Domů     Medicína
Nasadili život při zkoumání zákeřných chorob
Zdroj: Wiki Commons by Muhammad Mahdi Karim

Nemoci provázely lidský život od nepaměti. V historii se ale našlo několik statečných lékařů a badatelů, kteří ve snaze porozumět příčinám zákeřných chorob či na ně objevit lék, riskovali vlastní zdraví a někdy i život. Kteří odvážlivci to byli?.

Skotský lékař, chirurg a patolog John Hunter (1728-1793) věřil, že kapavka a syfilis jsou různými stádii stejné choroby. Aby potvrdil svoji teorii, rozhodl se k odvážnému experimentu, přenesení kapavky z údu nakaženého vojáka na nenakaženého, který popsal ve svém spisu O léčení chorob venerických z roku 1786. Jak moc názorný byl, tedy zda pokus provedl přímo na sobě, je dodnes sporné.

Jeho dílo je psané velmi neutrálně, což je ale pochopitelné, protože jeho lékařské ani osobní reputaci by příliš neprospělo, kdyby se k nákaze veřejně přiznal.

Kapavka a syfilis totéž (ne)jsou

V rámci pokusu se u dříve zdravého pacienta za krátkou dobu objevily příznaky kapavky a zanedlouho i syfilitidy. Problémem bylo, že oběma chorobami trpěl už nešťastný voják, od kterého pocházel původní vzorek.

Hunter se pak velmi usilovně snažil přijít na to, jak obě choroby vyléčit, ale marně. Až o 51 let později potvrdil výzkum francouzského lékaře Philippa Ricorda (1800–1889), že mají kapavka a syfilis odlišné původce.

Před objevem antibiotik byla kapavka léčena použitím rtuti, dusičnanu stříbrného či arenu. Účinný lék na syfilis, Salvarsan, byl vyvinut v roce 1910 německým lékařem Paulem Ehrichem (1854–1915).

Americký medik Stubbins Ffirth (1784-1820), který studoval na Pensylvánské univerzitě v době, kdy stát postihla nejhorší epidemie žluté zimnice v historii, se zase domníval, že nemoc není nakažlivá, ale způsobuje ji horko a stres.

Aby svoji teorii dokázal, začal si do řezů na pažích vtírat krev, sliny i moč nakažených pacientů. Poté začal inhalovat vzduch vycházející z úst nemocných. Nákaza se u něj ale neprojevila. Začal proto experimentovat s černými zvratky nemocných.

Vtíral si je do ran, jejich výluh si pak kapal do očí, a dokonce je i pozřel. Přesto neonemocněl.

Nakažlivost žluté zimnice

Výsledky svých pokusů, při kterých se mu nepodařilo infikovat se žlutou zimnicí, považoval za potvrzení své hypotézy, že nemoc není nakažlivá. Svá zjištění publikoval ve své diplomové práci v roce 1804. Až později se ukázalo, že vzorky tělních tekutin, které Ffirth pro své pokusy používal, pocházely od pacientů v pozdním stádiu nemoci, kteří tak již nebyli kontaminováni virem.

Objev, že žlutou zimnici přenášejí samičky komárů Aedes aegypti, učinil až roku 1881 kubánský epidemiolog Carlos Finlay (1833–1915).

Zdroj: Wiki Commons

Velkou odvahu při dokazování své teorie projevil také italský lékař a parazitolog Giovanni Battista Grassi (1854–1925). V parazitologii dosáhl mnoha úspěchů a prvenství. Věnoval se studiu blech, objevil nový druh pavouka, který pojmenoval po své manželce, a bylo to on, kdo položil základy boje proti škůdcům, když identifikoval nejnebezpečnějšího škůdce vinné révy, hmyz jménem mšička révokaz.

Zkoumal také tasemnice, přičemž u lidské trpasličí tasemnice správně určil, že ke svému vývoji nepotřebuje mezihostitele.

Nákaza škrkavkami z těla zemřelého

Měl i vlastní teorii o tom, jak se do lidského těla dostávají jeho nejběžnější parazité, škrkavky, a to pozřením vajíček. Při pitvách byli totiž 15 až 20 cm dlouzí dospělci nalézáni v trávicím traktu nebožtíků ve velmi hojném počtu.

Sníst takto velké červy nikdo nemohl, jak se tam tedy dostali? Dne 30. srpna 1879 si proto Grasii nechal připravit zvláštní svačinu, vajíčka škrkavek získaná z vnitřností nakaženého nebožtíka. Za tři týdny se u něj začaly projevovat zdravotní obtíže a ve své stolici nalezl vajíčka škrkavek. Byly jich desítky tisíc.

Štítky:
Související články
DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziologických znaků testovaného jedince, dnes je proto považována za zlatý standard pro identifikaci obětí hromadných neštěstí. Analýza DNA slouží, mimo jiné, ke zkoumání lidských pozůstatků, […]
Vytvořit lék proti virovým infekcím je nesnadný úkol, zejména z toho důvodu, že viry často mutují. Nyní se však odborníci zaměřili na cukry zvané glykany, které by mohly být překvapivě Achillovou patou virů. Pokud se to prokáže, otevírá se cesta k širokospektrálnímu antivirotiku… Viry stojí za řadou nákaz, které jsou pro lidstvo smrtící. Vedle SARS-CoV-2, […]
Ke zmírnění třesu, který doprovází Parkinsonovu chorobu, je využívána hluboká mozková stimulace, která však vyžaduje vysoce invazivní zákrok. Ultrazvuk zase není vhodný k dostatečně přesnému zacílení léčby. Nyní však do hry vstupuje ultrazvuková helma, jejíž použití je neinvazivní, zato přesnější než u ultrazvuku. A pomoci by mohla i s jinými neduhy… Při léčbě Parkinsona je […]
Dna je zánětlivé onemocnění kloubů, které vzniká kvůli nadbytku kyseliny močové v těle. Ta se ve formě krystalků ukládá v blízkosti kloubů, nejčastěji přitom postihuje palce na nohou, a způsobuje bolestivý zánět. Vědci nyní zjistili, že naši předkové disponovali genem, který kyselinu močovou uměl rozkládat, ovšem v průběhu evoluce ho ztratili. Jeho obnova pomocí metody […]
Medicína 4.9.2025
Když se člověk řízne, rána se obvykle zacelí a na místě zůstane jizva. Na kůži jde o více či méně estetický problém, pokud se však jizvy objeví na plicích, mohou zabíjet. Zjizvená, tj. fibrotická tkáň totiž neumožňuje průchod kyslíku. Některou z forem plicní fibrózy v Česku trpí tisíce lidí a každý rok jich dalších přibližně 150 přibude. […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz