Předsudky z předsudků, zasmušilý Ijáček z Medvídka Pú a celá hrst nepochopení nasadily oslům „oslí hlavu“. Pro svou svéhlavost jsou považováni za hloupá zvířata. Naši předkové přitom osly používali odpradávna, už v dobách prvních karavan či budování egyptských pyramid. .

Počátky vývoje koňovitých, kam se vedle koní řadí i osli a zebry, sahají asi 55 milionů let zpět. Nejstarší společný potomek rodu Equus obýval Zemi před 4 až 4,5 miliony let. K oddělení linie oslů a zeber pak došlo zhruba před 2 miliony lety, i tak jsou si ale koně a osli velmi blízcí.

Oslům chybí pouze 15 % genů, které mají koně, a koňům 10 % oslích genů. Proto se koně a osli mohou mezi sebou křížit a mít životaschopné potomky, muly a mezky.

Egypťany uctívané zvíře

Zatímco dnes se osli netěší obdivu, ve starověku tomu bylo přesně naopak. V předdynastickém Egyptě byli doslova uctíváni. V roce 2002 byly v Abydosu, ležícím 480 km jižně od Káhiry, nalezeny ostatky 10 oslů domácích pocházející z doby asi 3000 let před naším letopočtem.

Umístěny byly v místech ceremoniální nekropole, kam byli podle tradice pohřbíváni pouze dvořané. Z toho plyne, jak vysoce vážená tato zvířata ve starověkém Egyptě byla.

Šlo o zdravé jedince, kteří byli podle opotřebení kostí, kloubů a chrupavek dlouhá léta využíváni k těžké práci. Údajně byl Egypťan, který měl na rameni nožem vyřezaný hieroglyf osla, chráněn před zlým osudem.

Sumerské vládce přepravovali osli

Starověcí Sumerové zase zapřahali osly do válečných vozů, o čemž svědčí slavná standarta z Uru. Klínopisné tabulky z doby bronzové nalezené ve městě Mari v Sýrii ukazují, že osli byli prvními zvířaty zapřaženými před kolová vozidla Na vozících tažených osly byli přepravováni i samotní vládci.

Oslí karavany byly zase v Mezopotámii klíčové pro obchod, respektive pro přepravu zboží na dlouhé vzdálenosti. Dospělý osel dokáže totiž na svém hřbetě nést náklad těžký až neuvěřitelných 300 kilogramů.

Osel se těšil vážnosti

O jejich výjimečném postavení svědčí i to, že v akkadštině byl kůň označován jako „osel z hor“, velbloud jednohrbý zase jako „osel od jižního moře“. Pro důležité oběti byl přijatelný pouze čistokrevný osel.

Obětiny byly nalezeny například pod chrámem v Tel Haroru v Negevské poušti v Izraeli, a to včetně nejstaršího dosud objeveného udidla. Osel je mnohokrát zmiňován i v Bibli, převážně v pozitivním kontextu.

Osel zahříval malého Ježíška v betlémských jeslích a provázel svatou rodinu i při útěku do Egypta před Herodovými vojáky. Je vnímán jako symbol pokory, trpělivosti a mírnosti.

Mesiáš přijel na oslu

Starozákonní proroci Izajáš a Zachariáš předpověděli, že Mesiáš přijede na oslu, což se naplnilo v Novém zákoně, když Ježíš o květné neděli vjel do Jeruzaléma na mladém oslu.

Obvykle je tento jeho vjezd považován za vyjádření jeho společenství s chudými. Podle profesora Petera Mitchella ze St Hugh’s College v Oxfordu tomu tak ale není, protože v té době byl osel spojován spíše s vládci a urozenými pány než s chudinou.

Nezastupitelná role v římské armádě

Osli byli využíváni i římskou armádou od roku 200 př. n. l., výsadní postavení v ní pak měly muly, hybridní potomci samce osla a klisny, které byly využívány k tahání těžkých zbraní, například katapultů.

Odhaduje se, že v době vlády císaře Augusta (63 př. n. l.–14 n. l.) sloužilo v římské armádě na půl milionu mul. Studium DNA ukazuje, že muly mohly tvořit až 50 % všech koňovitých v Římské říši.

Zatímco koně byli elitní zvířata, osli a muly se používali na běžnou práci. V Británii, která byla tehdy římskou provincií, nebyli kvůli nepříznivému klimatu osli ani muly chováni, ale dováženi z Evropy.

Mezci a dolování stříbra

Významnou roli sehráli mezci, hybridní potomci koně a oslice, při španělském dobývání Jižní Ameriky. V andském městě Potosí zbudovali dobyvatelé stříbrný důl, který se stal zdrojem velkého množství drahých kovů, jež byly následně odesílány do mateřské země.

Mezci toho totiž unesli třikrát více než místní lamy. Kromě přepravy potravin dovnitř, včetně vína a brandy, a stříbra ven z dolů, byla zvířata využívána i k pohonu mlýnů na drcení stříbrné rudy. Ročně bylo do města, ležícího v nadmořské výšce 4000 metrů, dovezeno na 60 000 mezků ze Severní Argentiny. Každé zvíře muselo unést náklad o váze 100 kilogramů.

Kdy byl osel domestikován?

Ačkoliv byli oslové následně nahrazení koňmi a velbloudy, čímž je odsoudili do role pracovního zvířete, i dnes je využívá přes 40 milionů lidí, převážně v nedostupných a chudých regionech, a to k tahání pluhů, mlácení obilí, k pohonu mlýnů a přepravě zboží na trhy.

Ale kdy vlastně došlo k domestikaci osla? Tuto otázku si položil evoluční biolog Ludovic Orlando z Univerzity Paula Sabatiera, který se dlouhá léta zabýval historií domestikace koní, a ve své nedávno zveřejněné studii v časopise Science na ni hledal odpověď.

Odpověď dává genetika

Ve spolupráci s kolegyní Evelyn Toddovou a dalšími spolupracovníky ze 37 světových laboratoří vyhodnotil genomy 207 moderních oslů z celého světa a také genomy 15 divokých zástupců koňovitých.

Dále sekvenovali DNA z koster 31 starověkých oslů, přičemž stáří některých z nich je odhadováno až na 4000 let. Spoluautorka studie Samanth Brooksová, která se zabývá výzkumem koní na Floridské univerzitě, k tomu říká:

„Skrze svou DNA zvířata sama vyprávějí svoji historii. Získáváme biologické svědectví o prostředí, ve kterém takto zvířata žila, a o tom, co prožila.“.

Potomci divokého afrického osla

Hned devět starověkých kosterních pozůstatků oslů pocházelo ze severovýchodní Francie, kde se mezi roky 200 – 500 nacházela starověká římská vila, která byla chovnou stanicí oslů. Římané křížili africké a evropské osly, aby vytvořili obří osly vysoké až 155 centimetrů, tedy o zhruba 25 cm vyšší, než je typický osel.

Tým vědců zrekonstruoval evoluční strom zvířat a použil počítačové modely k určení toho, kdy přesně došlo k domestikaci oslů. Na jejich základě dospěli k závěru, že osel byl domestikován pouze jednou, před více než 7000 lety, když pastevci v Keni a v Africkém rohu začali krotit divoké africké osly.

K domestikaci došlo jen jednou

Před 5 000 lety už byla domestikace v plném proudu, osli byli prodáváni na sever a západ, do Egypta a Súdánu. Následně se během dalších 2 500 let rozšířili po celé Evropě a Asii, kde se vyvinuli do odlišných regionálních populací.

Na rozdíl od jiných domácích zvířat, která byla ve své divoké podobě rozšířena po celém světě a na každém místě domestikována samostatně, odvozují všichni osli domácí svůj původ od oslů afrických, kteří byli domestikování před 7000 lety v Africe.

Chybějící data

Paleontoložka z francouzské národní výzkumné agentury CNRS na Univerzitě Paris-Cité, Eva-Maria Geilová, se však domnívá, že osli mohli být domestikováni více než jednou, poprvé dříve než před 7 000 lety.

Ovšem k ověření této teorie by bylo za potřebí nalézt a posoudit ještě starší genomy oslů. Přesto říká: „Ačkoliv několik výzkumných otázek zůstává stále nezodpovězených, studie vrhá bezprecedentním způsobem světlo na historii velmi důležitého společenského aktiva, kterým byl osel.“.

Autor: Matěj Soukup