Od smrti profesionálního revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina uplynulo již téměř 90 let. Přesto se nad příčinami jeho odchodu ze světa dlouhou dobu vznášely otazníky. Tušilo se, že za Leninovým úmrtím mohla stát syfilis, ale vyslovení takové myšlenky nahlas by se rovnalo svatokrádeži. Až teď je definitivně jasno: Leninovi se skutečně stala osudnou zákeřná pohlavní nemoc.
Je pochopitelné, že rovnítko mezi Leninem a syfilidou se komunistickému režimu příliš nehodilo. Buržoazní nemoc z prostopášnosti v souvislosti se sluncem nejjasnějším? Nemyslitelné, říkali si komunističtí ideologové v zákoutí stranických kanceláří a svých luxusních příbytků. Jenže věda se v tomto případě žádnou ideologií oblafnout nedala.
Dementní vůdce revoluce
Když Lenin v roce 1924 ve svých 53 letech zemřel, oficiální sovětské státní orgány jako důvody o jeho úmrtí zmínily tři mozkové příhody a také neúspěšný atentát, o který se měla pokusit příslušnice strany Eserů Fanny Kaplanová. Mrtvice samozřejmě Leninovi na zdraví nepřidaly, ke konci života ochrnul a projevovala se u něj demence. Byl nebezpečný i vůči svému nejbližšímu okolí, zvláště kvůli nenadálým záchvatům zuřivosti. Špatně artikuloval, trpěl vážným selháváním paměti a nedokázal vypočítat ani ty nejjednodušší aritmetické příklady.
Na těchto stavech ovšem měla hlavní vinu syfilida, kterou se Lenin nakazil od jedné pařížské prostitutky už někdy kolem roku 1902.
K tomuto závěru dospělo nedávno hned několik historiků nezávisle na sobě, mimo jiné britská historička Helen Rapportová. Ta získala dosud utajované záznamy, které zmiňují svědectví význačného ruského vědce Ivana Pavlova, který neproslul jen tím, že je po něm pojmenováno frekventované pražské náměstí, ale především svými objevy týkajících se reflexů.
Co věděl Pavlov?
Jeden z dokumentů je ve vlastnictví Kolumbijské univerzity v New Yorku. Je v něm popsán rozhovor mezi Pavlovem a dalším ruským vědcem Michajlem Žernovem, který proběhl v roce 1928. Pavlov zde doslova uvádí: „Autorem revoluce byl šílenec se syfilidou v mozku.“ Dodává dále, že Lenin trpěl progresivní paralýzou, kterou měla na svědomí právě syfilis.
Kde Pavlov bral důkazy pro své tvrzení? Jak známo, Leninovo tělo bylo balzamováno a dodnes je vystaveno v Moskvě. Po smrti byl Leninův mozek podroben nesčetným výzkumům, které prováděli významní moskevští lékaři. Pavlov se s nimi znal a je jasné, že státní tajemství o Leninově nemoci si vědci mezi sebou prozradili. Ostatně Pavlov byl seriózní badatel a neměl důvod si vymýšlet.
Syfilis kosil i význačné osobnosti
Syfilis, též lues nebo příjice, je nemocí, která provází dějiny jak červená nit, osudná se stala řadě významných osobností. Nevyhnuli se jí ani papežové, například v 15. století postihla Alexandra VI. nebo Julia II. Druhý jmenovaný dle svědectví vatikánského ceremoniáře nebyl schopen po modlitbě ani vstát, vzhledem k zasažení své nohy syfilitickými vředy. Francouzská nemoc, jak se někdy syfilidě přezdívá, zasáhla i milovníka umění, císaře Rudolfa II., i ruského cara Ivana Hrozného. Někteří badatelé spekulují, syfilis trápila i Adolfa Hitlera, což ovšem není věrohodně prokázáno.
Syfilis řádila i v českých dějinách, všeobecně známý je případ Albrechta z Valdštejna, kterému v době jeho vraždy zbývalo jen pár dní života. Syfilidou trpěl Karel Hynek Mácha, zřejmě i Jaroslav Vrchlický, zemřel na ni malíř Josef Mánes. Podezření v tomto ohledu padlo i na Bedřicha Smetanu, výsledky výzkumů jeho pozůstatků jsou však rozporuplné.
Českoslovenští komunisté o sobě rádi prohlašovali, že jsou věrnými Leninovými žáky. A evidentně to nebyla planá slova. Stejně jako jeho velký vzor, i Klement Gottwald byl syfilidou postižen.
