Trval pouhý zlomek sekundy, ale na cestě k Zemi strávil více než deset miliard let. Astronomové vystopovali dosud nejvzdálenější známý rychlý rádiový záblesk a jeho domov jim výrazně napovídá, co podobné kosmické výkřiky způsobuje..

Když jihoafrická soustava radioteleskopů MeerKAT 4. března 2024 zachytila krátký signál označený FRB 20240304B, vědci ještě neměli tušení, odkud k naší planetě doputoval. Pozemní dalekohledy v daném směru nenašli žádný významný objekt a až vesmírný teleskop Jamese Webba odhalil drobnou vzdálenou galaxii a umožnil určit její vzdálenost.

Astronomové jí pozorují v podobě, jak vypadala pouhé tři miliardy let po velkém třesku.

Rychlé rádiové záblesky, anglicky fast radio bursts (FRB), patří k astronomickým záhadám. Během několika milisekund mohou uvolnit tolik energie, kolik Slunce vyzáří za měsíce či roky.

Od prvního objevu v roce 2007 jich astronomové zaznamenali tisíce, některé se opakují, jiné zazní jen jednou. Co je vytváří, zůstává nejasné. Nejvážnějším podezřelým jsou magnetary, mimořádně silně zmagnetované neutronové hvězdy.

Nový objev této hypotéze nahrává. Domovem záblesku je totiž malá galaxie, v níž velmi rychle vznikají nové hvězdy. Podle astronomů se většina jejích hvězd mohla zformovat během pouhých 30 milionů let. Takové prostředí je příhodné pro vznik magnetarů, které zůstávají po explozích hmotných hvězd.

Méně naopak svědčí pro scénář, v němž rádiový záblesk vyvolá srážka dvou neutronových hvězd, k níž obvykle vedou miliardy let vývoje.

Rádiové záblesky však nejsou zajímavé jen svým původem. Při průletu vesmírem jejich signál jak světlo baterky prochází řídkým ionizovaným plynem, který se jinak obtížně pozoruje. Plyn přitom ovlivňuje šíření rádiových vln, a astronomové tak mohou z jejich zpoždění odhadovat množství hmoty mezi vzdálenými galaxiemi.

Záblesky jim tím pomáhají mapovat i ty části vesmíru, které běžnými dalekohledy téměř nevidíme.