Naše Slunce, která spadá do kategorie tzv. žlutých trpaslíků, není zdaleka nejrozšířenějším typem hvězd v naší galaxii. Těmi jsou červení trpaslíci, malé objekty, jejichž hmotnost dosahuje jen maximálně poloviny hmotnosti Slunce. I ony však mohou vytvářet zajímavé planetární systémy..

Červení trpaslíci hostí ve svém okolí spoustu planet. I nejbližší hvězda v našem sousedství Proxima Centauri, která do této třídy hvězd spadá, sleduje, jak kolem ní obíhají nejméně tři planety. Červení trpaslíci však produkují méně tepla, než kupříkladu Slunce, tudíž, aby se případné planety pohybovaly v obyvatelné zóně, musí být velmi blízko hvězdy.

V takovém případě však na ně mohou působit extrémní slapové síly, které s každou známkou života dokážou pořádně zatočit.

Nedávná analýza astronomů z Floridské univerzity vrhla na tato zajímavá nebeská tělesa nové světlo. Podle jejich nejnovějších zjištění by dvě třetiny planet u červených trpaslíků sice mohly být vystaveny extrémním slapovým silám, avšak zbývající třetina planet, může obývat obyvatelnou zónu bez působení slapových sil.

Studie mimo jiné hodnotila excentricitu oběžných drah více než 150 planet obíhajících kolem červených trpaslíků, jejichž velikost je srovnatelná s Jupiterem. Vědci vysvětlili, že čím blíže je oběžná dráha planety ke své hvězdě – srovnatelná se vzdáleností Merkuru od Slunce – tím pravděpodobněji dochází k jejímu slapovému ohřevu v důsledku excentrické dráhy.

Toto gravitační roztahování a deformace způsobené nepravidelnou dráhou planety vytváří tření, které planetu zahřívá. V extrémních případech by tento proces mohl způsobit, že se planeta stane nehostinnou, protože se z ní vypaří veškerá potenciální kapalná voda.

Podle astronomky Sarah Ballardové jsou tyto slapové síly relevantní pouze pro malé hvězdy, protože obyvatelná zóna je v dosahu těchto vlivů.

Studie došla k závěru, že hvězdy s více planetami mají s největší pravděpodobností takové kruhové dráhy, které jim umožňují udržet kapalnou vodu. Naopak u hvězd s jedinou planetou byla vysoká pravděpodobnost, že se u nich projeví slapové extrémy, které by sterilizovaly povrch.

Vzhledem k tomu, že třetina planet v této vybrané skupině vykazovala dostatečně mírné dráhy pro udržení kapalné vody, je pravděpodobné, že naše Mléčná dráha, galaxie doslova překypující červenými trpaslíky, obsahuje velké množství perspektivních planet, která stojí za to zkoumat z hlediska života mimo naši Sluneční soustavu.