Včely však nejsou jediné, kdo by se měl bát o svou existenci. Namále mají také někteří vodní tvorové, které české řeky obývají od nepaměti. Řeč je konkrétně o populaci raka říčního (Astacus astacus).
Pokles jeho zástupců na území České republiky nezpůsobuje pouze větší znečišťování vod, ale také tzv. račí mor, což je onemocnění plísňového typu napadající raky. Jedním z přenašečů račího moru je invazní druh raka mramorového (Procambarus fallax).
Od roku 2016 je tento druh živočicha uveden na unijním seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU.
Znamená to tedy, že je přísný zákaz dovážení raka mramorového na území ČR, obchodování s ním, jeho chov či vypouštění do volné přírody. „První rak tohoto druhu byl objeven na podzim roku 2015 v parkovém rybníčku v pražském Proseku, druhý nález pochází z léta 2016 z vodní plochy na Radovesické výsypce nedaleko Bíliny,“ uvedl zástupce Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK).
Nebezpečí tohoto invazně šířícího se druhu je podle přírodovědců zejména v jeho schopnosti rozmnožovat se partenogeneticky, tedy i z neoplozených vajíček.
„K založení životaschopné populace tak postačí jediná samička, která se dostane do volné přírody,“ vysvětlují odborníci. „Zatímco znečištění vod se podařilo v Evropě omezit, tak račí mor stále hrozí.
Račí mor patří v současné době mezi zásadní rizika,“ řekl biolog Adam Petrusek z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ačkoliv není račí mor pravá houba, připomíná svou strukturou plíseň.
Pohyblivá spóra tohoto patogenu se pohybuje vodou, a pokud si úspěšně najde hostitele, začne růst. U hostitele se nemoc poměrně rychle rozroste a nakonec způsobí zborcení celého metabolismu.
„Nemocný rak je neklidný, vykazuje denní aktivitu, což je u našich raků nezvyklé. Začne být apatický, ve finální fázi nemoci mu odpadávají klepeta a končetiny,“ dodal Petrusek. Rakům říčním dále hrozí nebezpečí i ze strany jejich přirozených predátorů, mezi něž se řadí vydra říční (Lutra lutra) a úhoř říční (Anguilla Anguilla).
