Globální oteplování a s ním související změny klimatu jsou tématem dneška. Pravděpodobně však měly vliv i na zánik některých starověkých a středověkých kultur a civilizací. Nepodlehly jim však bez boje.

Například v africkém Dzimbabwe dlouho vzdorovali suchu díky důmyslnému systému hospodaření s vodou….

Dzimbabwe bylo nejstarším známým větším městem jižní části Afriky. Mezi 11. a 15. stoletím zde, na území dnešního Zimbabwe, zbudoval kmen Šónů Království Zimbabwe, jehož bylo Dzimbabwe hlavním městem. Název v jazyce Šónů znamenal „Domy z kamene“.

V době jeho největšího rozkvětu, mezi 14. a 15. stoletím, jej obývalo na 18 tisíc lidí, kteří ho však později opustili. Velký podíl na tom zřejmě mělo sucho, které v oblasti panovalo. Ačkoliv, archeologům se v nedávné době podařilo zjistit, že město disponovalo chytrým systémem na hospodaření s vodou.

Jámy k zachycování vody

Doposud se odborníci domnívali, že kruhové prohlubně, zvané jámy „dhaka“, které obklopovaly město, jsou pozůstatky po těžbě jílu. Nyní však mezinárodní tým expertů došel k závěru, že šlo o nádrže na zachycování vody.

Svědčí pro to i fakt, že se řada z těchto jam nacházela na úpatí kopců, kde mohly po vydatných deštích zachytit velké množství vody. Jiné zase ležely poblíž vydatných vodních toků, další uchovávaly zásoby podzemní vody.

Vědci na to přišli díky metodě leteckého laserového skenování, která jim umožnila průzkum hlavních rysů této lokality, a to i v místech s hustou vegetací. Také zkoumání pozůstatků rostlinné vegetace vedlo k závěrům, že šlo o rostliny, kterým se dařilo v blízkosti řek nebo zdrojů podzemní vody, jež udržují vysokou vlhkost půdy.

Vše výzkumníci doplnili o pozemní průzkumy a rozhovory s místními komunitami, které se zde i dnes potýkají s nedostatkem vody a musí jí šetřit.

Zásoba 18 milionů litrů vody

Podle odborníků mohly být během období dešťů některé části města vlhké až bažinaté, takže byly ideální na těžbu hlíny pro stavbu domů. V dobách sucha se z těchto lomů staly nádrže pro sběr podzemní vody a odtoku z okolních kopců.

Není zcela jisté, kolik vody mohly tyto dhaky pojmout, odhaduje se však, že zřejmě uchovávaly až 18 milionů litrů vody. Autoři studie k tomu říkají: „Tato částečná úprava zdejší krajiny vyžadovala údržbu, která ale nebyla nijak náročná, voda do dhak stékala sama.“ I tak museli tehdejší obyvatelé města k vodě přistupovat s úctou a šetřit jí, a to včetně těch bohatých.

Dzimbabwe tehdy bylo důležitým překladištěm zlata a udržovalo čilé obchodní styky s východním pobřežím Afriky. Jeho zánik je tak do dnešních dní obestřen tajemstvím. Je stále možné, že k jeho opuštění došlo kvůli klimatickým změnám, zejména suchu, kterému obyvatelé města nebyli schopni dále čelit, a to ani s důmyslným vodním systémem jam dhaka.

K zániku Dzimbabwe však mohlo vést i ekonomické či politické napětí mezi jeho obyvateli, případně epidemie nějaké nemoci.