„Naštvaní ptáci“ se stali celosvětovým fenoménem moderní doby, své oblíbence našli nejen mezi dětmi, ale i u dospělých. Říše ptáků je v reálném světě také plná bitev, loupežných přepadení, vražd nebo únosů.

Život s křídly je jedna velká mela. A kteří jsou ti největší agresoři mezi opeřenci?

Ať už jde o ochranu svého hnízda, nebo o způsob obživy, po kterém zůstávají krvavé rány, následujících pět zástupců z ptačí říše si zkrátka umí poradit. Pro tyto tvory neexistuje jiná možnost, s tím, co dostali do vínku, musí naložit, jak nejlépe dovedou.

Není radno být poblíž

Kdo: kasuár přilbový (Casuarius casuarius)

Pokud by se kdokoliv chtěl přiblížit ke snůšce vajec kasuára přilbového, nemuselo by to dopadnout příliš dobře, své hnízdo si totiž velmi bedlivě střeží. Nepřítele mohou od jeho úmyslů odradit mimo jiné nebezpečné ostré drápy dosahující délky i 12 centimetrů.

Charakteristickým znakem kasuárů je nepochybně jejich kostěný výrůstek na hlavě, který slouží jednak jako ochrana hlavy, jednak jako nástroj k prodírání se hustým podrostem a k rozhrabávání půdy za účelem hledání potravy.

Podle kostěného hřebene dostal tvor také svůj název, navíc jím dokáže efektivně srazit nepřítele k zemi. V případě útěku se doporučuje vyhledat vysoký strom, kasuár totiž neumí šplhat ani létat. Útěk po zemi by byl zbytečný, opeřenec je schopen běhat rychlostí až 50 kilometrů za hodinu.

Kasuár je po pštrosovi druhým nejtěžším ptákem na světě. Jedná se o nelétavého opeřence, jemuž křídla zakrněla. Dosahuje výšky zhruba 170 centimetrů a jeho hmotnost se pohybuje okolo 60 kilogramů. Kasuáři žijí poměrně osamělým životem, sdružují se pouze v době páření.

Samice snáší až 8 vajec, na nichž po dobu 50 dnů sedí jen samec, který se poté stará i o vylíhlá mláďata. Zajímavostí je, že na Nové Guinei se peří kasuárů používá jako platidlo.

Ptačí Dracula

Kdo: klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus)

Opeřenec s načervenalým zobákem, podle kterého dostal své jméno, žije v jakémsi symbiotickém vztahu s buvoli, antilopami či zebrami pasoucími se poklidně v africké savaně. Z jejich kůže a srsti totiž klubák vyklovává larvy, klíšťata nebo jiné bezobratlé.

Dospělý jedinec denně pozře až stovku samiček klíštěte rodu Boophilus decoloratus nebo více než 12 tisíc larev. Pro velké živočichy je tato služba velmi prospěšná, zbaví se tak denně několika stovek obtěžujících parazitů.

Háček spočívá ale v tom, že klubák při této činnosti saje krev svých hostitelů, která je pro něj rovněž velkou pochoutkou spolu s ušním mazem. Do těla savce klovou zobákem ve tvaru nůžek, tím zůstávají rány po klíšťatech čerstvé, a tak lákají na hostinu další parazity.

To ale není ještě vše, srstí svých hostitelů si vystýlají stromová hnízda. Klubák červenozobý dorůstá do velikosti 20 centimetrů, evoluce byla k němu velmi přívětivá, a tak mu způsob jeho obživy usnadnila tím, že jej vybavila krátkýma, silnýma nohama s ostrými drápy a silným ocasem, díky tomu mohou snadno šplhat a také se udržet na pohybujícím se živočichovi.

Jeho krutost nezná mezí

Kdo: ťuhýk šedý (Lanius excubitor)

Stejně jako se sériový vrah chce pochlubit svými zvrácenými praktikami použitými na oběti, tak i nevýrazný ťuhýk vystavuje smrt na odiv. Taková krutost, jaké se ani ne 70gramový pták dopouští, šokuje i fascinuje zároveň.

Dříve kolovaly pověry, že opeřenec nejprve nabodne devět obětních zvířat, než si na nich pochutná. Pokud je v okolí něco špičatého, např. pichlavá křoviska, ostnatý drát nebo jiné špičaté předměty, ťuhýk toto vše využije, aby mohl svou kořist „naporcovat“ či dlouhodobě uskladnit.

Drobní hlodavci (myši, hraboši) ustrnou šokem při útoku ptáka ze vzduchu, napichováni jsou ještě zaživa. V ťuhýkových zásobách je možné nalézt i dvanáct myší, pro samce je to jakýsi strategický sběratelský počin, díky němuž se chtějí dostat do přízně samiček.

Mrtví hlodavci jsou ukázkovými kousky, které neslouží k potravě, ale pouze jako „výkladní skříň“. Ťuhýci se chlubí nejen hlodavci, ale v extrémních případech i netopýrem (jak může ťuhýk ulovit netopýra, zůstává pro mnohé ornitology záhadou) či dokonce rybkou.

Při boji o potravu nezná bratra ani sestru

Kdo: volavka popelavá (Ardea cinerea)

Na první pohled elegantní pták s dlouhým štíhlým krkem a protáhlými končetinami, jenž je obdařen schopností nehlučně se pohybovat vodními mělčinami, dokáže velice nemilosrdným způsobem ublížit svému vlastnímu druhu.

Jejich potravu tvoří často například hlodavec hryzec vodní (Arvicola amphibius), ryby, hmyz, ale i hadi či menší ptáci. Denní spotřeba živočišné potravy se pohybuje okolo 500 gramů. Volavka pozře svoji kořist, ale to nezabrání ostatním volavkám, které „číhají“ ve skupinách, v pokusu o krádež.

Vrhnou se na svůj druh nebo i jiné tvory velice brutálním způsobem, a tak kolikrát pro záchranu vlastního života napadenému nezbude nic jiného, než se svého úlovku vzdát. Boje tzv. kleptoparazitů ptačí říše v mnoha případech končívají smrtí.

Volavky dorůstají do velikosti zhruba 102 centimetrů, v rozpětí křídel měří od 155 do 175 centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje okolo 2 kilogramů.

Kriminalita v „kojeneckém věku“

Kdo: kukačka obecná (Cuculus canorus)

I mezi ptáky je možné nalézt kriminálníky, řeč je o kukačkách, které své vejce vloží do hnízda cizího ptáka, často to jsou drobní pěvci, kteří si staví otevřená hnízda a svá mláďata krmí hmyzem – tento akt se označuje jako hnízdní parazitismus.

Aby se vejce vešlo, odstraní kukačka většinou i dvě vejce z původní snůšky. Osm či deset hodin po vylíhnutí je mladá kukačka schopna napáchat velké škody – v hnízdě se pohybuje sem a tam, čímž vejce nebo ptáče posouvá až na samý okraj, dokud z hnízda nevypadne.

Proces se opakuje tak dlouho, dokud kukačka v hnízdě nezůstane úplně sama. Jejich strategie je velice efektivní, vyhynutí kukačkám tedy rozhodně nehrozí. Velikost kukačky je zhruba 30 centimetrů, má středně dlouhé tělo s dlouhým ocasem.

Rozpětí křídel je mezi 55-60 centimetry. Krátký zobák je mírně zahnutý směrem dolů. Její výskyt je od polopouští přes souvislé listnaté a jehličnaté lesy a horská rašeliniště. Kromě kukačky obecné se určitým způsobem hnízdního parazitismu projevují i jiní zástupci z ptačí říše.

Jmenovitě je to například vlaštovka obecná (Hirundo rustica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), medozvěstky, sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), některé druhy kachen, dále vdovky, snovač kukaččí, kachna kukaččí nebo i peřovec kukaččí.

Nejenom ptáci parazitují v hnízdech jiných druhů, ale i některé druhy včel, mravenci či ryby.