Lidská populace nyní přesahuje 8 miliard a do budoucna se předpokládá její další růst. Je tak obtížné si představit, že v minulosti nastala doba, kdy předchůdcům člověka prakticky hrozilo vyhynutí.

Podle nejnovější studie čínských vědců však k něčemu takovému zhruba před 800 až 900 tisíci lety skutečně došlo..

Pro studium lidské evoluce je znalost historické velikosti populací nezbytná, ovšem ve velkém spoléhá na fosilní nálezy. Ve fosilních záznamech však tkví pro období mezi cca 960 tisíci až 650 tisíci lety díra, kterou by mohla objasnit nejnovější studie, zveřejněná vědci z Univerzity Čínské akademie věd v Pekingu koncem srpna v časopise Science.

V ní tým odborníků, které vedl Wangjie Hu, využil nově vyvinutý koalescentní model, zvaný FitCoal, k predikci minulých velikostí lidské populace, a to na základě více než 3150 současných lidských genomů z 10 afrických a 40 neafrických populací.

Pouhých 1280 jedinců

Z analýzy vyplynulo, že zhruba před 813 000 až 930 000 lety, tedy v období středního pleistocénu, se počet rozmnožujících se prapředků moderních lidí snížil o 98,7 %. Wangjie Hu z laboratoře výpočetní biologie Univerzity Čínské akademie věd k tomu říká:

„Naši předkové procházeli úzkým populačním hrdlem po opravdu dlouhou dobu. Je zřejmé, že čelili vysokému riziku vyhynutí.“ Jejich tehdejší populace poklesla z přibližně 100 000 na pouhých 1280 jedinců, přičemž se nezvětšovala po dobu přibližně 117 000 let.

Tento populační úpadek se časově shodoval s výrazným ochlazením, které mělo za následek vznik ledovců, pokles povrchových teplot oceánů a patrně i dlouhá sucha v Africe a Eurasii. Tato výrazná změna klimatu, při níž vymíraly i druhy, které sloužily jako potrava předchůdců Homo sapiens, vedla k významnému poklesu populací předků člověka, proto se zřejmě nedochovaly fosilie z tohoto období.

Antropologové odhadují, že právě tehdy došlo ke ztrátě až dvou třetin (65,85 %) genetické rozmanitosti člověka.

Poslední společný předek

Haipeng Li tvrdí, že měnící se klima mohlo vyhladit lidské předky, a přitom vést ke vzniku nových lidských druhů. Nejnovější výzkumy ukazují, že poslední společný předek sdílený moderními lidmi, neandertálci a denisovany žil před 765 000 až 550 000 lety, tedy krátce poté, co skončila doba, po kterou předchůdci lidí procházeli „úzkým hrdlem“.

Podle Chrise Stringera, paleoantropologa z Přírodovědného muzea v Londýně, který se na nové studii nepodílel, mohlo právě toto úzké hrdlo sehrát významnou roli při následném rozdělení dávných lidských skupin na moderní lidi, neandertálce a denisovany.

Paleontolog to vysvětluje následovně: „V tomto období se mohli lidé rozdělit na malé vzdálené a samostatné skupiny. Časem se rozdíly mezi těmito skupinami ukázaly jako dostatečně významné, aby se z nich vytvořily samostatné populace moderních lidí, neandertálců a denisovanů.“ Přibližně před 813 tisíci lety se pak populace pravěkých lidí začaly opět zvětšovat.

Jak se našim předkům podařilo přežít a co jim umožnilo znovu prosperovat, zůstává ale nadále nejasné. Nutno však podotknout, že sami autoři studie jsou si vědomi omezení modelu FitCoal, který nezohledňuje všechny populační vektory, a tak mohl zanedbat i velkou skupinu lidí, která přitom byla velmi plodná.