Přiznejte se, když jste pod velkým tlakem a ve stresu, nebo jste zkrátka jen smutní, saháte po jídlech a potravinách, které vám poskytnou útěchu? Pokud ano, nejste v tom sami. Proč to většina z nás vlastně dělá? A funguje to?.

Řada lidí si v momentě, kdy potřebuje povzbudit či potěšit, vybere jídlo, které jim poskytne pocit tepla a jistoty. Charles Spence, experimentální psycholog na univerzitě v Oxfordu, si myslí, že jde o potraviny, které mají lidé spojené se šťastnými a pozitivními vzpomínkami, a to jak vědomě, tak podvědomě.

A dále to rozvádí: „Je to jídlo, které daný člověk dostal, když se o něj někdo staral, například v dětství, po tom stejném pak sáhne ve chvílích, kdy se cítí emocionálně ohrožený.“.

Mozek toužící po nezdravých věcech

Podle Spence se často jedná o jídla s bohatým obsahem jednoduchých cukrů a tuků, která jsou téměř vždy kalorická. Podle článku z roku 2020 zveřejněného v časopise Physiology & Behavior má mozek tak zvaná „hédonická ohniska“, specializované podoblasti, které hrají zásadní roli v systému potěšení a odměn.

Jedná se o mezolimbickou dopaminovou dráhu vedoucí ze středního mozku až do čelní kůry. Neurotransmiter dopamin pak způsobuje vznik příjemných pocitů po požití chuťově výrazných potravin s obsahem cukru, tuků a soli. To nás nutí vyhledávat a konzumovat takové potraviny.

Proč nás mozek touží po těchto zpravidla nezdravých pochutinách namísto kousku salátu? Podle Harvard School of Public Health stimulují jídla bohatá na cukr, sůl a kalorie uvolňování různých hormonů. Vedle dopaminu, který nám poskytuje libé pocity odměny, dochází po jejich konzumaci k uvolnění inzulinu, leptinu a kortizolu.

Inzulin stojí za zásobováním buněk glukózou, leptin zase reguluje pocit hladu, uvolňuje se při zvýšení množství tuku v buňkách. To nám dodá energii a vede k pocitu nasycení.

Krátkodobá útěcha, dlouhodobá výčitka

Metabolismus sacharidů a tuků ovlivňuje i kortizol, nejdůležitější stresový hormon, který zajišťuje dostatečný přísun glukózy do mozku, čímž pomáhá mobilizovat organismus při stresové zátěži. Ta ovšem tělo vyčerpává, proto tělo potřebuje doplnit energii.

A to spíše koblihou či kouskem pizzy než salátem. Listová zelenina totiž obsahuje vitaminy, minerály a vlákninu, které jsou zdraví prospěšné, ovšem málo cukru a soli, po kterých náš mozek v zátěžové situaci prahne nejvíce.

Otázkou zůstává, zda potraviny, které by nám měly poskytnout útěchu, skutečně fungují. V loňském roce byla ve Spojeném království provedena anketa ohledně dopřávání si jídla k navození útěchy. Jeden ze čtyř lidí přiznal, že si taková jídla dopřává až pětkrát týdně, ačkoliv 57 % respondentů přiznalo, že mělo po konzumaci takovýchto jídel výčitky.

Zda se tak, že krátkodobě mohou, díky vlivu dopaminu, na cukry a tuky bohatá jídla poskytovat lidem útěchu v nelehkých chvílích, ovšem v dlouhodobém horizontu u nich vedou spíše k pocitům lítosti a studu, protože si uvědomují, že pro ně nejsou nutričně prospěšné.