X

Záhadný výbuch na Sibiři změnil strukturu stromů

V oblasti centrální Sibiře dnešním Krasnojarském kraji došlo 30. června 1908 ke katastrofě apokalyptických rozměrů. Exploze, jejíž původ není doposud vysvětlen,  měla  sílu 1000x větší, než bomba svržená na Hirošimu. Další dílek do skládačky analýzy této doposud záhadné události přidal tým vědců, v čele s doc. Güntherem Kletetschkou z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jejich výsledky nedávno publikoval odborný časopis Tree Ring Research.

Ilustrační foto – kráter v Arizoně

K explozi došlo pravděpodobně ve výšce asi 6 km nad zemí a tlaková vlna, která ji následovala, pak pokácela stromy v oblasti o průměru asi 50 kilometrů. Ty, které stály kolmo pod epicentrem, zůstaly stát – jejich větve však byly oholené tak, že připomínaly stojící sirky. Nebyly to však jediné stojící stromy – i v širším okolí několik výjimečně odolných jedinců, většinou modřínů, stát zůstalo. A právě o tyto stromy, které byly identifikovány pomocí fotografií pořízených po výbuchu, se zajímal vědecký tým, jehož členem byl i docent Günter Kletetschka. Za původce tzv. tunguzské události je považováno ledacos a v minulém století se z toho stala doslova fantastická událost oblíbená v záhadologických kruzích.

Svědectví stromů 

Původ exploze je stále zahalen tajemstvím – zjištění vědců z Přírodovědecké fakulty říká,  že k události opravdu došlo a že dokázala dřevo stromů proměnit zcela jedinečným a rozpoznatelným způsobem.  Ke zkoumání dřeva využil tým metodu rentgenové fluorescence, s jejíž  pomocí lze poměrně snadno a především neinvazivně identifikovat atomy různých prvků ve vzorku. Tato metoda ukázala, že v kůře stromů rostoucích v této oblasti, se vyskytují anomálie v zastoupení vápníku a stroncia. Zkoumaná vrstva letokruhů však vykázala velmi podobné vlastnosti – tedy jako kdyby se vlastnosti kůry v době exploze “otiskly” do vlastností dřeva. Toto je zásadní objev – ani podrobné rešerše v dostupné literatuře nenaznačily, že by již byl známý nějaký mechanismus, jímž by se chemická informace z kůry otiskly do dřeva. “Zajímavé však bylo, že tyto anomálie jsme pozorovali hlavně v letech, které události předcházely – 1904, 1905 a další,” doplňuje Kletetschka.

Foto: Fotografie lesa po výbuchu r. 1927

Vědci přišli v článku se dvěma hypotézami, obě souvisí s tlakovou vlnou. Podle první představy se ohnutím obnažily a porušily kořeny a strom přišel o možnost využívat pro svou výživu látky z vnějšího prostředí. Rostoucí pletivo (floem) se proto obrátil  ke získávání vápníku a stroncia z kořenového systému, čímž byly přírůstky dřeva z těsně předcházející doby (xylem) o tyto látky obohaceny. Podle druhé hypotézy  tlaková vlna způsobila, že se materiál z kůry “vstříknul” do předcházejících letokruhů skrze vodorovné kanálky v jeho struktuře.