Každý člověk, kterého vada zraku přinutila nosit dioptrické brýle, má v létě s ostrým sluníčkem malinko problémy. Naštěstí už asi 40 let existuje technologie, díky níž skla brýlí na slunci ztmavnou. Vytvořit něco takového i pro kontaktní čočky byl však mnohem větší oříšek.

Kontaktní čočky na bázi hydrogelů poprvé spatřily světlo světa v první polovině 60. let minulého století zásluhou velkého českého vědce, badatele v oboru makromolekulární chemie Otto Wichterleho. Od té doby se rychle rozšířily po celé světě a dnes již patří ke zcela běžné výbavě lidí s nejrůznějšími očními vadami. Výzkum nových, ještě vhodnějších materiálů pro výrobu čoček se však rozhodně nezastavil. Jedním z významných výzkumných center v tomto oboru je i singapurský Institut pro bioinženýring a nanotechnologie. Tým od vedením Jackie Yinga zde už několik let pracuje na projektu nových materiálů, které by dokázaly například rozpoznat onemocnění oka, případně do něj uvolňovat léčivé látky. Jakýmsi vedlejším produktem jejich snažení však bylo objevení materiálu s podivuhodnou strukturou, který se výborně hodí k tomu, aby se pod vlivem slunečních paprsků zbarvila. Tmavnutí skel brýlí funguje tak, že v drobounkých komůrkách uvnitř skla jsou uzavřeny molekuly barviva. Když na toto barvivo dopadnou UV paprsky, změní molekuly svůj tvar a způsobí ztmavnutí brýlí. Po odeznění stimulace ultrafialovým zářením se vrátí zas do původního tvaru a skla se stanou opět čirými. Singapurským chemikům se podařilo připravit materiál na výrobu čoček, jehož struktura se velmi podobá obyčejné houbě na mytí. Obsahuje totiž  velké množství „nanobublinek“, které mohou být vyplněny právě barvivem citlivým na UV záření. „Kdyby byla látka příliš pevná, barvivo by se zaseklo a nemohlo by se dále přeměňovat. Pórovitá struktura však pro rychlou reakci barviva poskytuje ty nejlepší podmínky,“ libuje si jeden ze spoluautorů objevu dr. Edwin Chow.