Byl jednou jeden strom, na něm zakázaný plod a v jeho blízkosti had – zlověstný hlas zpochybňující rozkaz boží. Netrvalo dlouho než dvojice obývající ráj podlehla. Jmenovali se Adam a Eva a svým činem na lidská bedra naložili balík starostí i radostí..

„Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout…“ zazní z úst rozezleného Hospodina. Evina touha po vševědoucnosti je v tu chvíli ta tam. Stejně tak poklidná oáza ráje.

Od nevinnosti ke sváru

Ačkoli Bible blíže nespecifikuje o jaký strom a ovoce se má jednat (údajně má jít o etrog či fík), lidská fantazie jablku přiřkne mnohdy vedlejší, avšak důležitou roli při formování dějin.

Nenápadné jablko se proto vyskytuje hned v řecké mytologii – kde dá vzniknout známému úsloví „jablko sváru“. To má podle legendy v zahradě Hesperidek utrhnout bohyně sváru Eris. Důvod? Obyčejná uražená ješitnosti.

Král Péleas ji totiž zapomněl pozvat na svatbu s mořskou bohyní Thetis. Sladký plod Eris následně vhodila mezi svatebčany s tím, že patří „té nejkrásnější“. Která z dam to však má být?

Ze širokého výběru nakonec vyšly hned tři bohyně – Héra, Athéna a Afrodita. O prvenství měl rozhodnout mladý pastýř Paris, který dal nakonec přednost Afroditě, jež mu měla obstarat lásku spartanské královny Heleny.

V té chvíli byl osud legendární Tróje zpečetěn, armáda Helenina manžela ji totiž proměnila v prach.

Sestřel a panuj!

Severská mytologie na šťavnatý plod nahlížela vstřícněji. Zlatá jablka zde byla strážena bohyní Idunn. Díky nim si tamní bohové udržovali mládí a sílu. Nesmrtelnost symbolizovala zlatá jablka rovněž v keltských bájích.

Opomenout nelze švýcarskou lidovou legendu o zázračném střelci Vilému Thellovi, jež s pomocí kuše sestřelil jablko z hlavy svého syna.

Učební pomůcka

Od té chvíle historie o jablcích mlčela. Alespoň do roku 1666, kdy se mladý a zvídavý muž rozhodl zabřednout do tajů fyziky. Jmenoval se Isaac Newton (1643–1727) a řečmi o tom, že není na světě co dalšího vybádat, se nehodlal nechat odradit.

Traduje se, že gravitaci objevil ve chvíli, kdy si na univerzitní zahradě četl, a na hlavu mu zničehonic spadlo jablko. Od této události měl být myšlenou na to, proč každá věc po vyhození spadne na zem, doslova posedlý.

Teprve dokumenty nalezené v archivu společnosti Royal Society uvedly vše na pravou míru. I když Newtona jablko skutečně inspirovalo, namísto na hlavu upadlo „pouze“ do trávy. Pověst jablka coby hybatele světových událostí byla v té chvíli definitivně stvrzena.