Vědci ze Švédska sledovali čtyři lidi, kteří v průběhu 3 až 7 let dostali osseointegrované implantáty ovládané myslí k běžnému užívání. Podle vedoucího výzkumu Maxe Ortize Catalana, docenta na Chalmerské technologické univerzitě, je to poprvé, kdy lidé mohli sami doma používat takovouto bionickou ruku.

Technologie byla podrobně studována v laboratoři, ale vědci ji chtěli vyzkoušet také v reálném světě. „Stále musíte dokazovat, že je to bezpečné v běžném životě, když je používají lidé,“ řekl Catalan.

Výzkumný tým zjistil, že protézu lze efektivně využívat po celý den v osobních a profesních aktivitách lidí.

Jeden z účastníků studie, 46letý muž jménem Rickard Normack, který přišel o ruku při pracovním úrazu, uvedl, že nikdy nebyl spokojený se svou tradiční protézou. Nakonec dostal osseointegrovanou a říká, že mu to změnilo život k lepšímu, že se svou novou protézou může dělat cokoli.

Implantát se přichytí uvnitř kosti zbývající končetiny pomocí osseointegrace, která v podstatě prodlouží kostru k místu, kde může být připevněna protetická paže. Poté jsou pacientovi do nervů a svalů implantovány elektrody.

Když tyto elektrody zachytí signál – např. že člověk chce pohnout prstem -, jsou naváděny algoritmem umělé inteligence, který říká protetické končetině, co má dělat: pohni prstem a prst se pohybuje. Tento proces je pojmenován jako „intuitivní ovládání“.

Předem je třeba zdůraznit, že bionické protézy nejsou samy o sobě žádnou převratnou novinkou, co je však nového, je jejich provedení. Nové protézy dokonce svým nositelům slibují hmat, což je něco, o čem se jim mohlo dosud tak maximálně zdát.

Přitom hmat patří k základním smyslům každého živočicha. Handicapovaní, kteří přišli například o ruku, ztratili spolu s ní také většinu informací z kožních receptorů, nyní jim je však může nahradit zcela nová bionická protéza s implantáty.

Kromě toho vědci slibují využití haptické technologie i v situacích z běžného života.

Nervové receptory přijímají podněty o tlaku, tvaru, pohybu, struktuře, teplotě a mnoha dalších detailech. „Pokaždé, když se něčeho dotkneme, aktivuje to tisíce nervových vláken a miliony neuronů v mozku, které nám zprostředkují hmatový vjem,“ říká neurovědec Sliman Bensmaia z Univerzity v Chicagu.

Lidská kůže je plná nervových receptorů, nejvíc se jich nachází na bříškách prstů, přičemž každý receptor má svou jasně danou práci. „Vždycky, když se dotýkáte objektu, vaše kůže se deformuje nebo lehce zmáčkne,“ vysvětluje Bensmaia.

Hmatových receptorů existuje několik druhů, ale Bensmaia se při výzkumu soustředí na Paciniho tělíska, která se ukrývají poměrně dost hluboko pod kůží. Zaznamenat a nasimulovat různé struktury představuje pro vědce dosažitelný cíl.

Zda se jim podaří díky jejich výzkumu lidem hmat vrátit, ukáže až čas, nicméně Bensmaia je přesvědčen, že jsou na dobré cestě.