Nejslavnější míry prehistorie činí 11,5 cm na výšku a 4,3 cm na šířku. Patří jedné Venuši a vztahují se k ideálu pravěké krásy, a zároveň k jednomu z nejstarších artefaktů, který kdy spatřil svět..
„Po Altamiře je vše ostatní jen dekadence,“ nechal se v minulosti slyšet kubistický génius Pablo Picasso (1881–1973). A měl pravdu. Jeskynní malby patří ke světovým unikátům, jelikož jsou pomyslnými tlumočníky pravěkých civilizací, kteří nám po tisíce let poskytují jedinečný pohled na všední starosti a radosti našich předků.
O čem ale skutečně vypovídají? Víme to?
Luky a šípy
Co: Jeskyně Magura
Kde: Bulharsko
Magura nabízí pohled na více než 700 prehistorických děl, a patří k největším jeskyním v severozápadní části Bulharska. Stáří nástěnných maleb je podle odborníků odhadováno na 8000–4000 let. Zatímco holé a přírodou zvrásněné stěny posloužily jako malířské plátno, o barvu se postaral netopýří trus.
Základy geometrie a jiné…
Při pečlivém průzkumu rozdělili vědci malby do čtyř základních skupin – symbolické a geometrické, následované zoomorfními a antropomorfními postavami. Nejčastěji lze na stěnách spatřit trojúhelníky, rovnoběžné, klikaté či svislé čáry.
Postavy jsou nejčastěji zobrazeny s luky, což jen odkazuje k jejich lovecké nátuře, nebo při tanci. Ze zvířat je možné rozeznat psy a velké ptáky. Nechybí ovšem ani paprskovité kruhovité obrazce, jež patrně měly představovat slunce.
Působivé otisky
Co: Cueva de las Manos
Kde: Argentina
Jeskyně se nachází v poměrně odlehlé oblasti, v kaňonu řeky Río Pinturas. Mezinárodní vědeckou komunitou je považována za jedno z nejdůležitějších míst, kde v minulosti přebývaly vůbec nejstarší skupiny lovců a sběračů v Jižní Americe.
A to již během raného holocénu. Provedené a značně rozsáhlé archeologické výzkumy prokázaly, že poslední obyvatelé v nejslavnější argentinské sluji přebývali kolem roku 700 našeho letopočtu, přičemž se mohlo jednat o předky Tehuelchů.
Pocta levákům
Cueva de las Manos je pravěkou galerií výjimečného jeskynního umění, které je obdivováno zejména pro svoje stáří a nedotčenost maleb. Unikátní je hlavně velkolepost „šablonovaných“ obrysů lidských rukou – z drtivé většiny levých.
Při detailním pohledu je možné spatřit geometrické útvary, lovecké scény a některá zvířata. Zejména kočkovité šelmy, dále lamu guanako nebo nelétavého ptáka známého jako nandu Darwinův. K samotné malbě naši předci využívali nejčastěji minerální pigmenty, kaolin či oxid manganu, to vše smíchané s jakýmkoli pojivem.
Óda na barvy
Co: Laas Gaal
Kde: Somálsko
Cennou „galerii“ objevili francouzští archeologové před 20 lety. Od té doby patří skupina jeskyní ležící v severozápadním Somálsku k vyhledávaným turistickým destinacím. Zdejší malby si totiž i po několik tisíciletí stále zachovávají původní syté barvy i velice jasné obrysy.
K jejich vytvoření podle odborníků došlo v období 9000–3000 př. n. l. A hlavní motiv? Rituální krávy. Přesněji řečeno zdobený dobytek se svými pastevci obklopení žirafami a domestikovanými psy.
Hle, jednorožec!
Co: Lascaux
Kde: Francie
Jeskynní komplex, který náhodou objevily děti, nepřestává uchvacovat ani 82 let po svém odkrytí. Přitom je to podle vědců právě on, kdo odstartoval další éru zkoumání původu lidstva.
Pestrá živočišná mozaika
Malby a kresby pokrývají zhruba 150 metrů chodeb, přičemž většina z nich pochází z období mladšího paleolitu. Jejich stáří je podle odborníků datováno do éry 17 000 let př. n. l. Po důkladném výzkumu bylo objeveno na 600 maleb či kreseb a více než 15 000 rytin.
Na nich jsou nejčastěji k vidění býložravá zvířata či různé symboly. Vyobrazení člověka je na rozdíl od propracovanosti živočichů veskrze primitivní. Co ovšem patří k největším klenotům je „Sál býků“, kde je možné spatřit největšího vyobrazeného jeskynního býka na světě.
Zdatně mu ovšem sekunduje výjimečně vyobrazený jednorožec, po jehož zhlédnutí Pablo Picasso prohlásil, „že jsme nevytvořili vůbec nic.“.
Vstříc k nebi?
Z pohledu čistě vědeckého vyvolal nejvíce otázek výjev ptáka na tyči a muže s ptačí hlavou, na kterého se žene obří býk. Podle profesora Michaela Rappenglücka z univerzity v Mnichově je ovšem vysvětlení záhadného výjevu jednoduché – mohlo by se totiž jednat o nejstarší mapu noční oblohy.
Ačkoli se tuto teorii pravděpodobně nikdy nepodaří stoprocentně potvrdit, vědec si stojí za svým. „Je to mapa prehistorického kosmu. Bylo to jejich nebe, plné zvířat a duchů,“ dodal.
Sixtinská kaple pravěku
Co: Jeskyně Altamira
Kde: Španělsko
Psal se rok 1879, když se amatérský přírodovědec a historik Marcelino de Sautuola, ocitl ve správný čas na správném místě, totiž u Santillana del Mar, poblíž přístavního města Santander.
Právě zde společně se svou devítiletou dcerkou Marií objevil nejslavnější jeskyni, Altamiru.
Krásy divé zvěře
Dnes je známá spíše jako Sixtinská kaple paleolitického umění. Podle důkladného bádání byla obývána již v dobách Aurignacienu, což na časové ose lidstva představuje období před 32 000 lety, kdy pravděpodobně vznikly i první malby.
Ovšem s jistotou, jíž poskytla radiokarbonová metoda, zde lidé přebývali v Solutréenu (22–18 tisíc let př. n. l.) a Magdalénienu (17–11 tisíc let př. n. l.). Právě v období posledně jmenovaném byla „vyzdobena“ místnost dnes známá jako hlavní hala.
Zdejší barevné malby znázorňují koně, jeleny či kance, a to rovnou v životní velikosti – jeden z jelenů je totiž dlouhý dva metry.
Morální podpora
Zajímavým detailem je také samotné provedení, pravěcí Monetové totiž využili profilu stěn, aby při pohledu na zvířata působila dojmem, že se neustále hýbou. Mezi archeology však začínají převládat názory, že malby sloužily nejen pro potěšení pravěkého oka, ale také jako „magické kresby“, jež měly lovcům zvednout sebevědomí před lovem.
Daly by se tedy označit také jako vizuální modlitby. Jeskyně je proto brána také jako jedno z prvních posvátných míst na světě.
Symbol krásy
Co: Věstonická Venuše
Kde: Česko
Velká ňadra, rozpoznatelné bříško, plné hýždě a ztvárněná záda. Takové jsou proporce nejslavnější ženy světa, známé jako Věstonická Venuše. Ženy, která byla objevena 13. července 1925 mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem archeologickým týmem Karla Absolona (1877–1960).
Základy keramiky
Nález původně dvou nesouvisejících kousků uprostřed ohniště, které odborníci nakonec spojili v jeden působivý celek, zatřásl s dosavadním vnímáním pravěkého světa. Až do té doby totiž vědci věřili, že naši prapraprapra předci nikdy nepracovali s keramikou.
Výsledky z tomografie, jíž Venuše podstoupila v roce 2004, ovšem mluví jasně. K její výrobě byla použita jemná hlína smíchaná s vodou. Ve směsi se podařilo objevit také bílá zrníčka, pravděpodobně z vápence či kostí.
Podle získaných údajů však tvůrce namísto „ladění“ směsi, věnoval pozornost tvarování a estetice.
K čemu sloužíš Venuše?
Což prokázalo i další zkoumání v roce 2015. Tehdy byla Venuše zanalyzována zevnitř, přičemž se podařilo osvětlit několik jemných vpichů v oblasti hlavy. Sošku pravděpodobně zdobilo několik ptačích per, jakási pravěká čelenka.
Na nejzásadnější otázku ovšem vědci odpověď neznají, a totiž jaký měla Venuše pro naše předky vlastně význam? „Tyto sošky byly zpočátku vykládány jako nějaké erotické či sexuální symboly, protože na nich byly zdůrazněny bujné ženské tvary,“ uvedl v roce 2019 archeolog Martin Oliva.
Jiné sošky ale naproti tomu vykazují zřetelné známky těhotenství, což by mohlo ukazovat spíše ke kultu plodnosti. Mohla být ovšem také šamanským předmětem.
