Astronomové možná konečně rozluštili jednu z nejdéle trvajících záhad noční oblohy. Červený superobr Betelgeuse v souhvězdí Orionu má podle nových pozorování hvězdný doprovod, který se až dosud ztrácel v jeho oslnivém světle. Tento drobný společník dostal pracovní jméno Siwarha..

Idea, že Betelgeuse může mít partnera, astronomickou komunitou kolovala už docela dlouho. Ale až v roce 2024 dvě nezávislé studie analyzovaly historická měření jasnosti, pohybu a radiální rychlosti a naznačily, že nepravidelnosti v datech by mohl způsobovat menší objekt obíhající kolem hlavní hvězdy.

Betelgeuse je však tak jasná, že po většinu času zcela přezářila jakéhokoli slabšího souseda.

Zlom nastal s použitím techniky speckle imaging (viz box), díky níž tým vedený astronomem Stevem Howellem z NASA využil 8,1metrový dalekohled Gemini North na Havaji. Přístroj ‘Alopeke pořídil tisíce velmi krátkých expozic, které dokázaly korigovat atmosférické rušení a odfiltrovat světlo Betelgeuse.

Nakonec se na snímcích skutečně objevil slabý objekt a to přesně tam, kde ho teorie očekávala, tedy těsně u okraje obřího superobra.

Odhady naznačují, že Siwarha má hmotnost okolo jednoho a půl Slunce a je asi o šest magnitud slabší než Betelgeuse. Astronomové se domnívají, že jde o objekt, který ještě nezačal spalovat vodík v jádře.

V kombinaci s faktem, že Betelgeuse je starý superobr na konci svého životního cyklu, vzniká mimořádně neobvyklý pár: hvězdné dítě obíhá stárnoucí kolos. Podle propočtů se navíc její dráha nachází v rozšířené atmosféře superobra, ve vzdálenosti přibližně čtyřnásobku vzdálenosti Země od Slunce.

Pokud bude existence Siwarhy potvrzena, půjde o vůbec první přímé pozorování hvězdného společníka obíhajícího superobra. Zároveň by to poskytlo vysvětlení pro šestiletou periodicitu změn jasnosti a radiální rychlosti Betelgeuse, která astronomům dlouhá léta vrtala hlavou.

Objev je ale zatím opatrně označován jen jako pravděpodobný, nikoliv definitivní. Signál detekovaný na snímcích leží na hranici možností přístrojů a není zcela vyloučeno, že šlo o nežádoucí obrazovou nebo měřicí stopu, která nevznikla skutečným objektem na obloze, ale chybou či omezením přístroje, atmosféry nebo zpracování dat.

Další pozorování jsou proto plánována na rok 2027, kdy bude možná úhlová separace obou objektů největší a potvrzení či vyvrácení existence Siwarhy výrazně snazší. Každopádně, pokud se hvězda skutečně nachází v těsné blízkosti Betelgeuse, její budoucnost nebude dlouhá.

Modely naznačují, že by mohla být pohlcena rozrůstající se atmosférou superobra během deseti tisíc let, jen krátký okamžik před tím, než Betelgeuse zakončí svůj život výbuchem supernovy.