Odkud se vzal Měsíc? Nejznámější teorie říká, že asi před 4,5 miliardami let narazila do Země protoplaneta o velikosti Marsu. Část vzniklých úlomků, vyvržených na oběžnou dráhu, se spojila a vytvořila Měsíc.

Tato hypotéza, známá jako „Velký impakt“, by mnohé o našem souputníkovi vysvětlovala. Vědcům však dosud chyběly pádné důkazy, jako je kráter nebo kusy oné protoplanety pojmenované Theia..

Před čtyřmi a půl miliardami lety byla Země mladým a značně neklidným tělesem, kde pro život ještě zdaleka nebylo místo. Navíc srážky s jinými tělesy byly pro ni na programu dne mnohem častěji než dnes.

A tak se jednoho dne náš budoucí domov srazil s tělesem o velikosti Marsu. Následky byly fatální. Ona planetka, později pojmenovaná Theia, byla zcela zničena. Země se udržela pohromadě jen s vypětím všech sil.

Vysoce pravděpodobná hypotéza tvrdí, že vyvržený materiál kolem Země nejdřív vytvořil prstenec, ze kterého pak vznikl zemský přirozený satelit v podobě Měsíce. Navíc, stačilo málo a kdyby Theia narazila do Země pod jiným úhlem, naše planeta by se rozpůlila vedví a život na ní by nikdy nemohl vzniknout.

Hmatatelné pozůstatky srážky však stále chyběly. Nicméně, ve studii zveřejněné v časopise Nature, vědci tvrdí, že kousky planetky existují dodnes. Nejsou však na zemském povrchu, nýbrž 1 800 kilometrů pod ním na hranici mezi pláštěm a jádrem.

„Podívali jsme se do hlubin Země,“ řekl Qian Yuan, postdoktorand z Kalifornského technologického institutu, který výzkum vedl. „A našli jsme velké kusy impaktoru Theia.“.

Část planetky nyní tvoří materiál Měsíce. Ale pokud byla Theia velká jako Mars, pak asi 90 procent její hmoty skončilo zpět na Zemi. Část z ní se jistě roztavila a smísila se s pozemskými minerály. Ale možná některé kusy protoplanety přetrvaly téměř neporušené.

Hluboko pod Afrikou a Pacifikem se nacházejí zvláštní oblasti, připomínající skvrny, které badatelé měli dříve za pozůstatky dětských let Země. Jedna z nich se nazývá Tuzo, druhá Jason. Poprvé byly zpozorovány před půl stoletím, když si vědci uvědomili, že se seizmické vlny, tedy otřesy vznikající při zemětřeseních, při průchodu těmito oblastmi zpomalují.

O těchto strukturách je obtížné zjistit něco jiného, než to, že existují. Seizmická data nabízejí jen rozmazaný, skoro až impresionistický obraz. Nevypovídají o teplotě ani o tom, z čeho jsou struktury složeny. Zároveň není možné vrtat tak hluboko do planety, aby bylo možné odebrat vzorky.

Qian Yuan provedl se svými kolegy řadu počítačových simulací, které znázorňovaly srážku Země s Theiou. Modely potvrdily, že když Theia narazila do Země, kolize roztavila zemskou kůru a vnější část pláště a poté je smísila s kousky planetky. Z tohoto oblaku úlomků se zformoval Měsíc.

Simulace také ukázaly, že více než 10 % pláště Theie mohlo skončit usazeno v hlubokém zemském plášti. Protože se předpokládá, že Theiin plášť byl bohatší na železo než zemský, mohly tyto hustší kousky klesnout až k hranici zemského jádra a pláště. Konvekce v plášti pak vyvrhla kousky planetky do oblastí Tuzo a Jason.

„Pro mě je to velmi zajímavé a nové,“ komentoval studii profesor geofyziky na švýcarském Federálním technologickém institutu v Curychu Paul Tackley, který se na nové studii nepodílel. Tackley dále uvedl, že simulace sice poskytují přesvědčivou hypotézu, ale ne důkaz.

I sám Yaun konstatuje, že jeho studie zcela nemůže vyloučit jiné důvody vzniku Měsíce. Každopádně, je to další střípek, který zpevňuje konstrukci hypotézy Velkého impaktu.