Domů     Historie
Jaroslav Heyrovský: Skromný génius
Zdroj: Wikimedia Commons

Za každým velkým objevem je spousta mravenčí práce nebo šťastná náhoda. U Heyrovského se oba předpoklady spojily, byl neúnavný dříč a navíc se brzy chytil správného nápadu. Jen na oficiální uznání v podobě Nobelovy ceny si musel počkat dlouhých 37 let..

Štěstí měl Heyrovský i na rodinné zázemí. Otec Leopold (1852– 1924) byl dobře situovaný pražský právník a své potomky v jejich zvídavosti velkoryse podporoval. A že ta byla převeliká… Jaroslava bavila fyzika i chemie, mladšího bratra Leopolda (1892–1976) proto zapojoval do svých pokusů.

Otec měl pro syny velké pochopení, dokonce jim z univerzity, kde učil, obstaral vyřazený rentgen. Jaroslav spolu s bratrem si ho doma zapojili a začali experimentovat s akvarijními rybičkami. Dařilo se jim, a tak si pořídili snímky svého zápěstí a rozesílali je jako novoročenky přátelům.

Vstříc Londýnu

Po maturitě začal Heyrovský studovat matematiku, fyziku a chemii na pražské univerzitě. Už v prvním ročníku ale zjistil, že ho víc přitahuje zcela nový obor fyzikální chemie – ta se ovšem v Praze ještě nepřednášela.

Znovu tedy pomohl otec, který synovi umožnil vydat se na University College do Londýna. Byla to skoro osudová cesta, která mladíka nasměrovala k budoucímu objevu i celoživotnímu výzkumu. V Londýně totiž Jaroslava zaujala elektrochemie a pro svou rigorózní práci si vybral téma elektrochemické vlastnosti hliníku.

Pracoval na ní ale déle, než si představoval, protože studium a běžný život přerušila I. světová válka. Heyrovský, který trávil prázdniny roku 1914 doma, se už do Londýna nesměl vrátit a musel se hlásit do armády.

Od vyslání na frontu ho zachránila křehká fyzická kondice, kvůli které skončil u zdravotníků. Jeho stav se ale zhoršoval, proto se už během války vrátil do Prahy, kde pokračoval na rigorózní práci. Stihl ji s koncem války a v uniformě, která už něco pamatovala, skládal závěrečnou zkoušku.

Bratr Leopold vzpomínal, že „… měl na jedné nohavici díru, a tak ji vypodložil papírem a ten vybarvil modrým inkoustem.“.

Osudové rozhodnutí

Při zkoušce ale na uniformě pramálo záleželo. Jednoho ze zkoušejících, fyzika Bohumila Kučeru (1874 –1921), totiž mnohem více zajímaly Heyrovského zkušenosti s elektrochemickým výzkumem hliníku.

Sám totiž pracoval na něčem obdobném se rtutí, přičemž jeho experiment byl jednoduchý. Z kapiláry vypouštěl do roztoku kapičky rtuti, které fungovaly jako elektroda. Druhou elektrodou byla rtuť na dně nádoby.

Následně sledoval, co dělá změna potenciálu s povrchovým napětím „živého stříbra“. Bohužel pro něj mu však vznikaly anomálie, pro které neměl vysvětlení.

Trojitý úspěch

Mladíkovi proto navrhl, aby v jeho výzkumu pokračoval a podivné chování kapkové elektrody objasnil. A Heyrovský souhlasil. Od zkoušky nakonec odcházel nejen obdařený diplomem, ale také s nabídkou na místo asistenta od druhého zkoušejícího, a ještě na pokračování výzkumu profesora Kučery.

Obdržel dokonce i jeho dosavadní výsledky, aby však velice záhy zjistil, že je to ubíjející práce. S velkou vytrvalostí vydržel vážit rtuťové kapky několik let, k žádným výsledkům ale nedošel. Kolem Vánoc roku 1921 toho začal mít dost.

Řekl si, že je na čase změnit metodu, vždyť je vlastně elektrochemik. Přestane vážit kapající rtuť, zapojí galvanometr a bude měřit proud, který roztokem prochází. A překvapení přišlo okamžitě, v roztoku se skutečně něco odehrávalo.

Přelomový objev

Po sérii opakování začalo Heyrovskému svítat, k čemu dochází. Kapající rtuť i rtuť na dně byly propojené se zdrojem elektrického napětí. Kuchyňská sůl, která se v roztoku přirozeně rozpouštěla na ionty, na proud reagovala.

Kladné ionty se stahovaly k anodě, záporné ke katodě. Na těch se pak rozpuštěné látky redukovaly nebo oxidovaly, tím uváděly elektrony do pohybu a měnily proud, který prochází nádobkou. Jak budoucí držitel Nobelovy ceny změny sledoval, uvědomil si, že se tento obecný princip musí projevovat zdánlivými anomáliemi a že křivky s maximy, které při záznamu pokusu vznikaly, vlastně odpovídaly vlastnostem konkrétních látek.

Každá reagovala na jiné napětí a podle své koncentrace vytvářela jiný proud. Tím se rozpuštěné chemikálie na křivce jednoznačně identifikovaly a současně udávaly své množství. Když si to Jaroslav Heyrovský uvědomil, pochopil, že objevil mimořádně elegantní a jednoduchý způsob chemické analýzy, kterému se žádný z tehdy známých postupů nemohl ani s odstupem rovnat.

Výhodné spojenectví

V té době už byl docentem, a tak neměl problém vydat o výsledku pokusů články v různých odborných časopisech. Jeden z nich si přečetl i mladý japonský fyzik Masuzó Šikata (1895–1964), který v té době pobýval v Berlíně na stáži.

Netrvalo dlouho než Heyrovskému napsal, zda může přijet. Svého rozhodnutí mladíka přijmout český vědec nikdy nelitoval. V Šikatovi totiž získal velmi šikovného spolupracovníka, který mu pomáhal nejen dál zkoumat charakter křivek, ale také změnit experimentální metodu na prakticky použitelnou.

Potřebovali jen vymyslet přístroj, který by měření zautomatizoval a zpřístupnil polarografii jako běžnou analytickou metodu.

Novinka je na světě!

Psal se rok 1924, když dvojice představila první polarograf, který předchozí pracné měření a zaznamenávání křivek zkrátil z mnoha hodin na pět minut. Objev s obrovským praktickým dopadem měl nevídaný ohlas a rychle se šířil světem.

Za Heyrovským jezdili zahraniční vědci, světové univerzity ho zvaly na přednášky, několik měsíců dokonce působil v USA, přednášel ale i v tehdejším Sovětském svazu. Jen doma s polarografem pohořel, patentový úřad Heyrovského se Šikatou odmítl s tím, že jde jen o vědeckou zajímavost a pro praxi nebude mít žádný význam.

Válečné stíny

Ve zdokonalování metody pokračoval Heyrovský dál, a roce 1934 se dočkal i první, zatím neúspěšné nominace na Nobelovu cenu. Větší starosti mu ale dělalo, že se opět schylovalo k válce. Začátek okupace navíc přinesl šok v podobě uzavření českých vysokých škol.

Úspěšnému chemikovi tehdy podal pomocnou ruku profesor Johann Böhm (1895–1952) z německé části pražské univerzity a nabídl mu, aby pokračoval v jeho laboratoři. Heyrovský si postupně přibral skoro dvacítku českých studentů a vědců, takže výzkum ilegálně pokračoval pod hlavičkou německé instituce.

Po skončení války však československé úřady obvinily vědce z kolaborace. Nepomohl ani zásah tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948). Musel ústav opustit. Až po vlekoucím se vyšetřování se koncem roku 1946 ukázalo, že nepomáhal německému výzkumu, naopak němečtí vědci z kolegiality riskovali a pomohli tomu českému.

Jeho jméno bylo očištěno a mohl se do ústavu vrátit. Podle pamětníků byl pro svou laskavost a skromnost oblíbený, i když byl na druhou stranu náročný, navíc puntičkář, který si potrpěl na pořádek nejen v laboratořích.

Autor: Kateřina Pavelcová

Více se dočtete v čísle 12/2023, které je právě v prodeji!

Související články
Historie 10.11.2026
V průběhu 2. světové války uvízlo v náruči nesmiřitelného živlu mnoho plavidel. Rozlehlé „pohřebiště“ představuje oblast Tichomoří, kde sváděly tuhé boje spojenecké síly s námořníky země vycházejícího slunce. Na dně tu leží bitevní lodě Spojených států amerických, Velké Británie, Austrálie nebo Japonska. Ty se staly pomyslnou rakví pro tisíce vojáků, kteří zde zahynuli. Žádnou úctu […]
Jak se sem ty nádoby dostaly? To je záhada! Anebo ne? Keramické amfory, „utopené“ poblíž tureckého ostrova, jednoduše vydržely déle než dřevo lodi, která je kdysi převážela. Po dlouhých tisíciletích zůstaly z plavidla jen kotvy a nádoby, v nichž byl uložen náklad. Od doby, kdy člověk vyplul na moře, šlo bezpočet lodí, člunů či parníků […]
Poušť rozhodně není místem, které by si většina lidí vybrala k životu. Nicméně existují oblasti s vyprahlou zemí, jež se dočkaly osídlení. Už v pravěku někteří naši předkové „zakotvili“ v pouštních regionech. Klíčová pro výběr správné lokality nebyla přitom jen přítomnost vody V rámci studie, zveřejněné v prestižním časopise Nature, se otázkou zásadních podmínek dávného osídlení […]
Současnou popkulturou mají lidé do jisté míry deformovanou představu o náboženství Vikingů, respektive o severském náboženství. To se začalo formovat už stovky let před naším letopočtem, a i když ho postupem času nahradilo křesťanství, rozhodně nebylo zapomenuto. Ve složitém systému tamní mytologie patří k nejvýznamnějším postavám bůh Ódin, označovaný také jako Woden. Dalo by se […]
Historie Zajímavosti 30.10.2026
Jedno z nejslavnějších děl světového malířství, Hvězdná noc od Vincenta van Gogha, v sobě možná ukrývá mnohem větší vědeckou přesnost, než se dosud předpokládalo. Nová vědecká studie publikovaná v odborném časopise Scientific Reports přichází s fascinujícím zjištěním: uspořádání hvězd a nebeských těles na plátně odpovídá reálné podobě noční oblohy z 22. července 1889. Vincent van […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
epochaplus.cz
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
enigmaplus.cz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
Odbila půlnoc. V letmém svitu hvězd se mihne černý plášť. Prokletý duch zdejšího pána vyráží na další noční obhlídku. Společnost mu může dělat plačící přízrak ženy bloudící nad místem, kam potají pohř
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz