Pro kuřáka jde o obyčejnou a rutinní činnost – jedno jediné potáhnutí. Ve stejném okamžiku se ale v jeho těle začíná odehrávat nespočet reakcí na přítomnost chemického nepřítele, které vyústí až v opojné uvolnění dopaminu. To vše navíc za méně než 10 vteřin..

Za skutečný ráj nikotinu je aktuálně možné označit Bulharsko, cigaretám zde totiž podle posledních údajů z ledna 2023 neodolá 28,2 % populace starších 15 let. Druhou příčku si pro sebe zabralo Turecko s 27,3 % populace, následované Řeckem, kde jde o 27,2 %.

Česká republika se v nejnovějším žebříčku umístila „až“ na 14. místě, se skóre 21,3 %. Zatímco po dlouhá léta bylo kouření považování za zlozvyk, dnes je vnímáno jako chronické, recidivující onemocnění.

Jako piráti

Za vysokou návykovostí a pro mnohé doživotní závislostí stojí látka jménem nikotin. Mnozí experti jej proto neváhají označovat za návykovější drogu než kokain nebo heroin. „Většina obratlovců má ve svém centrálním nervovém systému mechanismus, který odhaluje, učí se a zhodnocuje chování, které zvyšuje šance na přežití.

Drogy, jako je nikotin, dokážou zmást mozek tím, že pirátsky zaútočí na tento systém odměny,“ uvedl psycholog a odborník na závislosti Henri-Jean Aubin.

60 minut

Zatímco menší dávka podporuje soustředění, vyšší dávky dokážou uživatele spolehlivě a prakticky okamžitě uklidnit. Jak moc je jedinec závislý, lze navíc poměrně jednoduše vypozorovat. Stačí se zaměřit na skutečnost, za jak dlouho po probuzení má potřebu jít si zapálit.

Obecně platí, že pokud si člověk dopřeje cigaretu do 60 minut od chvíle, kdy vstal z postele, bojuje již se silným návykem, při kterém se začínají dostavovat i pocity chronického nedostatku. Ty mají obvykle podobu vnitřního neklidu a podrážděnosti.

Někteří pociťují také problémy se spánkem či odpočinkem. Kuřáci však žijí v blažené nevědomosti, že jsou to právě cigarety, díky kterým lépe zvládají stres. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. Právě kouření totiž značně snižuje odolnost a kvalitu jejich psychiky.

Smutek jako motor?

Ze všech známých emocí se touha po cigaretě pojí především se smutkem. Alespoň podle výsledků výzkumu, který učinili experti z Harvardovy univerzity, kteří v jedné z jeho částí sledovali více než 10 tisíc dobrovolníků, a to po dobu 20 let.

„Shledali jsme, že speciálně mocným spouštěčem užívání návykových látek se zdá být smutek,“ prohlásil jeden z autorů rozsáhlé studie, Charles Dorison. Čím silnější smutek jedinci vykazovali, tím častěji se uchylovali k „terapii“ cigaretou.

Příčinný efekt se však v první fázi studie odhalit nepodařilo. Kouřili lidé proto, že byli smutní? Anebo tomu bylo přesně naopak, a podléhali smutku, protože si uvědomovali závislost? Vědci doufají, že správné pochopení toho, co člověka k cigaretě vede, dokáže zefektivnit odvykání.

Pochopit a pak odvyknout

Na řadu proto přišla další „zkouška“, ve které sehrálo hlavní roli 425 kuřáků a jeden videoklip. První třetině pustil odborný tým smutné video o ztrátě životního partnera, druhá sledovala neutrální obsah a třetí musela zhlédnout nechutné záběry znečištěné toalety.

Úkolem všech tří skupin bylo po ukončení „promítání“ sepsat jakousi recenzi, zatímco vědci pozorovali, kdo bude pociťovat chuť na cigaretu nejakutněji. Po krabičce „úlevy“ následně sáhl jako první tým vystavený tragédii.

Ti netrpěliví

Podobně laděn byl také výzkum číslo tři. Na 700 mužů a žen rozdělených do dvou skupin dostalo znovu za úkol sledovat video – jedno se smutným podtextem, druhé s neutrálním.

Následně dostaly obě skupiny na výběr, zda mají zájem o méně potáhnutí ihned po zhlédnutí, anebo více a později. Ukázalo se, že skupina, které byla zaplavena smutkem, byla mnohem netrpělivější než ta neutrální.