Symbolické myšlení je jedním ze znaků, které člověka odlišuje od ostatních živočichů. Symboly člověka provázejí již od chvíle, kdy si neurony v jeho hlavě uvědomily, jak ohromný mají potenciál.

A tak začal člověk symboly znázorňovat, třeba kreslením nebo vytvářením z hlíny. Některé symboly byly osobní, jiné zahrnovaly celé společenství, některé se týkaly každodenního běžného života, jiné duchovních prožitků.

A na jednom z konců tohoto vývoje, stály šlechtické erby nebo státní znaky..

Zatímco erb chápe heraldika jako dědičné znamení v rámci vlastního rodu, znak je znamením nedědičným, vycházejícím a identifikujícím majitele nejčastěji z jeho funkce, případně se jedná o znak určitého úřadu, společenství atd., jenž má všeobecnou platnost.

A tak existovaly a existují třeba znaky církevních institucí nebo cechovních společenství.

Různé symboly a znamení se používaly od nepaměti, znali je Římané nebo třeba Normané. Na štít si válečná znamení kreslili Babylóňané, Číňané, Peršané, jakož i Egypťané. Starořecké štíty připomínaly živočišné atlasy, byli na nich vyobrazeni lvi, psi, divoká prasata nebo koně.

V našich končinách je nejstarším panským erbem je zřejmě ten, který se nachází na pečeti Vítka z Prčice z roku 1220. Záhy se svými erby mohli chlubit i pánové z Hradce, Lichtenburka, z Oseku a ze Sternbergu.

Státní znak České republiky ve své dnešní podobě je výsledkem poměrně složitého vývoje, jehož počátek je třeba hledat na pomezí 12. a 13. století. Dlouhou dobu byla symbolem českého státu orlice.

Roku 1158, jak praví Dalimilova kronika, český kníže Vladislav II. (1110–1174) obdržel od císaře Friedricha I. Barbarossy (1122–1190) královský titul. Podle kronikáře tím byla oceněna jeho pomoc v boji proti Milánu, kde se česká vojska podle kronik vyznačovala odvahou i krutostí.

Náhradou za dosavadní znak s orlicí novopečený král Vladislav získal erb se stříbrným lvem v červeném poli.

Otázkou je, zda si Dalimil trochu nevymýšlel. Ještě v poslední třetině 12. století se totiž objevují lev a orel na přemyslovských mincích jako pouhá obecná znamení bez souvislosti s heraldikou. Lev jako heraldické znamení byl mezi Přemyslovci poprvé použit roku 1213, kdy je doložen na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1160–1222).

Možná šlo o dvouocasého lva, ale protože otisk pečeti je nebarevný a nejasný, nelze dokázat, že šlo o téhož lva, který se později stal symbolem českého krále a Čech. Dvouocasého lva používal král Přemysl Otakar II. (1233–1278) jako symbol spoluvladařství se svým otcem Václavem I. (1205–1253).

Původně se tak jednalo o spíše přemyslovský dynastický erb, zatímco zemským symbolem zůstávala nadále svatováclavská orlice. Postupem času ruku v ruce s tím, jak se středověcí panovníci snažili upevňovat své postavení, snažili se také o přednostní užívání svého erbu, a tím se postupně stříbrný lev v červeném poli stal nejen symbolem dynastickým, nýbrž i zemským.

V této funkci přetrval až do roku 1918. Na rakousko-uherském znaku mu náleželo místo v horní části zadního štítu rakouské části znaku. Z pohledu pozorovatele slezská a moravská orlice byly umístěny v levé části zadního štítu.

Se vznikem samostatného československého státu v říjnu 1918 vyvstala potřeba nového výsostného státního znaku vyjadřujícího nejen změnu státoprávních poměrů, ale zároveň též kontinuitu historického vývoje českých zemí s nově utvořeným státem.

Na základě ankety, kancelářský oficiál Archivu ministerstva vnitra, Jaroslav Kursa (1875–1950) připravil návrh na realizaci malého, středního a velkého státního znaku, které vycházely z historických zemských znaků dotčených zemí.

Samotné výtvarné provedení bylo svěřeno malíři a grafikovi Františku Kyselovi (1881–1941).

Vznik nového státu vždy doprovází spousta potíží, v případě Československé republiky tomu nebylo jinak. Že na mincích je vyražen státní znak, přijde každému samozřejmé. Jenže v době, kdy byla republika v plenkách, na tom byly totiž podobně i státní symboly. Vždyť vlajka, znak i hymna byly parlamentem schváleny až v roce 1920.

A tak je možné na rubu jedné z nejstarších zkušebních variant české jednokorunové mince nalézt místo znaku řepu. Symbol měl odkazovat na fakt, že zahraniční pohledávky mladičkého státu nekrylo zpočátku zlato, ale cukr.

Československo bylo totiž za první republiky jeho významným vývozcem. Nakonec ale nad řepou vyhrál přece jenom starý dobrý lev.

Československé státní znaky se podle okolností využívaly v několika verzích, jejichž základem je takzvaný malý státní znak. Ten byl v roce 1920 tvořen červeným štítem se stříbrným dvouocasým lvem ve skoku a s korunkou, na jehož prsou byl štít zobrazující znak Slovenska, známý dvojramenný kříž vyrůstající z modrého trojvrší.

Střední znak byl již složitější. Skládal se ze dvou štítů, předního a zadního.

„Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy,“ pravilo se ve znění zákona o státních symbolech.

O tom, že Češi nově vzniklou mnohonárodnostní republiku vnímali především jako svou vlastní, svědčil i tento znak. Ostatní části republiky se krčily až za českým lvem. Z horního levého pole shlížel znak slovenský.

V pravém horním poli byl znak Podkarpatské Rusi: její štít byl rozdělený, v levém, modrém poli se nacházela tři zlatá břevna, v pravém, stříbrném poli stál červený medvěd. Levé spodní pole bylo vyhrazeno Moravě a pravé Slezsku, obě historické země přispěly do znaku svými orlicemi. Velký státní znak byl doplněn ještě o symboly Ratibořska, Těšínska a Opavska.

Československý znak ovšem mohl vypadat i jinak. Na počátku 20. let 20. století se vynořila celá řada jiných návrhů, na kterých se vedle lva, často revolučně zbavovaného koruny na hlavě, objevoval také legionářský emblém nebo lipový list s iniciálami ČSR. Lípa byla tehdy mezi Čechy velmi oblíbena, protože představovala protiklad k německému dubu.

Rok 1939 přinesl rozpad Československa a okupaci českých zemí nacistickými vojsky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, což byl útvar zcela podřízený Berlínu. Slovenský symbol ze znaku pochopitelně zmizel, štít byl rozdělen na čtvrtiny, ve kterých se střídal český lev a moravská orlice.

Mohlo být i hůř. Ministr osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec dokonce prosazoval nový znak, ve kterém hlavní úlohu hrála německá orlice držící hákový kříž, přičemž český lev a moravská orlice se krčily až pod ní.

Moravec svůj návrh prosazoval horlivě, ale český lev zůstal této potupy uchráněn.

Zato rudé hvězdě se mu již odolat nepodařilo. Po komunistickém převratu v roce 1948 zůstala oficiální podoba původní československé symboliky ještě nějaký čas beze změny. Ústava z 9. května 1948 sice stanovila, že státní znak a vlajku upravuje zákon, žádný zákon v tomto znění však nebyl vydán.

K určitým změnám však přece jen postupně docházelo. Od roku 1952 byl malý státní znak postupně nahrazen emblémem s československým lvem bez štítu, položeným na zlatě lemované rudé pěticípé hvězdě. Tento symbol používala hlavně armáda.

I reprezentační fotbalové družstvo nastupovalo s tímto emblémem na hrudi, a to i na světových šampionátech.

Socialistická ústava z 11. července 1960 stanovila nový, jednotný státní znak, jenž měl odrážet „dobudování socialismu“ v Československu. Šlo spíše o emblém, který odporoval všem heraldickým pravidlům.

Prezident Václav Havel (1936–2011) jej po roce 1989 trefně označil jako heraldický nesmysl.

Aby na něm vznikl prostor pro umístění výrazné pěticípé hvězdy, přišel český lev o korunu a obvyklé typy štítu zastoupila pavéza, která měla odkazovat k údajným revolučním tradicím husitského hnutí.

Protože by se však červená hvězda na pavéze stejné barvy ztrácela, dostal celý znak takzvanou zlatou kresbu. Slovenský štítek byl nahrazen nehistorickým patvarem, horou Kriváň, která měla symbolizovat Slovenské národní povstání.

Historický slovenský dvojkříž, který byl pod Tatrami vnímán jako ten pravý znak, jednoduše zmizel.

Změna politického klimatu spojená s pádem totalitního systému moci v Československu po listopadu roku 1989 si pochopitelně vyžádala změnu státního znaku, který měl nejen vyjádřit obnovu demokratických zásad, kontinuitu historického vývoje, nýbrž i vystihnout federativní uspořádání.

Nakonec zvítězila relativně jednoduchá varianta. „Státní znak České a Slovenské Federativní Republiky tvoří čtvrcený štít, ve kterém v prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý řvoucí lev ve skoku vpravo hledící, se zlatými drápy, zlatým vyplazeným jazykem a zlatou heraldickou korunou.

Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší. Čtvrcení znaku je vyznačeno stříbrnou linkou,“ pravil zákon.

Začátkem roku 1993 se na mapě Evropy objevily dva nové státy: Česká republika a Slovenská republika. Český znak se skládá z historických znaků Čech, Moravy a Slezska, přičemž druhý lev symbolizuje všechny české země dohromady.