Po desetiletích poklesu populace se budoucnost některých druhů ryb díky dlouholetému úspěšnému řízení rybolovu a ochranným opatřením zdá být o něco růžovější než předtím. Podle nového výzkumu však mají někteří žraloci, žijící v otevřených vodách, stále problémy..

Tito žraloci jsou často náhodnou kořistí při lovu tuňáků. Nedostatek specializované ochrany těchto druhů znamená, že riziko jejich vyhynutí stále roste, uvádějí vědci v časopise Science ze 11. listopadu.

„V posledních letech bylo v rámci rozsáhlých globálních hodnocení biodiverzity zdokumentováno snížení počtu druhů a ekosystémů na celém světě“, říká Maria José Juan-Jordaová, ekoložka ze Španělského oceánografického institutu v Madridu. Tyto zákonitosti jsou však v oceánech stále celkem málo známé.

Výzkum ohrožení mořských druhů

Juan-Jordaová a její kolegové se snažili tuto mezeru zaplnit i s pomocí Červeného seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody, který hodnotí změny v riziku vyhynutí druhů. Tým se konkrétně zaměřil na tuňáky, velryby a žraloky – velké dravé ryby, které mají vlivnou roli v ekosystémech otevřeného oceánu.

Hodnocení indexu Červeného seznamu se provádí jednou za čtyři až deset let. V nové studii výzkumníci vycházeli z kritérií Červeného seznamu a vyvinuli způsob, jak sledovat riziko vyhynutí průběžně v čase, nikoliv pouze v rámci intervalů IUCN.

Provedli to tak, že shromáždili údaje o průměrném věku druhů v době reprodukční zralosti, změnách v populační biomase a početnosti z hodnocení rybích populací u sedmi druhů tuňáků, jako je zranitelný velkooký a ohrožený jižní modroploutvý, u šesti druhů ostnoploutvých, jako je marlín černý a plachetník, a u pěti druhů žraloků.

Tým tato data zkombinoval a vypočítal trendy rizika vyhynutí pro těchto 18 druhů od roku 1950 do roku 2019.

Žraloci na pokraji kolapsu

Zjistili, že riziko vyhynutí tuňáků a paprskoploutvých se v průběhu poslední poloviny 20. století zvyšovalo, ale od 90. let 20. století se tento trend u tuňáků obrátil. U paprskoploutvých nastal obrat v roce 2010. Tyto posuny souvisejí zejména s masivním omezením rybolovu, ke kterému došlo ve stejné době.

Žraločí druhy se však potýkají s problémy právě ve vodách, kde se loví tuňáci a kde žraloci často končí v sítích jako vedlejší úlovek.  Je zřejmé, že je třeba výrazně zlepšit ochranu zaměřenou na tyto druhy, a organizace odpovědné za její vymáhání musí jednat rychle, než bude pozdě.