Alexandr Veliký vytvořil svého času jednu z nejmocnějších říší světa. Zemřel však brzy, v necelých 33 letech. Příčina jeho smrti není dosud jasná. Ačkoliv po sobě zanechal hned dva potomky, žádný z nich na uprázdněný trůn po otci neusedl. Proč?.

Vládnout začal Alexandr Veliký ve dvaceti letech, po smrti svého otce Filipa II. Makedonského. Poté, co si upevnil postavení ve své domovině, vyrazil mladý panovník na tažení, kterým dobyl téměř celý tehdy známý svět.

Po jedenácti letech válčení se mu podařilo vybudovat obrovské impérium, které zahrnovalo Anatolii, Sýrii, Fénicii, Judeu, Egypt, Mezopotámii, Írán a Střední Asii. Až ve vzdálené Indii ho vlastní vojáci donutili, aby upustil od snahy dosáhnout velkého vnějšího moře.

Smrt mladého panovníka

V únoru roku 323 př. n. l. se tedy vrátil do dobytého Babylonu, aby naplánoval další výboje na Arabský poloostrov. V květnu 323 př. n. l. však Alexandr náhle vážně onemocněl. Sužovaly ho vysoké horečky a prudké bolesti zad, na které si stěžoval slovy:

„Je to jako kdybych měl v zádech zabodnutý oštěp.“ Během dalších dní rychle slábl a trápila ho neuhasitelná žízeň. Nakonec se nedokázal již ani pohnout, nemohl mluvit nebo zvednout hlavu. Dne 10. června 323 př.

n. l., měsíc před svými třiatřicátými narozeninami, zemřel nejmocnější muž tehdejšího světa, Alexandr Veliký.

Nad tím, co ho zabilo, si lámaly hlavu celé generace lékařů. Jedni se přiklánějí k infekční chorobě, nejčastěji k břišnímu tyfu, mohl se však nakazit i malárií. Někteří odborníci spekulují, že slavného vládce zabil virus západonilské horečky, podle jiných zemřel na nákazu parazitickou motolicí krevničkou.

Vzhledem k jeho zálibě v alkoholu však mohl trpět i těžkou cirhózou jater, případně si nadměrným pitím přivodit smrtelný zánět slinivky. Podle toxikologů odpovídají jeho příznaky otravě strychninem vyráběným ze semen stromu klučiby dávivé. Jiní se přiklání spíše k jedovaté bylině kýchavici bílé.

Guillain-Barrého syndrom

S odlišnou teorií přišla novozélandská lékařka Katherine Hallová z University of Otago, která vychází z toho, co o Alexandrově smrti napsal slavný starořecký historik Plútarchos (46–127). Ten ve svém spise uvedl, že Alexandrovo tělo po šest dní odolávalo rozkladu.

Přitom ve vlhkém a teplém podnebí Babylonu se mrtvoly rozkládaly téměř ihned. Podle Hallové Alexandr nejpravděpodobněji zemřel na onemocnění nervového systému známé jako Guillain-Barrého syndrom.

Při něm infekce vyvolá tak silnou odezvu imunitního systému, že dojde k poškození nervového systému. Syndrom vede k celkovému ochrnutí pacienta. Jakmile Alexandr ochrnul, nároky jeho těla na kyslík dramaticky klesly a skoro nedýchal.

Ležel bez pohnutí, zorničky měl roztažené. Srdce mu zřejmě tlouklo, ale tep nebyl pro antické lékaře při prohlášení člověka za mrtvého rozhodující. Hlavním byl dech, který u něj již zřejmě nedokázali rozeznat.

Alexandrův těžce poškozený organismus navíc neudržel tělesnou teplotu, takže jeho kůže byla na dotek studená.

Je tak možné, že největší vladař tehdejšího světa, Alexandr Veliký, byl za mrtvého prohlášen předčasně. Jeho mozek mohl tehdy ještě pracovat a celou situaci vnímat, nedokázal však na ni již reagovat. Vysvětlovalo by to i Plútarchem zmíněný fakt, že se tělo několik dní nerozkládalo.

K tomu došlo, až když Alexandrovy životní funkce definitivně vyhasly. Po šesti dnech bylo jeho tělo nabalzamováno a uloženo do zlatého sarkofágu.

Spor o nástupnictví

Ihned vypukl spor o to, kdo zdědí rozsáhlou říši. A to přesto, že po sobě Alexandr Veliký zanechal hned dva potomky, dokonce syny. Alexandr IV., kterého měl s manželkou Roxanou se však narodil až tři měsíce po otcově smrti.

Podle Iana Worthingtona, profesora starověké historie na Macquarie University v Sydney, byla Roxana dcerou náčelníka v Bakrii, oblasti ve střední Asii. Alexandrovy síly ji zajaly při tažení v regionu, za manželku si ji vzal v roce 327 př. n.l.

Makedonským králem se po Alexandrově smrti stal jeho nevlastní bratr Filip III. Arrhidaios, který však kvůli svému mentálnímu postižení nebyl schopen skutečně vládnout. Po svém narození se jeho spoluvládcem stal Alexandr IV. Ve skutečnosti byli tito dva pouhými pěšáky v boji o moc, který se rozpoutal mezi bývalými vojevůdci Alexandra Velikého.

Tyto války diadochů trvaly déle než 40 let. Během nich byl zabit nejen Alexandrův nevlastní bratr, ale i jeho syn Alexandr IV. a jeho manželka.

Krutý osud Alexandrových synů

Druhým synem Alexandra Velikého byl pravděpodobně Hérakles Makedonský. Toho měl Alexandr údajně zplodit se svojí milenkou Barsine, perskou šlechtičnou, kolem roku 327 př. n. l., takže byl o čtyři roky starší než Alexandr IV. Byl však nelegitimní, proto nemohl do nároků na trůn příliš zasahovat.

Joseph Roisman, emeritní profesor zabývající se studiem antiky na Colby College v Maine, k tomu říká: „Někteří historikové jsou skeptičtí ohledně Alexandrova otcovství Hérakla, ale já jejich názor nesdílím.“.

Ian Wortinghton k tomu říká: „Ten chlapec nikdy nemohl být jeho nástupcem, protože byl nelegitimním synem milenky.“ Bohužel stihl Hérakla podobný osud jako Alexandra IV., stal se pouhou figurkou v boji diadochů o moc a byl zabit krátce po svém nevlastním bratrovi.

Říše Alexandra Makedonského se tak rozpadla, po mnoha letech bojů byla nakonec rozdělena na čtyři nástupnická království.