Soukromníci i vesmírné agentury mnoha zemí plánují postupnou kolonizaci Měsíce i Marsu. Co však budou astronauti ve vesmíru jíst, než budou na těchto místech zbudována trvalá sídla, zahrnující skleníky pro pěstování potřebných plodin?.

Vesmírné stravování si prošlo bouřlivým vývojem a stále není u konce. Astronauti, kteří na začátku 60. let 20. století startovali do vesmíru na kosmické lodi Mercury, měli k dispozici prášková jídla sušená mrazem, kostky o velikosti sousta a husté tekutiny v hliníkových tubách.

John Glenn byl v roce 1962 prvním, kdo ve vesmíru ochutnal jablečné pyré. Jurij Gagarin byl vybaven třemi tubami, z nichž dvě obsahovaly masové pyré a jedna čokoládovou omáčku.

Nicméně, od hliníkových tub bylo brzy upuštěno, protože neumožňovaly vidět a cítit konzumovanou potravinu, navíc jídel, která mohla být upravena do podoby husté pasty, nebylo příliš mnoho. Kostky potravy byly následně pokrývány želatinou, aby se nedrobily, a u lyofilizovaných, tedy mrazem sušených potravin, bylo dbáno na to, aby je šlo co nejsnáze opět rehydratovat.

I tak měli astronauti problémy s konzumací těchto potravin, protože ve vesmíru, zřejmě vlivem nahromadění tekutin v hlavě, chutná jídlo mdle a nevýrazně, asi jako když jste nachlazení.

Pokroky ve vesmírném jídelníčku

Mise Apollo 11 pak přinesla revoluci v podobě „spoon bowl“. Jednalo se o balíček se lžičkou a mísou, který umožňoval, díky přítomnosti teplé vody na palubě vesmírné lodě, rehydrataci a ohřívání jídla v sáčku, který se pak otevřel plastovým zipem a jídlo mohlo být zkonzumováno lžičkou.

Neil Armstrong si tak mohl pochutnat na špagetách s masovou omáčkou a Buzz Aldrin na krevetovém koktejlu. Při misi Apollo-Sojuz si pak mezi sebou američtí a sovětští astronauti vyměňovali jídla, na menu v Sojuzu 19 byl například konzervovaný hovězí jazyk, rižský chléb, boršč nebo kaviár.

Na Mezinárodní vesmírné stanici si dnes už mohou astronauti pochutnat na větší variabilitě hlavních chodů. Možná je i konzumace čerstvého ovoce a zeleniny, které lze uchovat při pokojové teplotě. Oblíbené je například sušené hovězí jerky, protože má výraznou chuť a dlouho vydrží.

V roce 2015 si italská astronautka Samantha Cristoforetti mohla jako první vychutnat čerstvě uvařenou kávu ve vesmíru. Japonská agentura zase upravila tradiční japonská jídla a nápoje, jako je matcha, ramen či sushi, tak, aby se dala konzumovat ve vesmíru.

Strava pro cestující na Mars

Při budoucích dlouhodobých misích musí mít potraviny minimální trvanlivost alespoň 5 let, při jejich balení musí být klíčovým aspektem minimalizace odpadu, takže je důraz kladen na biologicky odbouratelné, jedlé či opakovaně použitelné obaly.

Odborníci se rovněž shodují na tom, že by většinu nabízených pokrmů měly tvořit plodiny pěstované hydroponicky během letu, zejména bílé i sladké brambory, sójové boby, pšenice či rýže.

Na nalezení dokonalého vesmírného jídla, které by splnilo výše uvedené podmínky, poskytlo astronautům všechny důležité živiny, a ještě dobře chutnalo, se soustředili odborníci z University of Adelaide v Austrálii a University of Nottingham ve Velké Británii.

Astronauti spálí ve vesmíru více kalorií než lidé na Zemi, navíc potřebují větší množství některých mikroživin, jako je vápník a vitamin D, aby zůstali zdraví i při dlouhodobém pobytu v mikrogravitaci.

Doporučené množství vápníku 1000 mg/den se například při dlouhodobých misích zvyšuje na 1200 mg/den.

Vegetariánský salát pro astronauty

Volker Hessel, ředitel výzkumu v Centru Andyho Thomase pro vesmírné zdroje, spolu se svými spolupracovníky identifikoval plodiny, které uspokojí každodenní nutriční potřeby muže – astronauta, při jejichž pěstování bude navíc minimalizována spotřeba vody k jejich růstu.

Měly by také vyžadovat minimum hnojiva, času a plochy k růstu a jejich nepoživatelné části by mělo být možné recyklovat. K optimalizaci těchto kritérií použili odborníci metodu lineárního programování, které výpočetně vyvažuje různé proměnné, aby došlo ke splnění zadaných cílů.

Na základě toho vytvořili chutný vegetariánský salát, který obsahoval sójové boby, mák, ječmen, kapustu, arašídy, sladké brambory a slunečnicová semínka. Ten v sobě spojoval nejúčinnější rovnováhu maximálního obsahu živin a minimálních vstupů potřebných na vypěstování těchto plodin.

Tato kombinace nicméně nemůže poskytnou úplně všechny potřebné mikroživiny, zbylé by tak astronautům musely být podány ve formě doplňku. Když salát ochutnali čtyři testeři, všichni ho chválili. Jeden si uměl představit jíst ho celý týden, další byli trochu umírněnější, ale přidali si druhou porci.

Do budoucna se chtějí odborníci zaměřit na vyhotovení obdobného jídla pro ženy – astronautky a také rozšířit množství plodin zahrnutých v databázi.