Obří sopečné erupce takzvaných supervulkánů dokáží čas od času planetárnímu klimatu pěkně zatopit. Výbuch supervulkánu Toba na Sumatře před 73 000 lety způsobil na indickém subkontinentu bleskovou dobu ledovou a vymetl z ní takřka všechny původní pralesy. 
Takzvané supervulkány jsou sopečné erupce gigantických rozměrů. Výbuch takového obra dokáže do atmosféry uvolnit až 1000 kubických kilometrů takzvaného pyroklastického materiálu v podobě kamenů, drobnějšího štěrku (lapili, vlasy bohyně Pelé atd.) a také obrovské množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Taková událost, která je často provázena i zemětřeseními a vlnami tsunami, dokáže poničit nejen bezprostřední okolí vulkánu, ale i pěkně zamíchat kartami globálního klimatu. K jedné z největších erupcí, o nichž vědci dnes vědí, došlo před asi 73 000 lety na Sumatře. Po výbuchu supervulkánu Toba zde dodnes zůstal obrovitý sopečný kotel, kaldera. Dnes však kaldera vypadá podstatně mírumilovněji než tehdy. Je totiž naplněná vodou a tvoří tak jezero asi 100 km dlouhé a 30 km široké. Když v roce 1980 objevil Martin. A.J. Williams z univerzity v australském Adelaide popel z vulkánu Toba až v centrální Indii, rozhodl se vliv exploze na indické klima detailně prozkoumat. Společně s kolegou Stanleym Ambrosem, profesorem antropologie z americké University of Illinois se vrhli na průzkum sedimentů z mořského pobřeží. Tyto sedimenty totiž obsahují dávná pylová zrna a mohou tak napovědět mnohé o druhovém složení tehdejší flóry. Druhou linií jejich výzkumu bylo stanovení poměru mezi různými izotopy uhlíku ve vrstvách, které svým stářím odpovídají době výbuchu Toby. Z těchto dat lze poměrně snadno poznat, zda v tehdejší Indii převažovala spíše vlkomilná či suchomilná vegetace. Z obou linií výzkumu vědcům vyplynul jeden nezpochybnitelný závěr. Výbuch supervulkánu takřka úplně vymýtil původní deštné pralesy a na dlouhou dobu je nahradil chladnomilnými a suchomilnými travinami.
