Po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl docházelo u v okolí žijících zvířat k tvorbě nežádoucích mutací. Vědce ale zajímalo, zda se u některých druhů naopak nevyvinuly mechanismy, které by jim pomohly se radiaci bránit. Do hledáčku si vzali rosničky východní….

Poté, co dne 26. dubna 1986 explodoval reaktor jaderné elektrárny Černobyl na Ukrajině, byla vyhlášena tak zvaná zakázaná zóna nejhoršího zamoření v okruhu 30 km. Při výbuchu se uvolnilo stokrát více energie než při výbuchu jaderných bomb shozených na japonská města Hirošima a Nagasaki během druhé světové války.

Evakuace obyvatel z kontaminovaných zón probíhala se značným zpožděním, takže se u mnoha lidí rozvinula nemoc z ozáření, jiní po letech trpěli nejrůznějšími formami rakoviny, rodily se i děti s mutacemi.

Nejinak tomu bylo i u zvířat žijících v okolí jaderné elektrárny, u řady druhů se ještě dlouho po katastrofě tvořily nežádoucí mutace. Úředníci vytvořili v okolí Černobylu zakázanou zónu o rozloze 2 700 čtverečních kilometrů, která se v průběhu času stala útočištěm divokých zvířat.

Pabla Burraca, biologa ze stanice Doňana ve španělské Seville, a jeho tým zajímalo, jak se jaderný výbuch podepsal na evoluci zvířat žijících v této oblasti.

Výbuch přežily tmavší žáby

Zkoumání podrobili více než 200 žabích samců patřících k druhu rosnička východní (Hyla orientalis) žijících na stanovištích ve 12 různých chovných rybnících v zóně radioaktivní kontaminace. Výzkumníci zjistili, že v průměru mělo 44 % těchto žab tmavší zabarvení než ty žijící mimo oblast Černobylu.

Přičemž čím blíže místu výbuchu žily, tím byly tmavší, některé úplně černé. Burraco to vysvětluje takto: „Za nejpravděpodobnější vysvětlení toho, proč mají nyní žáby v zakázané zóně Černobylu častěji tmavou barvu považujeme fakt, že vystavení extrémně vysoké úrovni radiace v okamžiku havárie lépe zvládly právě žáby s tmavou kůží.“.

Vysoké hladiny pigmentu melaninu ochránily žáby s tmavší barvou před radiací, a ony tuto informaci předaly ve svých genech dalším generacím žab. Burraco říká: „Melanin chrání před zářením, protože může mechanicky zabránit produkci volných radikálů způsobenou přímým dopadem radioaktivních částic na buňky.“ Ionizující záření totiž může vyvolat oxidační stres a poškodit membrány buněk či přímo DNA, které jsou nezbytné pro zachování života.

Nákladná tvorba melaninu?

Buňky pokožky světlejších žab propouštěly vyšší dávky radiace, která tyto žáby zabíjela rychleji než jejich tmavší protějšky. Proto byla pravděpodobnost přežití tmavě zbarvených žab vyšší než u světlejších jedinců.

Vědci dále zkoumali, zda vyšší produkce melaninu není pro tmavě zbarvené žáby škodlivá. Zjistili však, že stejně jako u jiných živočišných druhů jim nijak neškodí, naopak zabraňuje radioaktivnímu záření dostat se do buněk a poškodit je.

Produkce melaninu může být někdy metabolicky nákladná, ale ani to se u těchto rosniček nepotvrdilo. Jak vysvětluje Pablo Burraco: „U žab se hlavní melaninový pigment nazývá eumelanin a zdá se, že jeho produkce není spojena s fyziologickými náklady.“ Z toho plyně, že se rosničky východní dokázaly s následky černobylské katastrofy vypořádat a vytvořit si mechanismy, které jim v prostředí plném život ohrožujících látek pomáhají přežít a přizpůsobit se. A to v řádu 10 až 15 generací.