Sůl kamenná je český název pro minerál halit. V minulosti se využívala nejen jako ochucovadlo, ale i jako zdroj zdraví prospěšných složek.
Sůl však nesloužila pouze jako potravinová složka, nýbrž v dobách Julia Caesara (100 př. n. l.-44 př. n. l.) byla používána i jako platidlo. Římským legionářům byla část žoldu vyplácena solí. Některé náboženské kulty používaly sůl při svých obřadech.
V antice se údajně novorozencům potírala těla či ústa solí na přivítání. Jiná tradice vítání – chlebem a solí – přetrvala dodnes.
Díky své dostupnosti má široké využití
Podle údajů Ministerstva zdravotnictví ČR dospělý jedinec zkonzumuje v průměru za rok přibližně 6,5 kilogramů soli.
Sůl kamenná je stěžejní jednak pro potravinářský průmysl, jednak pro průmysl chemický. V potravinářství se mimo jiné využívá při konzervaci masa. V chemickém odvětví je halit důležitý pro tvorbu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny solné a dalších látek.
Díky své dostupnosti je sůl hojně využívána i ve sklářství, metalurgii či v mydlovarnictví.
Za hlavní dva zdroje soli se považuje jednak mořská voda či přírodní solné vody, jednak nánosy soli z podzemních ložisek, jež vznikly odpařením starších moří a zanechaly tak vrstvu horninové soli – halit.
Obecně se lze od sebe rozlišit tři typy soli – sůl odpařovanou, mořskou a kamennou. Sůl se získává hornickou těžbou, louhováním nebo odpařováním mořské vody. Každá z těchto metod využívá specifické technologie a nejvhodnější techniky podle konkrétních topografických a socioekonomických podmínek v dané oblasti.
Nejznámější solná ložiska
Ložiska soli se nalézají po celém světě, ale největším z nich zůstává moře. Nejznámějším ložiskem je Hallstatt u Salzburgu, jehož důl je světovým unikátem. Sůl se zde těžila již před sedmi tisíci lety a těží se zde dodnes.
Neméně významný je i polský solný důl Wieliczka ležící pár kilometrů od města Krakov. Těžba soli zde začala ve 13. století. Od roku 1978 je důl zapsán na seznamu UNESCO. Historická těžba ve slovenském naleziště Solivaru u Prešova sahala rovněž do 13. století.
Sůl se získávala ze solných pramenů, které vyvěraly na úpatí Slanských vrchů kousek od Prešova.
