Ačkoliv ti, kteří pobyt v koncentračním táboře přežili, vždy upozorňovali na to, že klíčovým bodem pro to byly sociální vazby s jinými, tato svědectví jsou ze své podstaty selektivní. Nyní se však českým vědcům podařilo podpořit je analýzou..

O to, co pomáhalo ženám přežít peklo koncentračních táborů, se ve své dizertační práci zajímala americká psychoterapeutka Joy Erlichman Millerová. Sesbírala příběhy několika žen a v jejich příbězích pátrala po tom, co je tehdy drželo nad vodou.

Madeline pocházela z Berehoba, které se v té době rozkládalo v Podkarpatské Rusi, jež byla součástí Československa. Když jí bylo pouhých 14 let, dostala se se svojí rodinou do Osvětimi. Zůstala s matkou, od otce a bratra byly odděleny.

Podařilo se jim oběma přežít. Když Madeline vzpomíná na to, co ji drželo při životě, říká, že to byla především její matka, která ji neustále podporovala a pečovala o ni, a také naděje, že se znovu shledá se zbytkem svojí rodiny.

Nině z polského Grodna pomáhala v Osvětimi přežít její sestra Sala, vzájemně o sebe pečovaly. Když Sala zemřela na tyfus, ujala se Niny zdravotní sestra Marta, která ji dostala ze seznamu odsouzených ke zplynování a propašovala ji do křesťanské nemocnice, protože nevypadala jako Židovka.

Později Nina vzpomínala, že jí pomáhal přežít i smysl pro humor. Také další ženy, které prošly koncentračním táborem, mají za to, že klíčovými aspekty pro přežití byl vztah s blízkými, víra v lepší zítřky, snění, soustředění se na přežití každého dne a mládí.

Studie na základě dat z Terezína

Českým vědcům, kteří působí na CERGE-EI, což je společné pracoviště Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky, se nyní podařilo analýzou prokázat, že dostupnost sociálních vazeb hrála klíčovou roli při přežití.

A naopak, izolace od ostatních výrazně snižovala šance jednotlivců krutosti koncentračního tábora přestát. Pro účely studie vědci zkoumali osudy 30 tisíc židů, kteří byli z terezínského ghetta deportování do koncentračního tábora Osvětim-Březinka.

K analýze využili databází Institutu Terezínské iniciativy, která disponuje záznamy o téměř 140 000 vězních, kteří přišli do Terezína. Zároveň má informace o tom, komu z nich se holocaust podařilo přežít.

Dále měli vědci k dispozici také data o všech transportech z Terezína. Deportováno odtud bylo 88 059 vězňů, konce války se dožilo jen 5,6 % z nich. Štěpán Jurajda z Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR k tomu říká:

„Terezínská databáze uvádí ke každému vězni jméno, pohlaví, věk, datum příjezdu a případně deportace, včetně transportního čísla i národnosti plus akademické tituly a poznámku k případnému prominentnímu postavení mezi vězni ghetta.“.

Klíčem k přežití byly sociální vazby

Na základě těchto dat se jim podařilo zjistit, že vyšší šance na přežití měli muži z pracovní skupiny tábora Lípa, když jeli z Terezína do Osvětimi ve větší skupině. Obdobně tomu bylo i u žen, které před deportací bydlely ve stejné ulici a ve větším počtu se setkaly v transportu do Osvětimi.

Větší šance přežít tyto útrapy pak měli obecně lékaři a lékařky. Štěpán Jurajda k tomu podotýká: „Pokud člověk dorazil do Osvětimi ve větší skupině známých, jeho šance na přežití v extrémních podmínkách byly lepší.

Plynula z toho vyšší šance, že lidé zůstanou pohromadě a vytvoří malou komunitu dvou až tří vězňů, kde si vzájemně budou pomáhat.“.

Tomáš Jelínek, spoluautor studie z Moravské vysoké školy Olomouc, k tomu dodává: „Naše studie nabízí ověření kvalitativní literatury o holocaustu a ukazuje, že sociální vazby, které vznikly před deportací v normálním společenském prostředí, jsou přenositelné do extrémních podmínek koncentračních táborů.

Náš výzkum posiluje závěr, že si lidé pomáhají, i když čelí extrémně nízkým šancím na přežití.“ Z dřívějších analýz, které provedli Jurajda s Jelínkem, rovněž vyplynulo, že sociální vazby výrazně napomáhaly k přežití i starším lidem.

„Pokud měl starší vězeň v Terezíně člena rodiny mezi 15 až 50 lety, riziko smrti v kritickou dobu – v období, kdy bylo ghetto přeplněné – se u něj snížilo o jeden procentní bod,“ vysvětluje Štěpán Jurajda.