Dosud paleoantropologické nálezy naznačovaly, že zásadní zlom v linii vývoje člověka, totiž pohyb po zadních končetinách, nastal zhruba před šesti miliony lety. Nové nálezy však naznačují, že bipedie byla předky lidoopů využívána ještě mnohem dříve.

Západně od Mnichova v obci Kaufbeuren paleoantropologové učinili netušený a v mnohém převratný nález. V jílu se zde skrývaly kostry čtyř jedinců druhu Danuvius guggenmosi, jednoho samce, dvou samic a jednoho mláděte. Na základě těchto nálezů vědci mohli rekonstruovat, jak se dávný primát pohyboval. Ukázalo se, že byť často šplhal o stromech, po pevné zemi dokázal chodit po dvou. Jeho páteř byla dvakrát prohnutá do tvaru písmene S, zatímco běžný lidoop se musí spokojit jen s jediným prohnutím. Celá záležitost je o to překvapivější, že Danuvius guggenmosi se bavorskými lesy proháněl před 11,5 miliony lety.

Pro předky člověka měl postupný přechod k bipedii zásadní význam, uvolnila mu totiž přední končetiny. Ty se pak mohly věnovat jiným věcem, například výrobě nástrojů nebo posunkové komunikaci.
Hypotéz, proč se předci člověka rozhodli po světě pohybovat po dvou, když pohyb po čtyřech je daleko stabilnější, je celá řada. Mohlo se tak stát i kvůli klimatickým změnám v kolébce moderního člověka ve východní a jižní Africe. Svou roli zřejmě sehrála i potřeba orientace ve vysokých travinách savan a zmíněná ochrana před mnohem rychlejšími predátory, zejména kočkovitými šelmami.
Existují i jiné hypotézy. Podle nich bipedie souvisí s termoregulací organismu. David Carrier z Univerzity v Utahu upozorňuje, že mnozí živočichové se staví na zadní nohy ve chvíli, kdy bojují proti nepříteli. Měření ukázala, že biomechanika úderů v pozici vestoje na dolních končetinách umožňuje dosáhnout daleko vyšší síly úderů. Carrier dovozuje, že v případě souboje o potenciální sexuální partnerky měl samec stojící na zadních větší výhodu než jeho protivník, který tvrdošíjně stál na všech čtyřech.