Vědci již dlouhou řádku let zkoumají, jak by supernovy mohly ovlivnit život na Zemi. Čerstvá studie naznačuje, tento vliv může být fatální. Své o tom mají vědět živočichové, kteří naši planetu obývali před 2,6 miliony lety..

Zhruba před 2,6 miliony let explodovala ve vzdálenosti kolem 160 světelných let jedna nebo více supernov. Ve stejné době došlo na Zemi k tragické události, která dnes nese název pliocénní vymírání mořské megafauny.

Tehdy byla vyhubena až třetina velkých mořských druhů na Zemi, z nichž většina žila v mělkých pobřežních vodách.

Nová práce amerických a brazilských badatelů poukazuje na souvislost mezi supernovami a tímto vymíráním a naznačuje, že viníkem byly částice zvané miony.

Důkazem jsou nejen fosilní nálezy, ale i vrstva radioaktivního typu železa, která se v té době uložila na Zemi. Důkazy se nacházejí i ve vesmíru, a to v podobě rozpínajícího se bublinového útvaru vytvořeného jednou nebo více supernovami.

Supernova rozšířila na Zemi radioaktivní železo 60, avšak to nebylo jediné, co se na ni z vesmíru sneslo. Byly tam také miony. Ty podle autorů studie lze popsat jako „těžké elektrony“. A přestože miony z vesmíru neustále přijímáme, většina z nich námi neškodně projde.

Jen občas s námi interaguje a tvoří část záření, kterým jsme neustále bombardováni.

Při výbuchu supernovy jich však na naši planetu dopadalo stokrát více než za běžných okolností. „Když je jich tak velký počet a jejich energie tak vysoká, získáte zvýšený počet mutací a rakovinu – to by byly hlavní biologické účinky.

Odhadli jsme, že výskyt rakoviny by se zvýšil asi o 50 procent u druhů velikosti člověka – a čím větší jste, tím je to horší. U tvorů velikosti slona nebo velryby se dávka záření výrazně zvýší,“ uvádějí autoři studie.

Během pliocenního vymírání mořské megafauny mimo jiné vyhynul i megalodon, jeden z největších a nejsilnějších predátorů, kteří kdy na Zemi žili.