Domů     Příroda
Morče, nebo prasátko?
Pavel Polcar
od Pavel Polcar 3.8.2022
Foto: Pixabay

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) je dnes již běžným domácím mazlíčkem. Tito hlodavci se do Evropy dostali z Jižní Ameriky, předchůdcem domácího morčete je morče divoké (Cavia aperea).

Existuje mnoho typů morčat, lišících se délkou a strukturou srsti, zbarvením i velikostí. Kromě těch srstnatých jsou i bezsrstá (tzv. skinny). Není neobvyklé, že se s tímto hlodavcem lze v některých zemích setkat i na talíři. V Peru je totiž morče místní národní specialitou.

Dnes známá varianta morčete domácího vychází původně z morčete divokého. Tvor se podobal vzhledově aguti zlatému (Dasyprocta aguti) – spodní srst byla světlejší barvy, hřbet tmavší a na zadní části byla umístěna velká červená skvrna.

reklama

Takto přibližně vypadala morčata původně. Již před objevením Ameriky Inkové (v dnešním Peru, Ekvádoru a Chile) chovali divoká morčata pro maso a kůži, ale také pro děti jako mazlíčky, což doložily archeologické nálezy několika mumifikovaných morčat.

Z Nového světa do Evropy

Morčata jsou nejstaršími domácími zvířaty Jižní Ameriky, kde si je Indiáni domestikovali již před 4000 lety. V průběhu staletí se jejich podoba změnila. Morče divoké osidlovalo mírná klimatická pásma Jižní Ameriky.

Foto: Pixabay

Postavou bylo štíhlejší, menší a jednobarevné – často tmavě hnědé. Nenápadná barva jim umožňovala výborné maskování. Mimikry a rychlost jim sloužily k přežití v divoké přírodě. Do Evropy se divoká morčata dostala v 16. století, kdy je sem přivezli španělští dobyvatelé.

reklama

Není přesně doloženo, k čemu mořeplavci hlodavce využívali – zda jako zásobu masa při dlouhé cestě, nebo zda v malých tvorech našli zalíbení. Každopádně jako druh potravy se morčata v Evropě neuchytila a díky svému roztomilému vzhledu a klidné povaze se stala domácími mazlíčky.

Morče domácí patří mezi hlodavce, dorůstá délky těla 20-35 cm a v domácích chovech může dosahovat hmotnosti 800-1300 g – v některých případech může vážit až 1800 g. Období říje trvá u morčete pouze 24 hodin a březost je mezi 58 až 75 dny.

Samice většinou rodí 1 až 6 mláďat. Morčata se průměrně dožívají 5-8 let, ale jsou zaznamenány případy, kdy překročila hranici 10-15 let. Poněvadž jsou náchylní k nachlazení, vyhledávají morčata teplá místa.

Jejich tělo se však na slunci rychle přehřeje, a tak bývají aktivnější spíše v noci.

Foto: Pixabay

Z anatomického hlediska

Anatomická stavba morčat je vždy stejná – široká hlava, krátký krk, nedlouhý, ale široký hřbet a mohutné pozadí bez ocasu. Zuby jsou u morčat nejdůležitější – nikdy jim nepřestávají dorůstat. Týdně jim povyrostou o 1,5 mm, proto si je potřebují neustále obrušovat.

reklama

Sluch mají velmi dobře vyvinutý. Potravu zpracovávají jazykem, který má veliké množství chuťových pohárků. Morčata vidí i dozadu. Vyšlechtěné druhy už nemají jen jednu barvu své srsti, ale objevují se i barvy další, navíc se srst změnila např. rozety a její délka je také odlišná. Na předních tlapkách se nalézají 4 prsty, na zadních jen 3.

Morče se řadí mezi tzv. koprofágy, tedy mezi živočichy pojídající vlastní výkaly. Zvíře svůj trus požírá, když jde přímo ze zadečku, a činí tak i více než 200krát za den. Není bez zajímavosti, že morčata mají dva druhy výkalů.

Ten, který hlodavec opětovně pozře, obsahuje vitamíny B a K a nestrávenou vlákninu ze sena. Druhý typ „bobků“ běžně nalezne chovatel v kleci, a to je ten, který již morče nadále není schopno více využít. Pojídání vlastního trusu značí, že je zdravé a zcela normální.

Foto: Pixabay

V divočině přežívají morčata v menších rodinách. Při domácím chovu je však třeba dávat pozor na vzájemnou snášenlivost. Chovat více samic pospolu nebývá problematické, oproti tomu dva a více samců se většinou nedoporučuje.

Morčata patří mezi teritoriální zvířata a svým ostrým chrupem si mohou navzájem ublížit, jejich souboje často končí smrtí jednoho či obou soků.

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
Americko-australský vědecký tým se chystá v následujících měsících spustit odvážný a nákladný projekt, jehož hlavním cílem bude vzkříšení vyhynulého tasmánského tygra.   Poslední tasmánský tygr, neboli vakovlk tasmánský, uhynul již ve 30. letech minulého století. Odborníci se však domnívají, že by ho bylo prostřednictvím kmenových buněk a technologie úpravy genů možné znovu oživit. Podle načrtnutého […]
Říká se o nich, že je na rozdíl od psů nelze ochočit – hrdá a svéhlavá stvoření si často dělají vše po svém – tak, jak chtějí a kdy chtějí. Podle nejnovějších výzkumů se nyní prokázalo, že i kočky si dokážou utvořit určité pouto se svými dvounohými majiteli. Ale jak silné? Touto otázkou se zabývali […]
Ačkoli to běžný člověk na první pohled možná nezaznamená, zvířata vymírají, o tom není pochyb. V posledních letech vědci varují, že v rámci šestého vymírání hrozí zánik až milionu druhů zvířat a rostlin. Co dělat, aby na planetě nezbyl člověk sám? Vypadá to, že úbytek druhů zvířat a s tím spojené snižování biodiverzity roste závratnou […]
Pastva uherského stepního skotu má už po necelých pěti měsících kýžený pozitivní efekt na biodiverzitu v ptačím parku Kosteliska České společnosti ornitologické (ČSO). Čtyři krávy, které se od poloviny března pasou v parku u Dubňan na Hodonínsku, už stačily výrazně potlačit invazní a rychle se šířící zlatobýl, jak si od nich ornitologové slibovali. Spásáním zároveň […]
Obecným předpokladem je, že když má nějaký tvor křídla, je schopen letu. Není tomu tak vždy! U některých druhů, hledajících potravu primárně pod vodní hladinou, se jejich stavba těla evolučně přizpůsobila, tělo bylo uzpůsobeno plavání a na souši jim postačila pouze kolébavá chůze. Let pro ně ztratil význam. Další skupinou nelétavých jsou ti, kteří se […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz