Od starších akademických prací, které pravěkým ženám přisuzují pouze vedlejší roli po boku mužů, přes představy lovců mamutů, u kterých měly ženy nanejvýš přežvýkávat a upravovat kůže, až po ztvárnění sexy jeskynní ženy Raquel Welchovou ve filmu Milion let před Kristem, je rozdělení rolí pohlaví v době kamenné pevně zakořeněno v povědomí veřejnosti.

Čím však archeologie víc proniká do tajů dávných věků, tím víc se tyto vžité představy ukazují jako nesprávné..

Zatímco muži vyráželi na lov mamutů, ženy se jako matky nebo vykořisťované objekty mužské touhy ukrývaly před nebezpečným a násilným světem v jeskyních. Tak bývá obvykle ztvárňován svět našich předků žijících v době kamenné.

Pokroky ve studiu kostí, hrobů, umění a artefaktů z dávných dob však podobné teze v mnohém vyvracejí. „Dlouhou dobu byla prehistorie psána z mužského pohledu, a když už byly zmíněny ženy, byly zobrazovány jako bezmocná, ustrašená stvoření, chráněná silnými mužskými lovci,“ říká profesorka prehistorie Sophie de Beaune, působící na univerzitě Jean-Moulin-Lyon III. „Od té doby, co do řad prehistoriků začaly vstupovat ženy, nám však před očima vytanul poněkud jiný obraz.“.

Rovnost pohlaví v dávných dobách už potvrdila řada objevů a na ně navazujících studií. Ostatně i v současných lovecko-sběračských kulturách zpravidla nedominuje jedno pohlaví nad druhým. Například v původní filipínské populaci se ženy podílejí na lovu a sběru medu stejně jako muži, a přestože zde stále existuje dělba práce, celkově muži a ženy přispívají do celkového objemu stravy vyrovnaným počtem kalorií. Normou je zde monogamie a muži se aktivně podílejí na péči o děti.

Tato zjištění zpochybňují představu, že rovnost mezi pohlavími je relativně nová myšlenka, a naznačují, že pro lidi byla normou po většinu naší evoluční historie. Mark Dyble, antropolog, který vedl jednu ze studií na toto téma na University College London, k tomu řekl:

„Stále je rozšířený názor, že u kultur lovců a sběračů vládnou muži. My tvrdíme, že nerovnost se objevila až se vznikem zemědělství, kdy lidé mohli začít hromadit zdroje.“.

Podle Dyblea nejnovější poznatky naznačují, že rovnost mezi pohlavími mohla být výhodou pro přežití a hrála důležitou roli při utváření lidské společnosti a evoluce. „Pohlavní rovnost je jednou ze složek důležitého souboru změn v sociální organizaci, kam dále patří i párové vazby nebo jazyk.“.

Pohlavní rovnost mohla být pro rané lidské společnosti evoluční výhodou, protože podporovala širší sociální sítě a užší spolupráci mezi nepříbuznými jedinci. „Vyrovnanost mezi muži a ženami vytváří mnohem rozsáhlejší sociální síť s širším výběrem partnerů, takže příbuzenské křížení je menším problémem,“ tvrdí Dyble.

„A když člověk přichází do kontaktu s větším počtem lidí, může mnohem snadněji sdílet inovace.“.

Studie naznačuje, že teprve s nástupem zemědělství, kdy lidé byli poprvé schopni hromadit zdroje, se objevila nerovnováha. „Muži mohli mít několik manželek a také více dětí než ženy,“ podotkl Dyble. „Vyplatilo se jim hromadit zdroje a bylo pro ně strategicky výhodné vytvářet spojenectví s dalšími mužskými příbuznými.“.

Dyble uvedl, že rovnostářství mohlo být dokonce jedním z důležitých faktorů, které odlišovaly naše předky od našich bratranců primátů. „Šimpanzi žijí v poměrně agresivních společnostech s převahou samců a s jasnou hierarchií,“ řekl.

„V důsledku toho se prostě za svůj život nesetkají s dostatečným počtem dalších dospělých jedinců, aby se technologie mohli udržet.“.

Otázce postavení pohlaví v preagrárních společnostech se věnovali také tvůrci nové francouzské knihy a na ni navazujícího dokumentu, na kterém kromě filmařů spolupracovala řada archeologů a antropologů.

Kniha se zaměřuje na období svrchního paleolitu před 10 000 až 40 000 lety a mimo jiné zdůrazňuje rytiny nalezené na kamenných destičkách v paleolitické lokalitě Gönnersdorf v Německu. Jsou na nich vyobrazeny ženy s nosítkem na zádech, což jim umožňovalo mít volné ruce pro lov a shánění potravy.

„Žena mohla lovit. Měla velmi důležitou ekonomickou roli. Mohla se také věnovat umění a spojení mezi mužem a ženou mohlo být velmi uctivé a plné něhy,“ zamyslel se jeden z autorů, Thomas Cirotteau.

Že ženy neseděly v koutě a aktivně se věnovaly lovu, dokazuje i řada nálezů. Například před nedávnem objevené hroby v Peru a v dalších oblastech jihoamerického kontinentu. Rovy patřily kultuře, která se živila převážně lovem, o čemž svědčila spousta zbraní, jež byly v pohřebištích nalezeny. Loveckým náčiním přitom byly obklopeny pozůstatky jak mužů, tak i žen.

Na základě podrobných výzkumů a analýz vědci z Kalifornské univerzity došli k závěru, že ženy mohly tvořit až padesát procent lovců, kteří v té době obývali americký kontinent. „Ukazuje se, že domněnka o tom, že lov byl výhradně záležitostí mužů, se ukazuje jako nepřesná.

Alespoň pro tuto část lidské historie,“ uvedl Randall Haas, který výzkum vedl. Podobné nálezy z pozdního pleistocénu nebo raného holocénu (mezi 12 000 a 8 000 lety př. n. l.) byly totiž objeveny na dalších místech amerického kontinentu.

Mateřství tedy bylo jen jedním z aspektů života tehdejších žen. Podle nejnovějších poznatků o stravě a životním stylu té doby nebyly ženy neustále těhotné. Studie obsahu uhlíku, stroncia a vápníku v kostech naznačují, že děti zůstávaly kojeny do čtyř let, což je praxe, která snižuje plodnost.

„Vzhledem k tomu, že paleolitické ženy byly schopny rodit děti až do věku kolem třiceti let, tak za předpokladu, že kojení trvalo dva nebo tři roky a první dítě porodily kolem čtrnácti let, dává nám to maximálně pět nebo šest porodů na jednu ženu,“ popisuje ředitel francouzského Centra pro národní výzkum Vincent Balter.

Badatelé také předpokládají, že v rámci svých komunit ženy dosahovaly vysokého postavení. O tom svědčí mimo jiné objev Dámy z Cavillonu, pozůstatků ženy s lebkou z mušlí pohřbené v jeskynním komplexu Balzi Rossi v Itálii. Způsob pohřbu naznačuje, jaké úctě se mezi svými současníky těšila.