Řekům. K tomuto závěru je vedl nález stříbrné drachmy, pocházející z roku 330 př. n. l., což se shoduje s obdobím bezprostředně po Alexandrově vítězství nad Peršany. Vyrazit ji tak podle nich nechal právě on.

Syn Dia a bratr Herkula

V chrámu byl rovněž objeven řecky a aramejsky vyvedený nápis, který v překladu znamená „dárce dvou bratrů“. Alexandrova fascinace řeckými mýtickými siláky, především Heráklem neboli Herkulem, ho možná přivedla k hledání jeho sumerského ekvivalentu, který objevil v bohovi Ningirsu, a proto se rozhodl nechat si postavit chrám právě v Girsu.

Když se v Egyptě roku 331 př. n.l. vypravil Alexandr do oázy Siwa, v níž se nacházelo orákulum zasvěcené bohu Amonovi, uvítal ho údajně nejvyšší kněz jako „syna Dia (Amona)“.

On se však už dříve označoval za Diova syna, čímž se stal bratrem Herkula a potenciálně i Ningirsua. Podle Reye to koresponduje i s vyobrazením Alexandra na nalezené minci, když říká: „Na rubu mince je vyobrazen Herkules, mladistvý a hladce oholený, čímž silně připomíná konvenční zobrazení Alexandra, na líci pak Zeus spolu se symboly orla a blesku, které ho charakterizují.“ Není jisté, zda makedonský vládce chrám v Girsu někdy skutečně navštívil, i když příležitost k tomu během svého pobytu v Babylonu měl.

Mezi obětinami v chrámu pak byly nalezeny i figurky makedonský jezdců, které jsou silně asociovány právě s Alexandrem, mohly však být i obecnou reprezentací kultu válečného hrdinství.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 3/2024, které vyšlo 14. února 2024.