Ačkoliv si Vikingy spojujeme především s jejich loupeživými výpravami, snahami o ovládnutí obchodních cest či faktem, že dopluli do Ameriky dávno před Kryštofem Kolumbem, překvapivým zjištěním je, že jejich vlastní země lákala k imigraci lidi z celé Evropy. Prokázala to analýza DNA kostí pocházejících z tohoto období..

Vikingové jsou vnímáni jako dobyvatelé, jejichž rozpínavost ovlivnila nejen severní část Evropy, ale i vzdálené země. Málo se ale ví o tom, že v době tak zvané vikinské éry byla Skandinávie vnímána jako země zaslíbená a proudily do ní davy z Evropy.

Alespoň to vyplývá ze studie, kterou provedli vědci ze Stockholmské univerzity začátkem letošního roku. V ní studovali genomy 297 starověkých obyvatel Skandinávie a porovnali je s genomickými daty současných Skandinávců.

Vyplynulo z toho, že mezi 8. a 11. stoletím došlo k intenzivnímu toku genů do severských zemí.

Mezinárodní studie byla koordinována ze Stockholmu a Reykjavíku, v jejím čele stanul Ricardo Rodríguez Varela z Centra pro paleogenetiku, která je společným projektem Stockholmské univerzity a Švédského přírodovědného muzea.

Varela analyzoval všechna data a extrahoval část starověké DNA použité ve studii. Říká k tomu: „Díky podrobnosti dat jsme byli schopni nejen potvrdit migraci do vikinské Skandinávie, ale také vysledovat její původ do oblasti východního Baltského moře, na Britské ostrovy a Irsko a do jižní Evropy.“.

Masakr na ostrově Öland

Obzvlášť významným přínosem pro studii byly ostatky lidí zavražděných při masakru na ostrově Öland, ke kterému došlo kolem roku 450 n. l. Poskytly vědcům údaje o DNA před vikinskou érou, kterých je velmi málo, protože v době železné Skandinávci své nebožtíky spalovali a jejich DNA se tak neuchovala.

Není jisté, zda útočníky byly soupeřící ostrované, nebo nájezdníci, při překvapivém útoku však zabili desítky mužů, žen i dětí. Jejich těla přitom ponechali osudu, nikdo je nepohřbil.

Z ostatků nalezených během vykopávek, provedených v roce 2014 u pobřežní pevnosti, známé jako Sandby Borg, tak vědci získali obrázek o DNA typické pro obyvatele Skandinávie před vikinskou érou. Kosti obětí masakru zůstaly nepohřbené, ale neprošly ohněm, takže z nich bylo možné izolovat DNA. Týmu Rodrigueze-Varely se podařilo analyzovat genomy šesti mužů a jedné ženy zabitých v Sandby Borgu.

Ty spolu s hrstkou vzorků z dalších lokalit obývaných v době železné prokázaly, že několik století před nástupem Vikingů si byli Skandinávci geneticky velmi příbuzní a podobali se současným Švédům.

Vikinské ostatky promluvily

Pro zkoumání genomů Skandinávců během největšího rozkvětu vikinské éry, tedy mezi roku 750 až 1050, byly použity ostatky nalezené na nejrůznějších pohřebištích, například na hrobových polích Ecbacken či Fullerö poblíž švédské Uppsaly, dále na švédských pohřebištích Gammelbyn, Gannor či Gorla a dalších.

Na pohřební lodi Sala nalezené u řeky Sagån byly objeveny ostatky hned čtyř jedinců. Hrobové pole se nacházelo i u města Sigtuna na poloostrově v jezeře Mälaren, spojeném s Baltským mořem.

Při zkoumání těchto vikinských genomů bylo zjištěno, že byly ovlivněny tokem genů odjinud. Imigranti plynuli do Skandinávie z Británie a Irska a usazovali se rovnoměrně v celé oblasti. Další přicházeli z východní oblasti Baltského moře, tedy z dnešní Litvy, části západního Ruska a možná Ukrajiny.

Tito nově příchozí se usídlovali na největším švédském ostrově Gotlandu a ve středním Švédsku. Oproti tomu předkové z jihoevropských lokalit, jako je Sardinie, se soustřeďovali na jihu Skandinávie. „Věk Vikingů je spojen s výrazným nárůstem toku zboží, cel, technologií a lidí do a ze Skandinávie,“ komentuje zjištění Rodriguez-Varela.

Genofond obohatily ženy

Studie však poněkud překvapivě zjistila, že ženy z východního Pobaltí a v menší míře i z Britských ostrovů a Irska přispěly v tomto období k obohacení genofondu Skandinávců více než muži z těchto oblastí.

Rodriguez-Valera se však nedomnívá, že by vikingové tyto ženy unášeli z jejich domoviny proti jejich vůli. Myslí si, že do oblasti putovali i muži, zřejmě se však jednalo především o křesťanské misionáře a mnichy.

Případně mohlo jít o otroky či obchodníky a diplomaty, kteří neměli tendence k zakládání velkých rodin.

Dr. Mark Collard, profesor archeologie z britské University of Aberdeen, se domnívá, že si Seveřané vozili ženy odjinud zcela záměrně. Vzhledem k tomu, že skandinávská šlechta měla povolenou polygynii (více manželek najednou), čehož hojně využívala, nedostávalo se žen běžným Vikingům.

To zvyšovalo agresi a napětí ve společnosti. Zejména mladí muži tak cítili potřebu zvýšit svoji společenskou prestiž tím, že si opatřili více žen. A když je nenacházeli doma, vypravili se pro ně do ciziny.

Co prozradily ostatky z Kronanu

Další zajímavostí, kterou výzkum odhalil, je skutečnost, že po období Vikingů se skandinávský genofond postupně vrátil do stádia, ve kterém se nacházel v před vikinské éře. K tomuto závěru přispěly nálezy ostatků z potopené válečné lodě Kronan.

Ta klesla ke dnu v roce 1676 pouhých šest kilometrů od pobřeží ostrova Öland, na její palubě zahynulo nejméně šest set mužů. Jejich kostry ochránily chladné vody s nízkým obsahem kyslíku, takže se jejich DNA dobře zachovala.

Námořníci z Kronanu dobře reprezentovali průřez tehdejší švédskou společností, na lodi byli zastoupeni jak nejvyšší důstojníci, tak obsluha děl, většina ve věku mezi 20 a 30 lety. Tito muži pocházeli povětšinou ze Švédska, protože v té době se ještě neverbovali žoldáci.

Jejich DNA se podobala té u moderních Švédů, dědičné informace sdíleli také s lidmi ze Sandby Borgu. To znamená, že migrace z dob Vikingů nezanechala v genetickém profilu dnešních Skandinávců významnou stopu.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 11/2023, které vyšlo 18.října.