Dlouho o něm nebylo slyšet, protože ho zastínil jeden z jeho vzdálených jednodušších příbuzných. Ale virus HIV neodešel do důchodu, naopak, stále se v lidské populaci vyskytuje. A podle vědeckých zjištění se v Evropě pohybuje mutace viru, která je více přenosná a škodlivá. Naštěstí, dostupná léčba jej stále dokáže brzdit..

Analýza více než stovky nakažených osob z Nizozemska naznačuje, že tato mutace viru HIV, která mezi lidmi cirkukuje už nějakou dobu. Nejsilnější byla v osmdesátých a devadesátých letech, od roku 2010 se její šíření poněkud zpomalilo.

Varianta zvaná VB zvyšuje počet virových částic v krvi a zvyšuje tak pravděpodobnost přenosu viru. Zdá se, že tato varianta také vede ke snížení počtu imunitních buněk zvaných CD4 T-lymfocyty, takže nakaženým lidem hrozí mnohem rychlejší rozvoj AIDS než osobám s jinými verzemi viru HIV. Vědci odhadují, že bez léčby by se u lidí nakažených touto variantou HIV rozvinula nemoc AIDS do 2-3 let od stanovení diagnózy, zatímco u lidí nakažených jinými kmeny HIV je to 6-7 let.

Není však třeba panikařit. Podle Joela Wertheima, evolučního biologa a molekulárního epidemiologa z Kalifornské univerzity v San Diegu, mutace zjištěné v nové variantě nezpůsobují, že by byla odolná vůči stávajícím lékům proti HIV. „Všechny nástroje z našeho arzenálu by měly stále fungovat,“ říká.

Zjištění publikovaná v časopise Science slouží i jako připomínka toho, že viry se ne vždy vyvíjejí tak, aby se v průběhu času staly méně virulentními. Zprávy o tom, že infekce virem SARS-CoV-2 ve variantě Omicron mají tendenci vyvolávat mírnější příznaky COVID-19, podpořily názor, že virus se stává méně smrtícím.

„Tak to ale nefunguje,“ říká Emma Hodcroftová, molekulární epidemioložka z univerzity v Bernu.

Trpělivost viru HIV je až zrůdná, celý boj připomíná zákopovou válku s předem jasným koncem. Virus HIV postupně napadá buňky CD4+, které jsou zodpovědné za imunitní odpověď při nějaké infekci. Tyto buňky fungují podobně jako armáda a jako jedna ze složek generálního štábu obrany lidského těla. Virus se nenápadně vloudí do jejich jádra a chvíli dělá jako by nic.

Imunitní systém je v té chvíli ještě v pohotovosti a vytváří imunitní látky. Proto HIV se svým postupem nijak nespěchá. Vyčkává, až se z jeho pohledu situace uklidní. Ve chvíli, kdy je organismus nějak oslaben, třeba obyčejným nachlazením, HIV udělá další krok vpřed.

Rozmnoží se na určitou úroveň a poté opět zaujme pozice. Tímto stylem postupuje dál a dál. Buněk CD4+ postupně ubývá a imunitní systém bývá při sebemenším ohrožení, třeba i při rýmě, stále přetíženější.

Zákonitě přijde den, kdy se zhroutí a virus HIV má cestu otevřenou. V tu chvíli napadá i další buňky, třeba ty nervové a nemoc AIDS propuká naplno.