V Norsku byl objeven vikinský poklad sestávající z 32 železných ingotů starých asi 1000 let. Žena je našla náhodou při vyklízení sklepa v domě svých rodičů.

Nalezené železné ingoty připomínají malé identické špachtle, z nichž každá váží asi 50 gramů. Pocházejí z doby Vikingů (793 až 1066) nebo vrcholného středověku (1066 až 1350). Na jednom z konců disponují otvorem, což vede odborníky k myšlence, že měly být spojeny do svazku, a tudíž zřejmě sloužily jako platidlo.

Grete Margot Sørumová, která ingoty objevila při vyklízení sklepa v domě svých rodičů ve Valdres ve středním Norsku, si pamatuje, že její otec našel tento železný poklad, když v 80. letech minulého století kopal u domu studnu.

Místo, kde byly ingoty nalezeny, se nachází podél Bergenské královské cesty, známé jako Kongevegen, která před tisíci lety sloužila jako obchodní cesta mezi Oslem a Bergenem. Oblast kolem Valdres byla tehdy poseta jámami na dřevěné uhlí, jež byly nepostradatelné pro tavení železa během éry Vikingů.

Nezávislí farmáři vyráběli železo v masivním měřítku. Železnou rudu hledali v údolích a horách jižního Norska a v Trøndelagu. Sloužilo jim především k výrobě nástrojů, zbraní a hřebíků.

Ukrytý železný poklad

Ačkoliv většina výroby železa probíhala mezi roky 900 a 1200, existují důkazy o tom, že v oblasti kolem Valdres byla zahájena už kolem roku 200. Přebytek železa pak prodávali elitám v lidnatějších oblastech.

Železné ingoty se díky dírkám v nich daly svázat k sobě, takže se snadno převážely a dalo se jimi platit i jinde. Lidé si však tyto železné poklady mohli též schovávat. To byl zřejmě také osud 32 železných ingotů nalezených Grete Margot Sørumovou. Někdo je zakopal ve Valdres s úmyslem se pro ně později vrátit.

Kjetil Loftsgarden, archeolog a docent na univerzitě v Oslu a v Muzeu kulturní historie tamtéž, k tomu říká: „Tento objev je vzácný, protože stavební projekty často ničí nebo poškozují zakopané poklady.“ Vikinský železný poklad je nyní uložen v Muzeu kulturní historie v Oslu, kde jej budou archeologové studovat a katalogizovat.

Není to totiž první nález železných ingotů ve Valdres, hromada jich byla objevena už před 100 lety.

Stříbrné šperky sloužící jako mince

Další nález vikinských cenností pochází z listopadu loňského roku, tehdy pomocí detektoru kovů odhalil Pawel Bednarski v poli ve středním Norsku řadu stříbrných úlomků. Byly mezi nimi rozsekané arabské mince a šperky, dva stříbrné prsteny a široký náramek, které zřejmě sloužily jako platidla.

Poklad, pocházející z 8. až 11. století, zahrnoval celkem 46 stříbrných úlomků o celkové váze asi 42 gramů. Koupit by se za něj tehdy dala polovina krávy. Birgit Maixnerová, archeoložka z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu, se pozastavuje nad tím, jak se tento poklad dostal do Norska.

Arabské mince jsou totiž starší než ty, které byly běžně v Norsku v éře Vikingů používány. Obvykle pocházely z devátého až desátého století, kdežto tyto jsou ze století osmého. A stříbrný náramek, zahrnutý v pokladu, připomíná spíše šperky zhotovované v tehdejším Dánsku než Norsku.

Maixnerová k tomu říká: „Skutečnost, že majitel pokladu měl přístup k celému širokému náramku, pocházejícímu z Dánska, by mohla naznačovat, že tento člověk navštívil Dánsko předtím, než se vydal do středního Norska.“ Na poli si ho mohl zakopat pro pozdější využití, případně ho tam zanechat jako oběť bohům.