Při návštěvě prakticky jakékoliv kostnice na člověka dýchne závan minulosti. Zdá se skutečně téměř neuvěřitelné, že lidské kosti mohly v dřívější době sloužit k výzdobě takovýchto místností. Jako dekorace sloužily i jinde, například v kostelech a kaplích.

Dnes jsou kostnice především turisticky zajímavými destinacemi, kde se v návštěvnících probouzí úzkost a na tvářích se projevuje úžas. Za mnohými kostnicemi se však skrývá mnohem více než jen kupa lidských ostatků.

Kostnice se nacházejí prakticky po celé Evropě, mnoho z nich je dobře zachovaných a otevřených pro turisty. Pořád se však jedná o místa, která si zaslouží úctu a pokoru, přece jen, zde odpočívají mrtví, a ty si nechce nikdo rozhněvat.

Kostnice vznikaly jako odpověď na nedostatek místa na klasických hřbitovech, jejich plocha byla značně omezená a kolikrát musely být hroby vrstveny jeden na druhý, čímž nemohl být mrtvým takříkajíc dopřán klid posledního odpočinku.

Mnoho druhů

Kostnice byly v té době rozděleny do nejrůznějších typů, ty nejjednodušší představovaly obyčejnou prohlubeň do země, kam se kosti bez jakéhokoliv uspořádání ukládaly. Tyto „stavby“ byly oblíbené, jelikož byly snadné na výstavbu, a především šetřili místo.

Dalším typem byly oddělené objekty, které byly stavěny v těsné blízkosti kostelů nebo hřbitovních hradeb, nebo byly dokonce umístěny v již existujících prostorách kostelů nebo věží.

Nejvyspělejším typem kostnic pak byly samostatně umístěné stavby, které měly svůj vlastní vchod. „Zvláštním druhem osárií (kostnic) byly karnery, které měly kruhový půdorys a dvě podlaží, v podzemním podlaží se uschovávaly kosti a v nadzemní části byla kaple, klasické karnery se však v České republice nenachází,“ uvádí Aleš Svoboda, autor knihy Kostnice u sv. Jakuba.

Přístupné pro každého

V minulosti byly středověké kostnice volně přístupné, a každý návštěvník hřbitova tak měl možnost vidět uskladněné ostatky. Údajně to bylo především proto, aby si každý mohl připomenout pomíjívost lidského života.

Kostnice jsou architektonicky jednoduché stavby a od 17. a 18. století se začaly využívat také jako márnice nebo kaple, i z tohoto důvodu není nic neobvyklého najít v osáriu oltář. Vnitřní prostory bývají většinou rozděleny na prostory s kosterními ostatky a prostor s kaplí.

Dekorace interiéru bývá většinou s tématikou Posledního soudu a jiných výjevů z Bible.