Domů     Příroda
Čeští vědci zkoumali život v pralesích Kostariky
21.stoleti
od 21.stoleti 22.12.2010

Vědci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně se nedávno již potřetí vrátili ze země biologům skutečně zaslíbené – Kostariky. Rozhodně však nepřijeli s prázdnou. Jejich již několik let probíhající výzkumy výrazně přispěly k poznání fauny, s níž by se většina z nás asi nechtěla setkat: ptačích parazitů.

Vědci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně se nedávno již potřetí vrátili ze země biologům skutečně zaslíbené – Kostariky. Rozhodně však nepřijeli s prázdnou. Jejich již několik let probíhající výzkumy výrazně přispěly k poznání fauny, s níž by se většina z nás asi nechtěla setkat: ptačích parazitů.

Ačkoliv uším běžného Čecha zní slovo Kostarika stále téměř jako synonymum pro »banánovou republiku«, je daleko přiléhavější charakteristikou této zemičky »Švýcarsko Střední Ameriky«. Vysoká je zde na latinoamerické poměry nejen životní úroveň obyvatel, ale také míra, s níž se místní vláda věnuje ochraně jedinečné přírody. Zhruba 27 % území tvoří různé typy chráněných území, zejména národní parky a přírodní rezervace včetně rezervací indiánských, v nichž stále ještě přežívají poslední zbytky původních obyvatel (celkově tvoří asi 2 % současných Kostaričanů). Průzkumu nebývale zachované přírody se již řadu let věnuje tým brněnských vědců pod vedením prof. Ivana Literáka.

Perla Střední Ameriky 
 Poloha Kostariky na jednom z nejužších míst pevninského mostu mezi Jižní a Severní Amerikou tuto zemi přímo předurčuje k tomu, aby se stala rájem nejen pro turisty, ale zejména pro milovníky a znalce přírody. Poloha blízko rovníku (hlavní město San José leží přesně na 10. stupni severní šířky) udává Kostarice charakter tropů. Její střední částí se však vine pás Kordiller s řadou činných sopek, jejichž nejvyšší vrcholy sahají téměř do čtyřtisícových výšek. V zemi tudíž nalezneme řadu typů společenství, takzvaných biomů – od příbřežních tropických nížin s deštnými pralesy přes sušší tropické opadavé lesy vyšších poloh až po vysokohorské louky a kamenité suti nad hranicí lesa. Od tak pestrého prostředí lze pochopitelně očekávat, že zde život rozkvete do obrovské druhové rozmanitosti. Brněnští vědci v průběhu svých expedic, z nichž první se uskutečnila již v roce 1998, postupně prozkoumávali jedno prostředí za druhým.

Ptáci, hlavní cíl expedice
Hlavním cílem brněnských vědců však byla avifauna, tedy ptačí obyvatelstvo. Ta čítá jen v samotné Kostarice 850 druhů, tedy více než má např. celá Evropa dohromady. Z pohledu Středoevropana jsou atraktivní především zástupci skupin a druhů ptáků, které u nás nežijí. Mezi největší atrakce patří kolibříci (celých 51 druhů!), papoušci (16 druhů), kondoři (4 druhy) či tukani (6 druhů). Běžnými ptáky, které česká expedice také podrobně zkoumala, jsou druhy s nepříliš povědomě znějícími jmény, jako jsou kvesalové, pipulky, kotingy, klouzálci či mravenčíci. K jejich odchytu používali vědci výhradně takzvané neinvazní metody, které objekt jejich zájmu nijak nepoškozovaly – běžné ornitologické sítě, které jsou u nás používány např. při odchytu ptáků pro kroužkování. Cíl výzkumu byl však pro běžného člověka ještě podivnější. Vědci totiž nezkoumali ptáky samotné, ale jejich nevítané nájemníky – parazity.

Nepříjemní trapiči ptáků
  O hlavním zaměření expedic brněnských vědců vypovídá už samotný název pracoviště dvou jejich stěžejních členů prof. Literáka a doc. Jiřího Klimeše: Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat z Fakulty veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. „Hlavním cílem našich expedic bylo zmapování biologické různorodosti vnějších parazitů ptáků, tzv. ektoparazitů. Na náš výzkum jsme dostali tříletý grant od Grantové agentury Akademie věd ČR,“ přibližuje cíle bádání prof. Literák. A jak takový výzkum vlastně probíhá? Základem všeho je odchyt ptáků přímo na místě a podrobný průzkum jejich peří a kůže. Tam se parazitologům podaří objevit nejrůznější »havěť«, která ptáky trápí. Nejčastěji se jedná o zástupce roztočů: klíšťata, která se živí sáním krve svých hostitelů; sametky (trombikuly), které zase dávají přednost konzumaci buněk kůže, či vysoce specializovaní péřoví roztoči, jimž padne za potravu peří. Další skupinu ptačích »trapičů« tvoří zástupci nejrůznějších skupin hmyzu, zejména blechy, mouchy ptakotrudky či velká specialita brněnských vědců (zejména dr. Oldřicha Sychry), vším příbuzné všenky.

Za vědce hovoří výsledky
 Ze svých cest do Kostariky, během nichž se jim podařilo prozkoumat již většinu biomů typických pro tuto zemi, přivezli biologové vždy velké množství sbírkového materiálu. Největší práce však začíná právě po příjezdu. Jednotlivé exempláře parazitů je nutné pečlivě zdokumentovat a porovnat s druhy, které byly již ve vědecké literatuře popsány. Prakticky každá výprava pak znamenala objev hned několika druhů parazitů, které vědě doposud známy nebyly. Doposud se jim podařilo popsat 8 druhů roztočů (v rodech Eutrombicula, Lasioseius, Pellonyssus a Proctolaelaps) a celých 9 druhů všenek. Vědci se příležitostně soustředili i na vnitřní parazity, konkrétně ty, které žijí v krvi ptáků: jednobuněčné krvinkovky a »larvičky« parazitických hlístic, takzvané mikrofiláriae. „K našemu překvapení jsme zjistili, že počet jednobuněčných parazitů v krvi tropických ptáků je o poznání nižší, než je tomu například u našich druhů,“ komentuje prof. Literák. V současné době v Brně zpracovávají materiál ze zatím poslední výpravy, která proběhla v létě letošního roku. Objev dalších druhů proto na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

21. stoleté dodává:
Na projektu přímo spolupracují vědci z Ústavu biologie obratlovců a Parazitologického ústavu AV ČR (ornitolog Ing. Miroslav Čapek a molekulární parazitolog Mgr. Jan Štefka). Pro správné určení jednotlivých druhů je ale třeba široké mezinárodní spolupráce – odborníci na některé konkrétní skupiny by se dali po celém světě skutečně spočítat na prstech jedné ruky. S brněnskými specialisty proto spolupracují odborníci z dalších zemí, jako je Rusko, Velká Británie, Mexiko či Spojené státy. Veškerý nový typový materiál putuje také zpět do Kostariky, do centra INBio (viz rámeček).

Pomalé sčítání druhů a kostarická spojka
Rok 2010 byl Valným shromážděním OSN vyhlášen Mezinárodním rokem biodiverzity. Abychom však mohli biodiverzitu účinně chránit, je třeba ji nejprve co nejlépe poznat. Možností, jak přispívat k poznávání přírody, je obrovské množství i u nás, kde máme v této oblasti dlouhou tradici. V Kostarice, která tvoří jedno z hlavních center světové biologické pestrosti, byl ústav k mapování volně žijících druhů, Národní institut pro biodiverzitu (INBio), založen až v roce 1989. Není proto divu, že této zemi záleží na tom, aby průzkum přírody probíhal v režii špičkových odborníků z celého světa. Přesto však může být vyřízení nejrůznějších formalit spojených s výzkumem nepříjemnou překážkou. Pro české vědce byla velkou pomocí místní spojka, MVDr. Bernardo Calvo Rodríguez. Jeho pomoc má jednoznačný důvod – sám je totiž bývalým a dlužno říci, že i velmi vděčným absolventem brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity.

Obrovské množství druhů
Zájem turistů a amatérských milovníků přírody pochopitelně cílí na velká a dobře známá zvířata. Po této stránce má Kostarika rozhodně mnoho co nabídnout. Běžný návštěvník se zde setká nejčastěji s některým ze čtyř druhů opic (nejspíše s malpami kapucínskými, vřešťany spíše na dálku uslyší), dále s mývaly či jejich příbuznými nosály. K vidění jsou zde i 3 druhy mravenečníků (bohužel nejčastěji přejetí na kraji silnic), 2 druhy lenochodů, našim divokým prasatům příbuzní pekariové, dále pásovci či vačice opossum. Ti nejtrpělivější mohou být za svou vytrvalost odměněni setkáním s jaguárem, pumou či tapírem středoamerickým. Velké druhové bohatství zde mají i plazi. Kromě krokodýlů a kajmanů, kteří žijí v nížinných bažinách, jsou zde běžní zástupci mnoha skupin ještěrů, například leguáni, baziliškové, anolisové či gekoni. Výjimkou není ani setkání s hady, ať již jedovatými (např. křovináři), či škrtiči (hroznýš královský). Velkou atrakcí některých chráněných pláží jsou největší želvy světa, mořské želvy kožatky velké.

reklama
Související články
Je 22. února roku 1997. Novináři z celé Británie se sjíždí do malého skotského městečka Roslin. Vědci z místního biologického ústavu totiž právě oznámili absolutní senzaci. Podařilo se jim naklonovat prvního velkého savce – ovci, která dostala jméno Dolly. Dolly způsobí totální poprask, protože klonování zvířat je v té době ještě v plenkách a klonují se výhradně malá zvířata […]
Když vědci sekvenovali DNA semen nalezených během vykopávek v jeskyni Uan Muhuggiag na Sahaře, zjistili, že se jedná o semena jedné z nejstarších plodin v Africe, divokého melounu, která rozkousali pastevci ovcí z doby kamenné. V 90. letech 20. století probíhaly v jeskyni Uan Muhuggiag, která se nachází na území dnešní Libye, archeologické vykopávky. Během […]
V současné době poletuje po střední a jižní Kalifornii zhruba 160 kondorů kalifornských. V 80. letech však jejich populace sotva odpovídala dvěma jedenáctkám na fotbalovém hřišti. Aktuálně kondoři patří k vysoce ohroženým druhům. Jejich nepříznivá situace by se ale mohla v budoucnosti změnit. Vědcům ze zoologické zahrady v San Diegu se totiž podařilo objevit zajímavou […]
Různé stresové podmínky v rodičovské generaci rostlin mohou mít silně negativní, ale také velmi pozitivní vliv na růst a reprodukční úspěch potomků. Někteří potomci mohou zvýšit produkci semen až o 40 %. Vyplývá to z nejrozsáhlejší mezinárodní studie, kterou vedli vědci z Botanického ústavu AV ČR a která byla publikována v renomovaném botanickém časopise New […]
Zřejmě každému je znám smutný a dnes už prakticky neodvratitelný osud vysychajícího Aralského jezera, ze kterého dnes už zůstal jen malý pozůstatek na kazašské straně hranice. V místech, kde kdysi byla voda dávající obživu, jsou jen pláně plné soli a pesticidů. Zcela stejný osud však hrozí i dalším jezerům. Mezi nimi i Urmijskému jezeru v […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz