„Pach smrti“, tedy zápach, který šíří mrtvá těla, je velmi pradávným typem signálu. Všem živým v okolí totiž : tomuto místu se vyhni, číhá na něm nebezpečí! Kanadští vědci nedávno zjistili, že „pach smrti“ dokáží rozlišit i švábi či suchozemští korýši stinky.

David Rollo z McMaster University v kanadském Ontariu je entolomolog, jehož hlavním cílem bylo prozkoumat společenský život nepříliš vábných živočichů – švábů. Mimo jiné jej zajímalo, jak mezi sebou švábi komunikují prostřednictvím nejrůznějších chemických signálů.

Jedním z lákadel, která pro své šestinohé miláčky přichystal, byla šťáva z mrtvých těl jiných švábů. Místům natřeným tímto „parfémem“ se však ostatní švábi vyhýbali jako čert kříži. To ve vědcích přirozeně vzbudilo zvědavost a začali se zajímat o to, jaká látka je vlastně chemickou podstatou pachu smrti.

Žádné velké překvapení se však nekonalo. Ukázalo se, že švábi reagovali na mastné kyseliny, které jsou jedním z prvních přirozených produktů rozkladu tělesných tkání. S tímto závěrem se však Kanaďané nespokojili a rozhodli se parfém smrti testovat dál.

Zjistili, že ve stejné míře jako šváby odpuzuje i jiný hmyz (mravence, motýly) a také suchozemské korýše, stinky. Vzhledem k tomu, že evoluční linie hmyzu a korýšů se oddělily asi před 400 milióny let, musel znát hrůzu z pachu mastných kyselin už jejich dávný společný předek.

„Evoluce dala přednost tomuto signálu proto, že mrtvá těla znamenají jak riziko nákazy, tak zvýšenou pravděpodobnost, že vás u mrtvého těla vašeho druha překvapí nějaký predátor,“ vysvětluje evoluční význam tohoto signálu dr. Rollo.

Jejich objev by mohl najít ještě jedno využití. „Parfém smrti“ by mohl sloužit jako jednoduchý a efektivní repelent, který by mohl najít své uplatnění zejména v zemědělství.