Teslův život a jeho vynálezy patří k tomu nejzajímavějšímu v dějinách vědy. Nebýt jeho, možná bychom dnes neznali televizor, telefon ani rádio. Z jeho dílny pocházejí návrhy radaru či faxu. Mezi nejdůležitější výsledky jeho práce lze zařadit transformátor nebo systémy produkující a využívající střídavý proud, zejména třífázový elektromotor.
„Vývoj a rozvoj člověka je životně závislý na vynálezech. Vynález je nejdůležitějším produktem jeho tvořivého mozku.“ Tato slova pronesl právě Nikola Tesla a skvěle vystihují jeho život, který započal 10. července 1856 v chorvatské vesnici Smiljan. Narodil se tedy jako poddaný císaře Františka Josefa I. Ač pochází z Chorvatska, jeho kořeny byly srbské. Nikolův otec byl řeckokatolickým knězem, ovšem svou touhu vynalézat Tesla zdědil spíše po matce. V patriarchální společnosti tehdejšího Balkánu to nebylo obvyklé, ale Nikolova maminka okouzlovala nejen svými ručními pracemi, ale zejména různými domácími zlepšováky. „Vynalezla a zhotovila všechny nástroje, které ke své práci potřebovala, a tkala ty nejlepší látky z nití, které si sama předla,“ vypráví Nikola Tesla a pokračuje: „Dokonce si sama pěstovala rostliny, z nichž oddělovala vlákna. Pracovala neúnavně od rozbřesku do noci a většina oděvů a domácího zařízení byla dílem jejích rukou. Když jí bylo šedesát let, její prsty byly ještě natolik hbité, že dokázala udělat na řase tři uzly.“
Pevná vůle především
Už během dětství se Tesla od svých vrstevníků trochu odlišoval. Zůstával celé hodiny zasněný, bloudil svým vnitřním imaginárním světem a realita pro něho neexistovala. „V chlapeckých letech jsem trpěl zvláštní poruchou, která spočívala v tom, že se mi před mým zrakem zjevovaly obrazy, často doprovázené silnými záblesky světla, které mi znemožňovaly vidět skutečné objekty a vyrušovaly mě při přemýšlení nebo při jiné činnosti,“ popisuje Tesla. Později se vynálezce tyto stavy naučil využívat ve svůj prospěch. Přímo před očima tak viděl své vynálezy, které teprve měly spatřit světlo světa. Ale psychické problémy jej stíhaly po celý život.
Tesla si zároveň vypěstoval velmi pevnou vůli. Nesmírným úsilím dokázal tyto obrazy, které snad byly i symptomem nějaké psychické poruchy, ze své mysli vypuzovat. Pevná vůle se projevovala i jinak. Jako dospívající jinoch Tesla na krátký čas propadl hazardním hrám: „Posadit se ke stolu a hrát karty bylo pro mě vrcholem rozkoše.“ Když si posléze uvědomil, o jakou zbytečnost se jedná, přestal hrát. Podobně zatočil i s kouřením.
Žáby, pozor, Tesla jde
V mládí přišel mladý Tesla o bratra, který byl podle Nikolových slov mimořádně inteligentní. „Vzpomínka na jeho vědomosti činila každé mé úsilí hloupým v porovnání s jeho. Cokoli jsem udělal chvályhodného, způsobilo, že moji rodiče cítili svoji ztrátu ještě pronikavěji. Tak jsem vyrůstal s malou sebedůvěrou,“ vzpomínal později.
Ale inteligence a kreativita Nikolovi rozhodně nescházely. Už od raného mládí se pokoušel vynalézat. Například vymyslel strojek na vskutku zvláštní pohon. „Motorem“ stroječku bylo šestnáct přilepených chroustů. „Tito tvorové byli velmi výkonní, a jakmile se rozběhli, nezastavili se po celé hodiny, a čím bylo tepleji, tím vytrvaleji pracovali.“ Živočichové se vůbec měli mít před Teslou na pozoru. Jednou si vymyslel speciální háček, kterým se svými kamarády lovil žáby. Netrvalo dlouho a žabky byly v okolí Smiljanu velmi vzácným zbožím. Každopádně tento háček je podle Teslových vzpomínek jeho vůbec prvním vynálezem. Jindy zase Tesla terorizoval havrany. Později se jeho vztah k přírodě přece jen proměnil, mimo jiné zachraňoval poraněné holuby.
Co z toho kluka bude?
Zkoumání okolí Teslu bavilo neustále. Občas to odnášel někdo z rodiny, třeba dědeček. Nikola mu rozebíral a zase skládal hodinky. Jenže to mělo drobný háček. Zatímco při té první operaci byl malý technik vždy úspěšný, při té druhé obvykle selhával. A tak dědeček přerušil jeho práci ne zcela jemným způsobem.
Později si Nikola sestrojil vzduchovou pistoli. Skládala se z trubky, pístu a dvou zátek z konopí. Když se střílelo, píst se opřel o žaludek a trubka se rychle stlačila oběma rukama zpět, vzduch mezi oběma zátkami se stlačil, rychle se zahřál a jedna ze zátek byla vytlačena s velkým hlukem ven. „S touto pistolí jsem si hodně vyhrál, ale mé aktivity ohrožovaly okenní tabulky našeho domu a já se setkal s bolestivým odrazováním od této činnosti.“
Integrál z hlavy
Sladký život vesnického chlapce však měl brzy skončit. První třídu ještě Nikola vychodil ve Smiljanu, záhy se však se svými rodiči odstěhoval do podstatně většího města Gospic. „Tato změna bydliště pro mě představovala skutečnou pohromu. Téměř mi to rozbilo srdce na kusy, když jsem musel opustit své holuby, kuřata a ovce, a naše obrovské hejno hus, které se ráno houfovalo na pastvu a za soumraku se vracelo zpět v bojové formaci tak dokonalé, že by zahanbilo i eskadru nejlepších letců dnešních dnů. Ve svém novém domově jsem si připadal jako vězeň, dívající se zamřížovaným oknem na cizí lidi,“ vzpomínal Tesla.
Nakonec si přece jen jakž takž zvykl. V deseti letech vstoupil na půdu reálného gymnázia. V kabinetu fyziky objevil Tesla zcela nový svět. V matematice exceloval, z hlavy byl schopen vypočítat složité integrály, a to už v době, kdy jeho vrstevníci ani netušili, že něco tak hororového jako je integrál vůbec existuje.
Zachránkyně cholera
Není tedy nijak zvláštní, že Nikola toužil stát se inženýrem. Proti tomu se ovšem stavěl jeho otec. Ten si přál, aby se Nikola podobně jako on stal řeckokatolickým knězem. „Pouhá myšlenka na to mě naplňovala hrůzou,“ vypráví Tesla. Protivit se ovšem vůli rodičů bylo v té době, v 19. století, něco neslýchaného. Až zasáhla náhoda, která sice Teslu málem stála život, ale ve svých důsledcích jej nakonec vyslala na tolik vytouženou dráhu inženýra a vynálezce.
S cholerou se lze setkat dodnes, a to dokonce i v evropských končinách. V 19. století však byla tato nemoc mnohem rozšířenější. A při putování balkánskou přírodou dostihla i Nikolu Teslu. „Je neuvěřitelné, jak absolutně nevědomí byli lidé, pokud jde o příčiny této pohromy, která postihovala zemi v intervalech patnácti až dvaceti let. Domnívali se, že smrtelná choroba je přenášena vzduchem, a proto jej naplňovali štiplavým zápachem a kouřem. Mezitím pili zamořenou vodu a umírali po tuctech,“ popisuje Tesla. I on se dostal na pokraj smrti. Už už se zdálo, že se blíží jeho poslední hodinka. V tu chvíli požádal svého otce o svolení ke studiu na technice. „Možná,“ řekl Tesla, „by se mi ulevilo, kdybyste mě nechali studovat inženýrství.“ „Půjdeš na tu nejlepší technickou instituci na světě,“ odpověděl otec. A tak mohl Tesla naplno rozvinout svého génia.
Cesta do světa
Teslův otec svůj slib dodržel, a tak mohl Nikola nastoupit na polytechniku ve Štýrském Hradci. Zde jeho technická vášeň propukla naplno. Těžko říci, jak na něj pohlíželi jeho spolužáci, ale nejspíše trochu jako na podivína. Vždyť Tesla kvůli studiu obvykle vstával již ve tři ráno a do peřin se opět položil až v jedenáct večer. Během roku složil s vyznamenáním devět zkoušek, ale profesoři o něj měli starost. Dokonce Teslovu otci napsali dopis, ve kterém jej žádali, aby Nikola svá studia přerušil, jinak zemře přepracováním.
Při studiu se Tesla setkal s Grammovým dynamem a po mnoha pokusech s ním se utvrdil v tom, že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití. Grammovo dynamo bylo tehdy výkřikem nejmodernější techniky, mohlo fungovat jako motor i jako generátor. Zatímco profesor prováděl demonstraci práce s dynamem, strojku dělaly problémy kartáče nebo komutátory, které hodně jiskřily. Tesla poznamenal, že by bylo možné sestrojit motor bez tohoto vybavení. Profesor se zasmál a podotkl: „Pan Tesla může dokázat velké věci, ale určitě nikdy nedokáže toto. Bylo by to perpetuum mobile, což je nemožná myšlenka.“
První velký objev
Jiný by byl od řešení problému odrazen, ne tak Tesla. Nějakou dobu se nad tím trápil, ale bezúspěšně. V roce 1880 Tesla opouští Štýrský Hradec a odchází studovat o 350 kilometrů severněji – do Prahy. Zde se však při svých studiích nevěnuje technice, nýbrž filozofii. V Praze vydržel jeden semestr, ovšem do českých zemí se ještě měl v budoucnosti vrátit. V Československu ještě pobýval v letech 1936 a 1937.
Po Chorvatsku, Rakousku, Čechách se Tesla přesouvá do Uher. Přitom se tehdy stále pohybuje uvnitř jednoho státního útvaru. V Budapešti nastupuje jako technik v telefonní společnosti. Zde Teslu opět přepadly psychosomatické problémy: „Byl jsem schopen slyšet hodiny, když mezi mnou a jimi byly tři místnosti. Moucha, která by přistála na stole v místnosti, by v mém uchu způsobila tupé žuchnutí. Kočár, jedoucí ve vzdálenosti několika mil, úplně otřásal celým mým tělem. Houkání lokomotivy ve vzdálenosti dvacet nebo třicet mil působilo, že židle nebo lavice, na níž jsem seděl, vibrovala tak silně, že mi to působilo nesnesitelnou bolest.“
Paradoxně, právě tyto problémy podle Tesly způsobily to, že problém dynama byl vyřešen. Jednoho dne se procházel se svým kamarádem městským parkem, přičemž ohnivě deklamoval verše z Goethova Fausta. Právě v tu chvíli odněkud přilétla idea. Hůlkou do písku nakreslil schéma indukčního motoru. První skutečně významný vynález z hlavy Nikoly Tesly se právě narodil…
Život v Paříži
První, ale zdaleka ne poslední. Ještě v Budapešti Tesla přichází s telefonním zesilovačem. Šikovného mladíka si brzy všimli jeho nadřízení, zejména organizátor celé společnosti, jistý pan Puskas, a poslali jej do Paříže. „Nikdy nezapomenu na ten hluboký dojem, který ve mně vyvolalo ono magické město. Po svém příjezdu jsem se několik dní potuloval ulicemi v němém úžasu nad tímto novým divadlem. Atrakcí bylo mnoho a byly neodolatelné, ale bohužel jsem peníze utratil hned po svém příjezdu. Když se mě pan Puskas zeptal, jak se mi daří na novém působišti, popsal jsem výstižně svoji situaci slovy »Nejhorších je posledních dvacet devět dní v měsíci«,“ vzpomínal Tesla.
V Paříži Tesla zkonstruoval svůj motor, napájený střídavým proudem o různých fázích a bez kluzných kontaktů nebo komutátoru. Tehdy však zatím světem vládl stejnosměrný proud. Navíc Teslova podnikatelská činnost tolik úspěšná nebyla, takže se rozhodl pro další důležitý krok ve svém životě – v roce 1883 se vydává se čtyřmi centy v kapse na cestu do USA.
Za velkou louží
Z Ameriky ovšem zprvu nadšen není: „Co jsem opustil, bylo krásné, umělecké a fascinující ve všech ohledech; co jsem viděl tady, je strojové, drsné a ohyzdné. Civilizace je tu sto let pozadu.“ V Novém světě se Tesla setkává s jinou význačnou osobností, kterou uchvátila elektřina – s Thomasem Alvou Edisonem. Tesla začal pracovat v Edisonových laboratořích, kde konstruoval nové typy strojů na stejnosměrný proud. Vydržel zde rok, ale kvůli neshodám s Edisonem, který mu odmítl vyplatit slíbenou odměnu, si záhy založil vlastní podnik Tesla Light Electric Company. Nutno ovšem podotknout, že Tesla rozhodně nebyl týmový hráč a vyjít s ním bylo nanejvýš obtížné. Ale takové už bývají vlastnosti géniů…
Kvůli téměř podvodnému jednání svých společníků byl ale Tesla nucen odejít i odtud. V roce 1887 konečně dozrála doba pro realizaci jeho snu. V dubnu zakládá Tesla Electric Company, kde se věnuje už výhradně konstrukci motorů na střídavý proud, vícefázových generátorů (alternátorů) a celému systému přenosu elektrické energie vícefázovým střídavým proudem.
Střídavý, či stejnosměrný?
I když si Tesla Edisona stále vážil, v zásadní věci se s ním rozcházel. Nikola v těsné kooperaci se společností Westinghouse preferoval střídavý proud, kdežto Edison trval na stejnoměrném. Edisonovo elektrické impérium bylo tehdy nedotknutelné, na výrobu elektřiny měl monopol. Přesto začal tušit, že ten mladý hejsek odněkud ze zapadlého kraje v Evropě by pro něj mohl znamenat ohrožení. Proto rozjíždí diskreditační kampaň vůči střídavému proudu.
Edison byl jistě geniální vynálezce, ale jeho charakter nebyl nic moc. Za svým cílem šel doslova přes mrtvoly. Edisonovi lidé na jeho pokyn odchytli mnoho toulavých psů a koček a poté tato nebohá zvířata před zraky užaslých Američanů střídavým proudem zabíjeli. Edison tak chtěl zmanipulovat veřejné mínění a při těch strašných jatkách vykládal, jak je střídavý proud nebezpečný.
V hlavní roli elektrické křeslo
Edison však šel ještě dál. Aby ukázal rizika střídavého proudu, podloudně sehnal již použitý generátor od Westinghouse. Na jeho základě nechal zkonstruovat elektrické křeslo. Prvním člověkem, který měl ukončit svůj život na tomto zařízení, byl třicetiletý William Kemmler, odsouzený za vraždu své družky. 6. srpna 1890 mělo dojít k exekuci.
Poprava je sama o sobě zvráceným hororem, to srpnové ráno však do popravčí místnosti vstoupilo peklo. První pokus o popravu selhal. Do Kemmlera byl pouštěn proud po dobu 17 sekund, ale ten zůstal naživu. Napětí bylo zvýšeno na 2000 voltů, ale generátor potřeboval určitý čas, než se nabije. Během této prodlevy bylo ošklivě popáleného Kemmlera slyšet sténat. Druhý pokus trval zhruba minutu, přítomní svědci popravu popisují jako otřesnou scénu, kdy bylo cítit spálené maso a z Kemmlerovy hlavy stoupal kouř. Reportér, který byl popravě přítomen jako svědek, prohlásil: „Byla to děsivá podívaná, mnohem horší než oběšení.“
Teslovo vítězství
Je samozřejmé, že po této hrůze rozhořčené veřejné mínění hlasitě odsuzovalo jakýkoliv nápad zavádět střídavý proud. Rozhodující zlom ve válce proudů nastal až v roce 1893. V tom roce se v Chicagu konala světová výstava. Zájem elektrifikovat celý veletrh měl jak Westinghouse s Teslou za zády, tak Edison.
Zakázku nakonec získal Westinghouse. Ukázalo se, že jeho návrh je dvakrát levnější než Edisonův. Když se 1. května 1893 rozzářila celá výstava energií 12 000 koňských sil, byli přítomní návštěvníci u vytržení, protože něco takového ještě v životě neviděli. Od té chvíle zahájil střídavý proud své vítězné tažení světem.
Přeceněný Edison
Edison se však ještě úplně nevzdal a ke zvrácení boje již potřetí sáhl k drastické metodě. V roce 1903 nechal natočit film Electrocuting an(d?) Elephant. Hlavní a nešťastnou hrdinkou snímku byla slonice Topsy z lunaparku na Coney Islandu. Její ošetřovatelé ji týrali, zahrávat si se slonem se však nevyplácí a Topsy tři zřízence parku zabila. Byla označena jako nebezpečná a čekala ji poprava střídavým elektrickým proudem před filmovou kamerou. Aby byl výsledek jistější, byla Topsy krmena mrkví napuštěnou kyanidem draselným, aby lépe vodila.
Tento šílený snímek však neměl u veřejnosti takový účinek, jaký Edison očekával. Už tou dobou totiž spolehlivě proudila do Buffala i New Yorku elektřina z Niagarských vodopádů. A to vše pomocí Teslových transformátorů. Edison by svůj stejnosměrný proud mohl posílat nanejvýš do vzdálenosti kolem jednoho kilometru. Ostatně Edisonova role se v dějinách vědy dost přeceňuje. On byl především podnikatel a řadu vynálezů, které si nechal patentovat, vymysleli jeho podřízení nebo úplně cizí lidé, kterým ideu jednoduše ukradl. To je i případ slavné žárovky…
Zkuste to bez drátů, milý Teslo
Vraťme se však k Nikolovi Teslovi. Ve chvíli, kdy zásadním způsobem pomohl k vítězství střídavého proudu, obrací svou pozornost k vývoji vysokonapěťové, vysokofrekvenční a bezdrátové techniky. Za průkopníka bezdrátových technologií bývá považován italský fyzik Guglielmo Marconi. Nutno ovšem podotknout, že Tesla Marconiho v lecčem předběhl. Už v roce 1891 – tedy 2 roky před Marconim – Tesla pokusně přenášel první bezdrátové signály. Později, v roce 1898, pak dokonce sestrojil model lodi, který byl, řečeno dnešním slovníkem, řízen vysílačkou. Nicméně, patent na vynález bezdrátového přenosu a Nobelovu cenu získal Marconi. Až v roce Teslovy smrti – 1943 – Američané přiznali patent Teslovi.
V roce 1891 Tesla přichází se svým dalším velkým objevem – Teslovým transformátorem. Ten má dodnes v oblasti vysokofrekvenční techniky zásadní význam. Dodnes je možné se s ním setkat v televizorech nebo v rozhlasových přijímačích. Transformátor je tvořen dvěma cívkami s různým počtem závitů. Zdrojem primárního vysokofrekvenčního napětí je tlumený jiskrový oscilátor, napájený třeba z vysokonapěťového induktoru. Na sekundární cívce se běžně dosahuje napětí jednotek až desítek megavoltů.
Mobil v roce 1909
Transformátor Tesla zahrnul do svého tzv. Světového systému, o němž píše: „Systém umožňuje nejen okamžitý a přesný přenos signálů jakéhokoli druhu, zpráv nebo znaků, do všech částí světa, ale také propojení existujících telegrafních, telefonních a dalších signálních stanic bez jakýchkoli změn v jejich současném vybavení. Těmito prostředky například, zdejší telefonní účastník může zavolat a mluvit s kterýmkoli telefonním účastníkem na Zemi. Laciný přijímač, ne větší než hodinky, bude schopen kdekoli zachytit, na zemi nebo na moři, přenášenou řeč nebo hudbu hranou na nějakém jiném místě, ať je jakkoli vzdálené.“
V článku, napsaném v roce 1909 pro New York Times, Tesla vlastně zmiňuje také přístroje, které se nemají daleko k dnešním mobilním telefonům. „Brzy bude například možné, aby byznysmen v New Yorku diktoval instrukce a ty se okamžitě objevily v psané podobě v Londýně nebo kdekoli jinde. Byznysmen bude schopen přímo od svého stolu volat kterémukoli účastníkovi telefonní sítě kdekoli na světě. K tomu bude potřeba nosit jen malý přístroj ne větší než hodinky, který svému nositeli umožní poslouchat kdekoli na moři i zemi.“ (více viz box)
Prognóza datových přenosů
Tesla byl přesvědčen, že tímto způsobem bude možné přenášet hovory, vysílat projevy, poslouchat hudbu nebo divadelní představení kdekoli na světě. Tím ale Teslovy vize nekončí. Srbský vynálezce pokračuje: „Stejným způsobem může být jakýkoli druh obrazu, náčrtku nebo tisku přenášen z místa na místo.“
Tak vlastně Tesla předpověděl bezdrátové datové přenosy. Navíc tvrdil, že oněch malých přístrojů půjde z jedné stanice obsloužit miliony. I ty nejvzdálenější kouty světa tak budou moci snadno být ve spojení se vzdáleným okolím. Je celkem pochopitelné, že jeho vrstevníci si po přečtení článku ťukali na čelo. Tesla opět předběhl svou dobu…
Hromy, blesky, katastrofy
Teslu ovšem zajímal především bezdrátový přenos energie. S finanční pomocí přátel postavil v horách ve státě Colorado svou další laboratoř. Zde už opět působil jako velmi podivínský vědec, kterého fascinují blesky. Přemýšlel, jak využít jejich energii, zkrotit ji a distribuovat bez pomocí jakéhokoliv vedení.
Při pokusech s blesky se mu leccos podařilo. Třeba zcela zničit dynamo elektrárny v nedalekém El Pasu. Výsledky Teslovy coloradské práce nejsou zcela zřejmé, každopádně od té doby byl přesvědčen, že lidstvo se bez drátů vysokého napětí bez problémů obejde. Zajímavým experimentem byl také projekt Wardenclyffe. No Long Islandu vznikla šedesátimetrová věž, ze které chtěl Tesla posílat bezdrátově energii. Jeho mecenáš však na základě Marconiho objevů zastavil přísun financí, takže projekt musel být zastaven. Ovšem když věž zasáhlo lokální zemětřesení, leckdo si vzpomněl na Teslovo předsevzetí, že jednou pevnou zemí pořádně zatřese…
Umělá inteligence? Už zakrátko!
Za svůj život si Nikola Tesla nechal patentovat více než 200 vynálezů. Další objevy načrtl nebo je předpověděl. Položil základy k objevu radaru. Navrhl princip vznášedla, tedy vlastně předchůdce dnešních hybridů mezi vrtulníky a letadly. Nepochyboval rovněž o tom, že umělá inteligence není jen chimérou: „Lidé vyrobí teleautomaty schopné jednat tak, jako kdyby měly vlastní inteligenci, a jejich příchod způsobí revoluci,“ prohlásil Tesla.
Mnohokrát byl zasažen elektrickým proudem, jednou dokonce bleskem, přesto se dožil vysokého věku. Ale čím byl starší, tím více trpěl psychickými problémy. V roce 1939 Teslu při procházce New Yorkem srazil automobil. Poté až do své smrti v roce 1943 žil po newyorských hotelech. Zemřel sám, opuštěn a téměř zapomenut.
A co paprsky smrti?
I když zcela zapomenutý jistě nebyl. O geniální mozek vědce se zajímala řada tajných služeb. Ve třicátých letech minulého století bylo bystřejším pozorovatelům jasné, že svět se řítí do další války. Japonci vedli agresivní politiku ve východní Asii, v Německu se k moci dostali nacisté, rok 1936 byl pak spojen s italskou invazí do Habeše (dnešní Etiopie) a s vypuknutím občanské války ve Španělsku.
Nikola Tesla válku nenáviděl. Paradoxně se 11. června 1934 na čelní straně New York Times objevil titulek: „Tesla ve věku 78 let odhaluje nové paprsky smrti.“ Nová superzbraň měla pracovat na principu koncentrovaného svazku nabitých částic. Měla obrovskou silou ničit nepřátelská letadla až na vzdálenost 400 kilometrů. Tesla svým šokujícím vyjádřením o této odstrašující zbrani doufal, že se mu podaří zabránit další válce. Z jeho hlavy měl pocházet také tzv. Teslův štít, tedy ochrana, kterou neprojde vůbec nic.
Kde by byla věda bez Tesly…
Existují opravdu tyto vynálezy? O Teslovy zbraně se měli zajímat jak Američané, tak Sověti. Vojenská tajemství si však všechny vlády světa náležitě střeží. Kdoví, co se děje v podzemních armádních laboratořích. Nutno ovšem podotknout, že Tesla byl trochu exhibicionista a rád se před veřejností chlubil svými objevy, které ovšem zůstávaly jen v jeho bohaté fantazii. Tvrdil třeba, že zkrotil kosmické paprsky (i když jako prvnímu se mu podařilo zachytit vesmírné elektromagnetické záření), nebo že umí řídit počasí. V posledních etapách svého života byly Teslovy myšlenky spíše spekulativní, typu »co by, kdyby«.
Každopádně byl Tesla jeden z nejgeniálnějších lidí, kteří kdy chodili po matičce Zemi. Byl posedlý vědou, osobní život pro něj neexistoval. Nebýt osobnosti Nikoly Tesly, pokroky ve vědě a technice by byly mnohem pomalejší…
Způsobil Tesla katastrofu na Sibiři?
Tak záhadná osobnost, jakou Nikola Tesla bezesporu byl, bývá obklopena řadou tajemství a mystérií. Některá tvrzení o Teslovi pak bývají vskutku zajímavá, škoda jen, že hraničí s pohádkou. Tunguzská exploze, která v roce 1908 zdevastovala nemalou část Sibiře, je našim čtenářům jistě známa. Co výbuch způsobilo, není dodnes zcela jisté, s vysokou pravděpodobností se však naše planeta srazila s kometou nebo s nějakým bludným balvanem, který putoval vesmírem. Další možností byl také výbuch ložiska zemního plynu. Jiné, už bláznivější a ne zcela korektní hypotézy hovoří o havárii mimozemské kosmické lodě. A do tohoto šuplíku patří i teorie o tom, že explozi v Podkamenné Tunguzce zavinil Nikola Tesla.
Tesla měl nejen zachytávat elektřinu ze vzduchu, ale také přišel na způsob, jak ji vzduchem již zkrocenou přepravovat. To vše bez jakýchkoliv ekonomických nákladů. I jal se prý vyzkoušet svůj nový objev, a to tak, že měl do New Yorku přes Rusko poslat výboj. Něco však selhalo a nad Tunguzkou došlo k explozi. Jiná verze hovoří o tom, že Tesla takto testoval paprsky smrti. Ale upřímně, celý tento příběh může brát vážně jen nejzarytější Dänikenovec…
Tesla a německá důkladnost
V roce 1883 navštívil německý císař Vilém I. Štrasburk. Když císař vystoupil z vlaku, nové osvětlení nádraží selhalo a všechny obklopila tma. K opravě vedení byl přizván právě Tesla. Ve vestibulu měla být umístěna žárovka a po zvolení správného místa Nikola nařídil montérovi, aby připojil dráty. Montér po chvíli práce došel k závěru, že vše musí konzultovat s inženýrem. Inženýr měl několik připomínek, zejména tu, že lampa by měla být umístěna pět centimetrů od místa, které Tesla označil. Po chvíli však inženýr začal mít starosti a řekl Teslovi, že by vše měli oznámit inspektoru Averdeckovi. Zavolali tedy tuto důležitou osobu, která záležitost přezkoumala a rozhodla, že lampa by měla být umístěna o pět centimetrů zpět, což bylo místo, Tesla označil předtím.
To ale nebylo všechno; Averdeck Nikolovi oznámil, že o této věci informoval vrchního inspektora Hieronimuse a že by všichni měli počkat na jeho rozhodnutí. Ten po svém příchodu dvě hodiny nad problémem dumal a poté se rozhodl posunout lampu o pět centimetrů dopředu. Teslovy naděje, že toto rozhodnutí bude konečné, se rozplynuly, když se vrchní inspektor k němu obrátil a řekl: „Regierunsrath Funke je příliš puntičkářský, že si netroufám dát příkaz k umístění této lampy bez jeho výslovného schválení.“ I pan Funke přemýšlel dvě hodiny, pak ukázal rukou na místo na stropě. Netřeba asi dodávat, že se jednalo o přesně to místo, které Tesla označil už ze začátku.
Světový systém z roku 1919 na základě objevů Nikoly Tesly, tak jak jej popsal sám vynálezce
1) Teslův transformátor: Tento přístroj je v produkci elektrických vibrací tak revoluční jako střelný prach ve válečnictví. Vynálezce pomocí tohoto zařízení generoval proudy mnohokrát silnější, než byly kdy vyrobeny obvyklými způsoby a elektrické výboje o délce více než sto stop.
2) Zesilovací vysílač: Zvláštní transformátor speciálně přizpůsobený k vybuzení země, který vysílá elektrickou energii. Pomocí tohoto podivuhodného přístroje již způsobil elektrické napětí větší než je přítomno při atmosférickém blesku a přenášený proud dostatečný pro osvětlení více než dvou set žárovek kolem země. Tesla jej považoval za svůj nejlepší vynález.
3) Teslův bezdrátový systém: Tento systém se skládá z několika vynálezů a je jediným známým prostředkem pro ekonomický dálkový přenos elektrické energie bez drátů. Pečlivé testy a měření ve spojení s experimentálním stanovištěm o vysoké aktivitě, zřízeným vynálezcem v Coloradu, demonstrovaly, že energie v jakémkoli požadovaném množství může být dopravována přes celou zeměkouli, pokud to bude nutné, se ztrátami, jež nepřekročí několik procent.
4) Technika individualizace: Tento vynález spočívá na jednoduchém ladění. To umožňuje přenos signálů nebo zpráv absolutně tajně a exkluzivně jak v aktivním, tak v pasivním aspektu, tj., nezasahuje do jiných komunikací, ani do něho nelze zasahovat. Každý signál je jako individuální a nezpochybnitelná identita a skutečně prakticky není omezen počet stanic nebo přístrojů, které mohou současně pracovat bez nejmenšího vzájemného rušení.
5) Terestrické stacionární vlny: Tento znamenitý objev, populárně řečeno, znamená, že Země reaguje na elektrické vibrace určitých parametrů, podobně jako reaguje ladička na zvukové vlny o určitém kmitočtu. Pro tyto zvláštní elektrické vibrace, schopné mocně vybudit zeměkouli, lze najít mnohá důležitá uplatnění komerční a v mnoha dalších ohledech. První elektrárnu „Světového systému“ je možné spustit během devíti měsíců. S touto elektrárnou bude možné dosáhnout výkonu až deset milionů koňských sil a je konstruována, aby mohla sloužit pro mnoho technických vymožeností, bez velkých finančních nároků. Mezi ně patří:
1) vzájemné propojení existujících telegrafních ústředen nebo úřadů po celém světě;
2) zřízení tajné a nerušitelné vládní telegrafní služby;
3) vzájemné propojení všech současných telefonních ústředen nebo úřadů po celé zeměkouli;
4) univerzální distribuce základních zpráv telegrafem nebo telefonem, ve spojení s tiskem;
5) zřízení světového systému přenosu zpráv pro soukromé použití;
6) vzájemné propojení a společná činnost všech burzovních telegrafů světa;
7) zřízení světového systému distribuce hudby atd.;
8) univerzální registrace času pomocí levných hodin, ukazujících čas s astronomickou přesností, které by nevyžadovaly žádnou pozornost;
9) světový přenos tištěných nebo psaných znaků, dopisů, šeků, atd.;
10) zřízení univerzální námořní služby, umožňující navigátorům na všech lodích přesně kormidlovat bez kompasu, určit přesnou polohu a čas, zabraňovat kolizím a katastrofám, atd.;
11) zavedení systému světového tisku na zemi i na moři;
12) světová reprodukce fotografických obrázků a všech druhů kreseb nebo záznamů…
