„Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně,“ pravil osvícenský filozof Immanuel Kant. Kant žil v Královci v 18. století, ale kdyby žil v současnosti třeba v Praze nebo v Brně, k rozjímání by mu zbyl jen onen mravní zákon..

Na světě ještě jsou místa, kde noční obloha není jen černá, ale dokáže ji třeba rozzářit jedno z ramen naší galaxie. Taková místa jsou vzdálená od lidské civilizace, však také proto má například Evropská jižní observatoř svá stanoviště v chilských horách.

V Evropě již podobné lokality v podstatě neexistují a naše republika není v tomto ohledu výjimkou. Daný stav se pochopitelně nelíbí astronomům, avšak nejen jim. Všudypřítomný světelný smog narušuje i biorytmy živých organismů, člověka nevyjímaje.

Jedním z nejvážnějších zdravotních dopadů umělého osvětlení je narušení tvorby hormonu melatonin, který je účinným antioxidantem a podporuje funkci imunitního systému. „Jeho nedostatek se odráží ve snížení regeneračních schopností lidského organismu a ve zvýšení rizika vzniku rakoviny a dalších civilizačních chorob,“ píše se ve stanovisku Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR.

Teoreticky by z území České republiky mělo být viditelných 3 000 hvězd. Ve skutečnosti je jich pro lidské oko dostupných jen pár set, a když jde člověk nočními pražskými Vinohrady, může světelné objekty na obloze napočítat na prstech jedné ruky, a to se ještě mnohdy jedná o planety.

Světelným smogem relativně nedotčené jsou lokality jako je Šumava, Beskydy či oblast okolo západočeského Manětína.

Ani situace v jiných zemích Evropy není v tomto ohledu uspokojivá. Podle  astronoma Pavla Suchana se lze ještě s tmavou oblohou plnou hvězd setkat ve Skandinávii, na trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny nebo v chorvatském vnitrozemí.

Situace došla tak daleko, že UNESCO zaneslo do základních práv člověka také právo pohledu na neporušenou noční oblohu pro další generace.

Samozřejmě že nikdo nevolá po tom, aby veškerá světla v noci zhasla a Evropa se ponořila do tmy. Problémem je nehospodárné svícení a také špatné nasměrování veřejného osvětlení. Mnohé starší typy pouličních lamp osvětlují spíše střechy okolních domů než chodníky.

V českých zemích se každým rokem zbytečně prosvítí energie za dvě miliardy korun.

Určité míře světelného znečištění se civilizace nevyhne, lze jí však omezit. České úřady již schválily program, jehož cílem je výměna veřejného osvětlení. Nové lampy by měly být úsporné, jejich světlo má mířit dolů a bude v nich omezena složka modrého světla, které spánek živých organismů narušuje nejvíce. Na mnoha místech tyto lampy již svítí.