Po tisíciletí měli pověst bezcitných a krutých tyranů, jejichž jediným zájmem bylo vychovat odolné jedince. Nyní se však ukazuje, že i nejodolnější městský stát, měl možná svou lidskou tvář….

Nazývali se „přirozenými ochránci Řecka.“ Patřili k nejlepším bojovníkům, kteří byli vychováváni k boji prakticky od malička. V jejich řadách zkrátka neměli ti nejslabší místo. Život v legendární Spartě je obestřen brutalitou a tvrdým, spartským režimem. A také mýtem, že postižená nemluvňata posílali na smrt.

Mocná rada starších

Za jeho šiřitele je považován řecký filozof Plútarchos (asi 46–asi 127), který ve své biografii „Life of Lycurgus“ detailně popisuje, jak Sparťané předkládali novorozeňata ke kontrole „radě starších“.

A zatímco vhodná, silná nemluvňata dostávala „vstupenku“ do života, ta, která byla předčasně narozené či vykazovala jakoukoli formu postižení, byla ponechána na ulici svému osudu. Než aby žili se špatnou výbavou nekvalitní život, bylo podle „starších“ lepší, když nežili vůbec.

A je to pravda!

Během téměř 2000 let se tento příběh stal všeobecně přijímaným. A sloužil jako zrcadlo pro starověkou řeckou společnost. Tak se stalo, že filozofova slova přijali za svá i moderní učenci, kteří je dále předkládali svým studentům, aby zdůraznili rozdíly mezi dnešní společností a minulostí.

Představa o krutém jednání Sparťanů byla použita také k ospravedlnění některých krvavých zločinů historie. Nacističtí eugenici často řeckým precedentem „omlouvali“ zabíjení postižených osob.

Zavrženíhodný čin

Bližší pohled do starších spisů a archeologické nálezy však naznačují, že neustále omílaná „pravda“ může být nakonec jen pouhou legendou. Ve studii, jíž uveřejnil časopis Hesperia, odbornice Debby Sneedová působící na California State University uvádí, že opouštění postižených dětí nebylo všeobecně přijímanou součástí starořecké kultury, ačkoli se to občas stávalo.

Naopak, většina společností toto jednání silně zavrhuje či trestá. Zjištěním Sneedové napovídá také skutečnost, že krvavé události, které Plútarchos popisuje se staly 700 let před jeho narozením.

Archeologické triumfy

Zároveň je možné objevit zmínky o spartském králi, který byl oproti ostatním mužům neobvykle malý a „špatný na nohy“. I přesto byl vynikajícím a společností uznávaným vůdcem. Jistý anonymní řecký lékař zase kolem roku 400 př.

n. l. radil, jak jisté fyzické neduhy překonat. A pak jsou tu archeologické nálezy, které ukazují, že o děti se zdravotními problémy bylo od jejich prvních dnů velice dobře postaráno. V roce 1931 archeologové odkryli v Athénách hrob s ostatky více než 400 kojenců.

V následné analýze z roku 2018, bylo odhaleno, že ačkoli byly pozůstatky jen několik dní staré, jednalo se spíše o zvýšenou kojeneckou úmrtnost než cílené zabíjení. „Máme spoustu důkazů, že Řekové aktivně nezabíjeli kojence, jak se dosud myslelo,“ prohlásila Sneedová.

50:50

I když se zdá, že má odbornice silné karty, australský archeolog Lesley Beaumont je ke zjištěným informacím a novému pohledu na Spartu nadále skeptický. Podle něj totiž mohla být nechtěná miminka jednoduše odložena na veřejné místo v domnění, že je někdo najde a posléze vychová.

„Nejsem si jistý, zda mohu souhlasit s tím, že bylo běžnou praxí vychovávat postižené děti,“ dodal.