V současnosti pokrývají rašeliniště zhruba 3 % zemského povrchu. Také obsahují nejméně třetinu uhlíku obsaženého v půdě, tedy více, než je uloženo ve všech světových lesích.

Podle nového výzkumu se v pouhých třech letech všechna rašeliniště, jež se oteplují v důsledku klimatických změn, stala z akumulátorů uhlíku původci emisí.

Za rašeliniště jsou považována území, kde je hloubka neodvodněné rašeliny vyšší než 0,3 m a plocha je větší než 0,25 ha.

Badatelé z amerického Oak Ridge National Laboratory prokázali existenci přímé vazby mezi oteplováním klimatu a úbytkem organického uhlíku v ekosystému rašelinišť. Může do budoucna hrozit, že by významné zásoby uhlíku v rašeliništích mohly skončit v atmosféře jakožto skleníkové plyny?

Za studených a vlhkých podmínek, jež uchovávají několikametrové vrstvy staré rostlinné hmoty, rašeliniště ukládají uhlík, tyto zásoby jsou vskutku enormní. Odborníci spekulují, nakolik teplejší a sušší podmínky v rašeliništích mohou spustit mikrobiální procesy, jež uvolní uhlík ve formě oxidu uhličitého a metanu do vzduchu, což by mělo za následek posílení cyklu oteplování atmosféry.

Stačilo jen mírné oteplení, při němž vědci zaznamenali 5-10krát rychlejší únik uhlíku než historická tempa akumulace. Je logické, že nejteplejší podmínky emitují nejvíce oxidu uhlíku a metanu.