Pavilon tropů v liberecké zoo má nové obyvatele. Z vídeňské zoologické zahrady Schönbrunn tam dorazila dvojice jihoamerických tropických ještěrů dracén krokodýlovitých (Dracaena guianensis). Jedná se o živočišný druh, kterého mohou návštěvníci v zoo pod Ještědem pozorovat úplně prvně.
Liberecká zoo i nadále pokračuje v rozšiřování kolekce chovaných zvířat o nové zajímavé druhy. Po ocelotech, pásovci či osinácích letos návštěvníkům představuje další nové jedince – tropické, více než 1 metr dlouhé ještěry dracény krokodýlovité.
Do Liberce ještěři přicestovali z vídeňské zoologické zahrady Schönbrunn a novým domovem se jim stala zrekonstruovaná expozice v přízemí libereckého pavilonu tropů. Jedná se o mladé, čtyřleté sourozence.
„Oba jedinci už začínají být pohlavně dospělí, a tak naší snahou bude v rámci spolupráce s evropskými zoo jednoho z nich brzy vyměnit a vytvořit chovný pár,“ říká zooložka Petra Hnidová. V expozici, která před nimi patřila krokodýlovi čelnatému (Osteolaemus tetraspis), nebudou ale samy.
Sdílí jí společně s želvami krátkokrčkami novoguinejskými (Elseya novaeguineae) a během několika dní přibudou i ryby krunýřovci, se kterými dracény obývají stejné životní prostředí i ve volné přírodě.
Dracéna krokodýlovitá získala své druhové jméno díky velkým a tvrdým šupinám (osteodermy), které připomínají kůži krokodýla. Ty jí slouží jako ochrana před predátory, mezi které patří především jaguáři, hadi a krokodýli.
Tento až 1,3 metru dlouhý ještěr má zeleně zbarvené tělo s mohutnou červenou nebo oranžovou hlavou, což bývá patrné obzvláště u samců. Žije poblíž vodních toků a v mokřadech tropických deštných lesů Jižní Ameriky.
Dobře šplhá po stromech a přes den nejvíce času tráví odpočinkem nebo vyhříváním se na větvích stromů nad vodní hladinou. Pokud se cítí být ohrožen, rychle skočí do vody. Ve vodním prostředí se dobře pohybuje díky zploštělému ocasu a pod vodní hladinou kouká, stejně jako krokodýli, díky třetímu víčku mžurce, která chrání oko.
Dracény v přírodě loví bezobratlé živočichy, a to především plže s ulitou. Pochutnají si ale i na škeblích, racích a občas i želvách. Díky silným plochým zubům umí rozdrtit tvrdé skořápky, ulity a krunýře, které vyplivnou a sežerou jen měkký vnitřek.
V přírodě jsou dospělé dracény samotářská zvířata, samci se samicemi se vyhledávají pouze v období rozmnožování. Samice klade obvykle 3–10 vajec do termitišť, kde je pro ně ideální teplota a vlhkost. Z vajec se mláďata líhnou po 5–6 měsících.
Divoce žijící populace dracén je stabilní a není v současné době v bezprostředním ohrožení. V minulosti byla ve velkém lovena pro využití kůže v oděvním průmyslu. Tento komerční lov je ale od 70. let minulého století v Amazonii zakázán.
