Domů     Historie
Rychlé a smrtící: Šípy jako pistole středověku
Zdroj: Pixabay

35 000 šípů vystřelených v jeden moment, dokázalo za jedinou minutu rozhodnout válku u Kresčaku. I díky nim se podařilo vyhrát jednu z rozhodujících bitev v dějinách. Byly vyrobeny z tisu a vynikaly neobyčejnou silou, která se nezastavila před ničím….

Ve středověké Anglii měl šíp pověst zbraně, která dokáže prorazit protivníkovo brnění a způsobit skutečně fatální zranění. Ne nadarmo měl hlavní slovo v mnoha rozhodujících bitvách, zejména v bitvě u Azincourtu roku 1415. Tým archeologů působící na Exeterské univerzitě se nyní rozhodl mýty a tvrzení proměnit v holá fakta. A šíp povýšit na skutečnou pistoli středověku.

V hlavní roli kosti

Hlavním informačním zdrojem v celém výzkumu, který následně archeologové publikovali v odborném časopise Antiquaries Journal, byly středověké kosti exhumované z dominikánského kláštera přímo v Exeteru, jež se podařilo objevit v letech 1997–2007. Samotné pohřebiště přitom bylo vyhrazeno pouze pro ctihodné bratry a nejsvrchnější vrstvu obyvatel.

Autorům unikátní studie v čele s profesorem Oliverem Creightonem (*1943) umožnily pozůstatky nahlédnout pod pokličku středověkého válčení. Díky nim zjistili, jaké zbraně byly v minulosti nejvíce užívány, jaká traumata lidskému tělu dokázaly způsobit, ale také zda vojáci měli v inkriminovanou dobu na sobě brnění.

Sonda do minulosti

K dispozici měli badatelé celkem 22 kosterních fragmentů, 3 zuby, zachovalou lebku, levou stehenní kost, pravou holenní kost a jednu kost pažní. Všechny do jediné vykazovaly traumatické poranění, s největší pravděpodobností způsobené šípem.

S pomocí radiokarbonové metody zjistili, že úlomky pochází z období 1482–1645, zatímco holenní kost z let 1284–1395 a lebka z éry 1405–1447. To je dovedlo k závěru, že zranění lebky a nohou utrpěli tři různí muži napříč epochami.

Díra jako z malorážky

Nakonec to byla lebka, které se dostalo dominantní pozornosti. Odborníky zaujala zejména vstupní rána skrze pravé oko s výstupem na temeni. Na první pohled připomínala střelné zranění, avšak s užitím malé ráže – ta sice zanechá poměrně nenápadnou a málo krvácející ránu, vnitřní poranění tkání jsou však děsivá.

Podle Olivera Creightona se šíp za letu točil po směru hodinových ručiček a měl hrot ve tvaru čtyřhranného bodce, který sloužil k prostřelování brnění.

Nepříjemný zásek

Výzkumníkům se podařilo najít i případy, kdy se vystřelený hrot šípu zasekl protivníkovi v lebce a bylo nutné jej vytáhnout, což způsobilo rozsáhlé poškození okolních tkání. Zmíněným hrotem šípu byl pravděpodobně typ „bodkin“, v minulosti užívaný jako vojenská zbraň, často zaměňována s kuší.

Autoři studie však připouští, že existuje i jiná možnost jak oběti ke svým ranám přišly. Pokud byly způsobeny post mortem mohly je mít na svědomí vidle, které hrobaři využívali k přesunu těl.

Extrémně bolestivé

I když se může zdát, že je výzkum zcela banální, podle odborníků mají tyto výsledky hluboký význam pro celkové chápání středověkého luku jako mocného a hrozivě smrtícího nástroje. „Ve středověkém světě mohla mít smrt způsobená šípem zvláštní význam.

Zvlášť pokud se jednalo o zásah do oka či obličeje. Ten totiž mohl být chápán jako boží trest,“ uvedl Creighton. Nejznámějším případem, kterého bylo lidstvo svědkem, bylo smrtelné zranění posledního anglosaského krále Harolda II. (1022?–1066).

V rozhodujícím okamžiku bitvy u Hastingsu, k níž došlo v roce 1066, byl totiž zasažen normanským šípem. Přímo do oka. Ačkoli jsou okolnosti panovníkovy smrti stále předmětem spekulací, pokud jej skutečně trefil šíp, šlo o nebývale bolestivý způsob skonu.

Nejznámějším uměleckým zobrazením skonu šípem je Tapisérie z Bayeux, zachycující smrt krále Harolda II. Zdroj: Wikimedia Commons

Zpět na začátek

Exeterští archeologové ale nejsou jediní, kterým barvitá minulost šípu nedá spát. Předmětem četných zkoumání se proto stalo i jeho vůbec první užití v praxi. Podle studie dvojice amerických antropologů Matthewa Siska a Johna Shea totiž člověk znal šíp mnohem dříve, než mu začala mozkovými neurony „problikávat“ moudrost.

Ačkoli historie vynález spojuje s našimi předky Homo sapiens, a ve svých úvahách o jeho stáří nejde dál než 20 000 let do minulosti, oni oponují.

Tvrdě a přesně

Luk dovolil našemu praprapra… předkovi vystřelit nejen na ohromující vzdálenost, ale navíc byl neuvěřitelně přesný, což se rovnalo jistotě kvalitní večeře. Ve srovnání s vrhacími oštěpy byly lehké a skladné, což lovci umožnilo vzít si na dlouhou cestu kvalitní a početnou výbavu.

Kdy ale člověk z luku vůbec poprvé vystřelil? Tak zní otázka, na kterou se Sisk a Shea rozhodli najít odpověď. K tomuto účelu si připravili celkem 51 drobných hrotů levalloiského typu (kamenné hroty vyrobené z pazourku – pozn. red.) podobných těm, jaké archeologové nacházejí v pravěkých sídlech starých klidně i 100 000 let.

Hroty následně připevnili ke dřevům – důležité bylo, aby nenarušovaly let šípu a vydržely i velmi silný náraz na cíl.

Zdroj: Unsplash

Na ostro…

Prvotní zkoušku muži provedli na terči z měkkého materiálu, kde si ověřili, že jimi vyrobené náhrady dobře létají. Následoval „ostrý“ pokus, kdy již mířili na těla mrtvých zvířat. A hroty nejen, že náraz vydržely, ale bylo možné je též užívat opakovaně.

Výsledky dvojice zveřejnila v odborném časopise Journal of Archeological Science, kde uvedla, že historie loveckých a smrtících lidských zbraní mohla být podstatně delší, než jak nám bylo dosud předkládáno. Vynález luku a šípu proto nemusí být výhradně spojován s druhem Homo sapiens.

Připevnit… Ale jak?

Další z mnoha mýtů ohledně šípů zbořili experimentální archeologové Paul Kozowyk a Geeske Langejans působící na Leidenské univerzitě. Ti totiž nalezli odpověď na mnohem palčivější otázku – jak vlastně ostrý hrot k nosnému tělesu připojit?

Po sérii úspěšných i neúspěšných experimentů nakonec došli k poměrně jednoduchému vysvětlení, naši předci používali k fixaci pazourků obyčejné… lepidlo, jehož základ tvořil březový dehet. K jeho získání mohli využít hned tři možnosti, aniž by se museli extrémně namáhat.

Stačilo jim otáčet odkorněnou březovou kládou nad ohništěm. „Chtělo to jen trochu zručnosti. Neandertálci začínali pravděpodobně s těmi jednoduššími postupy. Až postupně z nich vytvářeli komplexní proces,“ shodli se archeologové.

Související články
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově knihovně na Univerzitě v Oxfordu. Tajemství jednoho z nich se nyní odborníkům pomalu daří odkrývat. Vykopávky v římské luxusní vile, která zřejmě […]
Tradiční pohled archeologů tvrdí, že povodí řeky Amazonky nebylo z hlediska životního prostředí schopné vyživit velkou populaci. Nyní se ukazuje, že je tento názor v rozporu s nálezy uskutečněnými na pláních zvaných Llanos de Moxos, na nichž se nacházejí pozůstatky po velkých předkolumbovských zemědělských společnostech, které zde podle všeho ve velkém pěstovaly kukuřici. Llanos de […]
Historie Objevy 30.1.2025
Věda je plná překvapení – a některá jsou poněkud nečekaná. Dánští paleontologové narazili na unikátní zkamenělinu, která na první pohled nevypadá nijak pozoruhodně. Ve vrstvách prastarých usazenin objevili zkamenělé rybí zvratky, které mohou poskytnout nové informace o stravovacích návycích dávných mořských predátorů. Fosilie byla nalezena na jihovýchodě Dánska v oblasti známé svými dobře zachovanými pozůstatky […]
Každé dávné společenství mělo svoji mytologii, soubor příběhů, jež vysvětlovaly jevy, které nebyly tyto kultury schopny pochopit, a tak je připisovaly nadpřirozenu. Většinou se týkaly původu a smyslu života a vesmíru, případně meteorologických jevů. Zpravidla souvisely s vírou a morálkou a vystupovaly v nich bohové, hrdinové či postavy s nadlidskými schopnostmi. Ačkoliv je vnímáme spíše […]
Dětská kreativita má své kořeny mnohem hlouběji v historii, než jsme si kdy mysleli. Nové výzkumy ukazují, že mnoho jeskynních kreseb z doby ledové mohly vytvořit děti. Tyto objevy mění naše představy o kulturním a společenském životě pravěkých komunit. Analýza jeskynního umění z doby mladého paleolitu, včetně kreseb v jeskyních Margot ve Francii a Las […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz