Nachází se 8 metrů pod mořskou hladinou a bují jahodami, mátou, rozmarýnem i rajčaty. Po Mezinárodní vesmírné stanici, Marsu a Antarktidě je podmořská farma dalším kouskem skládačky, která má ve výsledku vytvořit pěstování budoucnosti….
Výzkumný projekt, pro který se vžilo označení „Nemova zahrada“ se značné pozornosti těší už od roku 2012, kdy jej společnost Ocean Reef Group představila veřejnosti. O 10 let později, nyní, se z odvážného pokusu stal průkopník alternativního zemědělského systému, který nejenže by mohl zvýšit potravinovou bezpečnost v pobřežních oblastech, ale zároveň značně snížit dopady na celkové klima.
„Náš projekt by mohl být nápomocný v těch oblastech, kde je praktikování zemědělství neproveditelné nebo složité,“ prohlásil generální ředitel Sergio Gamberini.
Kovové medúzy
Nemovu zahradu umístila společnost nedaleko italského města Janov, přičemž vymyslet design pro účely podmořského farmaření trvalo Gamberinimu necelý rok. Nápady na nafukovací a snadno přepravitelnou konstrukci nakonec ustoupily trvanlivosti v podobě kovu.
Aktuálně farma sestává ze šesti akrylových biosfér připevněných k mořskému dnu pomocí lan a závaží. Každá z jednotlivých „bublin“ byla následně osazena 90 semeny a naplněna 2000 litry vzduchu. Z bylinné říše firma zvolila oblíbené druhy jako tymián a majoránku, zeleninu zastoupila rajčata a salát.
Chuťově dokonalé
Všem „kandidátům“ se pod mořskou hladinou dařilo přímo nebývale. I samotné pěstování se velice záhy ukázalo jako nenáročné a pro budoucí generace nejspíše zcela revoluční hned ze tří důvodů. Vodu, jejíž nedostatek představuje pro zemědělce problém číslo jedna, si totiž rostliny získávají jednoduše „odsolením“ té mořské.
Povětrností podmínky se pod hladinou blíží k hranici ideálnosti a klasičtí škůdci? Ti v akrylových biosférách nejsou. Chuťově jsou navíc výsledné produkty srovnatelné se svými pozemskými konkurenty, ne-li o kousek lepší.
„Rostliny pocházející z Nemovy zahrady mají ve srovnání se suchozemskými silnější chuť. Univerzita v Pise dokonce provedla laboratorní testy na naší bazalce. A výsledky jasně prokázaly, že se od té běžně dostupné z organoleptického hlediska liší,“ popsal pěstitelský úspěch Sergio Gamberini.
Neustále pod dozorem
Aby měly rostliny vše, co potřebují, jsou veškerá data z biosfér neustále snímána pomocí senzorů. Pod dozorem je především koncentrace kyslíku, hladina oxidu uhličitého, dále vlhkost, osvětlení a teplota.
Podle Gamberiniho může dnes jeho tým nastavovat časovače a zasahovat v případě mořských bouří s pomocí pár kliknutí. „Stále se snažíme najít způsob, jak automatizovat proces čištění, který náš tým provádí buď jednou za měsíc, nebo jednou za dva týdny.
V budoucnu bychom mohli implementovat umělou inteligenci, abychom dále zlepšili a automatizovali naše zemědělství,“ dodal.
