Vietnamská válka patří k těm nejkrutějším a nejdelším válkám 20.století, během níž zemřelo několik milionů lidí. Pozůstatky po válečném konfliktu mezi Vietkongem a americkými jednotkami, který probíhal v letech 1964 – 1975, jsou ve Vietnamu patrné dodnes.

Vietnamská vláda mnohá místa, kde boje probíhaly, schválně udržuje jako válečné memento. Jedním takovým místem, které se ve válečné historii Vietnamu zanechalo nesmazatelnou stopu a dokonce si vysloužilo i obdiv, je komplex podzemních tunelů v Cu Chi..

Úkryt před Francouzi sahal až k hranicím s Kambodžou

Oblast Cu Chi leží asi 70 km severovýchodně od Ho Či Minova Města, během války známého jako Saigon.

Ještě v době před druhou světovou válkou bylo Cu Chi zemědělskou oblastí. První tunely zde začali budovat po druhé světové válce právě místní farmáři, aby se v nich se svou rodinou skryly.

Francie se snažila znovu získat ztracená území bývalé Francouzské Indočíny, o která přišla během druhé světové války. Proti těmto snahám se ale vzepřelo vietnamské osvobozenecké hnutí vedené Ho Či Minem a vypukla válka.

Tato první indočínská válka probíhala ve Vietnamu v letech 1949 – 1954 a na jejím konci bylo rozdělení Vietnamu na dva státy – severní komunistickou Vietnamskou demokratickou republiku vedenou Ho Či Minem a jižní prozápadní Vietnamskou republiku v čele s problematickým prezidentem Ngo Dinh Diem.

Tunely v Cu Chi, které místní obyvatelstvo postupně hloubilo jen pomocí lopat a krumpáčů, na konci války tvořily důmyslnou podzemní síť, která sahala až k nedalekým hranicím s Kambodžou.

Stovky kilometrů dlouhá podzemní síť tunelů sloužila nejen jako úkryt

I když po skončení první indočínské války místní rolníci tunely opustili, napětí v jižním Vietnamu nekončilo.Velké části vietnamského buddhistického obyvatelstva vadilo nejen, že je prezident Ngo Din Diem katolík, ale i že vede kampaň proti komunistům, se kterými mnozí lidé sympatizovali.

Hned v roce 1955 se do oblasti Cu Chi stáhli partyzáni Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu, známé jako Vietkong, a tunely začali rozšiřovat a vylepšovat. Postupně tak vznikla spletitá 250 kilometrů dlouhá síť podzemních chodeb, která sahala až do Saigonu.

V podzemních chodbách se během bojů neukrývali jen místní rolníci, ale hlavně členové Vietkongu, který nejprve aktivně bojoval proti jihovietnamské vládě a od roku 1964 proti americkým vojskům ve vietnamské válce.

Tunely jsou mnohdy vedeny na několika úrovních. Některé chodby jsou slepé. To, když se kopáči hloubící tunel proti sobě netrefili. Jeden kopal o patro níž než druhý a nebo ve stejné úrovni, ale o kus vedle.

Labyrint tunelů nesloužil jen jako skrýš, ale i jako pašerácká stezka mezi Saigonem a sousední Kambodžou. Pašovalo se nejen jídlo a předměty denní potřeby, ale hlavně zbraně a munice.

TIP: Vydejte se na jeden ze zájezdů do Vietnamu a poznejte místní kulturu, historii a památky.

Zájezd Krásy Vietnamu a relax na plážích v Thajsku na 14 dní pořídíte od 40 890 Kč.

Důmyslná síť pastí a skrýší

Podzemní tunely v Cu Chi jsou z technického hlediska obdivuhodnou stavbou. Nejen svou odolností, za kterou mohou být vděčné zdejší hutné hlíně, která dobře drží tvar a díky níž velká část tunelů vydržela i letecká bombardování.

Obdivuhodné jsou i pro důmyslné maskovací vychytávky, díky nimž bylo těžké rozpoznat, kde se vchod do podzemí nachází.

K maskování partyzáni používali přírodní materiály. Na poklop zakrývající podzemní skrýš přilepili listí. Vývod odvětrávacích šachet přivádějících do podzemí vzduch zakryli z hlíny vytvořeným termitištěm, pařezem a nebo trávou.

V podzemí vznikla polní nemocnice, ložnice, kuchyně, promítací sál…Během války v tunelech prý žilo na 12 tisíc lidí. Život v podzemí ale nebyl snadný. Lidé se zde potýkali s nemocemi, jedovatými hady, potopami, případným přerušením přívodu vzduchu a s bombardováním.

Během Vietnamské války zde zahynulo na 45 tisíc lidí. Mezi nimi bylo nejem místní obyvatelstvo a partyzáni, ale i spousta amerických vojáků, na které v džungli čekaly nástrahy a pasti.

Džungle obklopující Cu Chi neukrývala jen tunely. Partyzáni Vietkongu zde vybudovali i množství důmyslných a vražedných nástrah a pastí, do kterých se chytali američtí vojáci pátrající v lese po  partyzánech.

Partyzáni ukrytí v podzemních skrýších pak proti nim podnikali rychlé přepady a opět mizeli v podzemí.

Tunely jako turistická atrakce

Dodnes se dochovalo asi 120 kilometrů tunelů. O tom, kde se všechny nacházejí vědí již jen pamětníci. Množství podzemních chodeb je ve špatném stavu.

Část tunelů v Cu Chi ale nechala vietnamská vláda zrenovovat a upravit, aby veřejnosti ukázala nejen krutost války, ale i vietnamskou vynalézavost. Z Cu Chi se tak stala jedna z oblíbených turistických atrakcí.

Denně tunely v Cu Chi navštíví stovky návštěvníků. Domů si pak odvážejí silný zážitek. Atmosféra celého areálu je totiž zvláštní. Lesem, kterým vedou stezky spojující jednotlivé vchody do podzemí a kde byly pro ukázku zrekonstruovány některé pasti a nástrahy a ponechán americký tank, zní palba ze samopalu AK- 47. Ten používali partyzáni Vietkongu. Nyní si z něj může zastřílet každý, kdo si to zaplatí.

Odvážní jedinci si zkusí prolézt některým z podzemních tunelů. Tunely jsou ale velmi úzké a nízké. Mnohdy je třeba lézt po kolenou nebo jít v podřepu. Odvětrávání není nejlepší, není tam osvětlení a vzduch je zatuchlý. Rozhodně nic pro klaustrofobiky a obézní jedince.

Turisté si během procházky areálem tunelů prohlédnou zamaskovaný vojenský štáb, polní nemocnici, kuchyni a nebo třeba místo, kde Vietkong vyráběl bomby. Součástí prohlídky je i ochutnávka manioku, který byl v Cu Chi během vietnamské války hlavním zdrojem jídla.