Chobotnice se rozmnožují až na konci života. Poslední dny tráví staráním se o vajíčka a při této činnosti zemřou vyčerpáním. Kvůli této skutečnosti nemají mláďata možnost učit se od rodičů, což je vzhledem k jejich vysoké inteligenci zajímavé.

Samy tak musejí přijít na to, jak v prostředí, v němž žijí, obstát a přežít..

Hlavonožci jsou skupinou měkkýšů, jež přišli o ochranu v podobě ulity, a se svou nastalou křehkostí si museli umět poradit. Za tímto účelem se u nich vyvinula neobyčejně vysoká inteligence, přesto dnes nalezneme v mořích už jen jednu desetinu druhů z této původní druhově bohaté třídy.

Jak žijí chobotnice

Chobotnice, které patří mezi hlavonožce, žijí přibližně jen rok, a to samotářským způsobem života. Jsou dravé a svou kořist loví v noci. Na lov se uchylují do mělčin, kam se neodváží vydat jejich predátoři (hlavně žraloci).

Jejich kořistí jsou převážně měkkýši, kteří se dají sice snadno ulovit, ale hůře se do nich dostává. Chobotnice “navrtá“ jejich skořápku přesně v bodě, kde se napojuje sval, který drží skořápku pevně přimknutou k tělu měkkýše.

Po navrtání tohoto místa se tak měkkýš od skořápky oddělí a chobotnice do něj poté vpustí jed. U obtížněji ulovitelné kořisti chobotnice využívají různé strategie včetně lovení rychlé kořisti do “sítí“.

Víc chapadel víc ví

Hlavonožce můžeme beze sporu označit za nejinteligentnější bezobratlé živočichy. Jejich kognitivní schopnosti jsou na stejné úrovni jako u inteligentních obratlovců (primáti, někteří ptáci, kytovci). U chobotnic je většina z jejich půl miliardy neuronů umístěná nikoli v hlavě, ale v chapadlech, které mají samy o sobě schopnost čichu a hmatu.

Jejich počet neuronů je na bezobratlé živočichy nezvykle vysoký a rovná se počtu neuronů u psů nebo papoušků. Ostatní bezobratlí jich mají podstatně méně, hlemýžď jich má například jen 20 000.

Každé z chapadel může nezávisle na sobě přemýšlet a každou z jejích 2 000 přísavek umí chobotnice ovládat zvlášť. Důkaz, že každé z chapadel jedná samo za sebe, byl získán při pozorování chobotnic v nádrži.

Videomodelování a následné zhodnocení pohybů chapadel v programu ukázalo, že se pohybují asynchronně a tok informací z okolí úplně obchází mozek, což vysvětluje autonomní rozhodování každého z nich. Chobotnice se tak extrémně rychle orientuje v prostředí a může hbitě reagovat na případné nebezpečí.

Zajímavé také je, že po oddělení od těla je chapadlo schopné ještě hodinu reagovat na vnější stimuly.

Jiný typ inteligence

Hlavonožci se jako skupina objevili před 500 miliony let, ještě dávno před tím, než se na Zemi vyskytovali ryby, plazi nebo savci. Člověk sídlí s ostatními skupinami obratlovců na jedné evoluční větvi, na které najdeme skoro všechny „inteligentní“ druhy, jako další primáty, psy, kočky, kytovce a některé ptáky.

Jejich společný předek žil před 320 miliony let. Pokud bychom ale hledali společného předka všech inteligentních druhů, tedy včetně hlavonožců, našli bychom ho mnohem dříve. Žil před 600 miliony let a byl organismem, který by se dal popsat jako placatý červ s nepříliš vyvinutým nervovým systémem.

Až následná diverzifikace tohoto společného předka s sebou přinesla inteligenci, jak ji známe dnes.

V průběhu evoluce vznikla inteligence dvakrát, a to dvěma různými způsoby.

Více se dočtete v čísle 8/2022, které pro vás připravujeme. Vychází 14. července.