Leckterému motoristovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě, když vidí, jakou má jeho miláček spotřebu. Nákup pohonných hmot totiž dokáže udělat v peněžence pořádný průvan. Ovšem co kdyby se na jediný litr pohonných hmot ujela vzdálenost třeba mezi Londýnem a Moskvou? Nemožné? Fikce? Výmysl? Kdepak, naprostá realita.
Na německém okruhu EuroSpeedway Lausitz poblíž Drážďan se letos v květnu uskutečnil již 25. ročník soutěže Shell Eco-marathon Europe. Každoročně se jí účastní studenti středních a vysokých škol z celé Evropy. Klání není typickým závodem, jakým je třeba Formule 1. Soutěžící mají za úkol vyprojektovat, postavit a řídit vůz, který ujede co možná maximální vzdálenost s použitím minimálního množství paliva a přitom vyprodukuje co nejméně emisí. Závodí se ve dvou kategoriích – ve futuristických prototypech, kde rozhodujícími kritérii jsou minimální odpor vzduchu a maximální efektivita, a dále v kategorii vozidel městského typu, která musí mít vlastnosti běžných silničních vozidel.
Sedmdesátiletá tradice
Historie soutěže Eco-marathon se začala psát v roce 1939 ve výzkumné laboratoři společnosti Shell v USA v podobě přátelského souboje mezi vědci, kteří se snažili vytěžit ze svých vozidel co největší počet mil na galon paliva. Z těchto skromných začátků se vyvinula honba za efektivní spotřebou paliva, která se dostala se také do Evropy. První závod vyhrál R. J. Greenshields se spotřebou 4,73 l/km. O deset let později vyrazil Greenshields na okruh s upraveným modelem Studebaker s naměřenou spotřebou 1,57 l/km. V roce 1973 však vítěz dosáhl spotřeby pouhých 0,625 l/km.
Evropská část soutěže se poprvé uskutečnila roku 1985 ve Francii. Tehdy se jí účastnilo 25 týmů ze čtyř zemí. V roce 2007 soutěž dosáhla svého rekordu s téměř 260 účastnícími se týmy a více než 3000 studenty. Pořadatelé poté přehodnotili několik klíčových organizačních aspektů akce a od té doby se závodu účastní okolo dvou set týmů. Vozy obvykle dosahují rychlosti kolem 30 kilometrů za hodinu a leckteré vskutku vypadají, jako by je vymyslela nějaká mimozemská civilizace. Zároveň přitom produkují minimum emisí, vždyť běžec vyprodukuje více oxidu uhličitého než vůz s řidičem dohromady.
Neuvěřitelné rekordy
Organizátoři závodu oceňují nejen spotřebu, ale i schopnost týmů marketingově komunikovat, hodnotí se design vozu nebo týmová souhra. V těchto doprovodných soutěžích letos zabodovali především Italové a Francouzi.
Zástupci země galského kohouta byli letos vůbec velmi úspěšní. Hlavním rekordmanem letošního ročníku byl tým Microjoule ze St. Joseph La Joliverie ve francouzském Nantes. Jeho prototyp s interním spalovacím pohonem překonal již dlouho platný rekord 3410 km, kterého dosáhl před pěti lety tým ze stejné školy. Rekord byl překonán o dalších 172 kilometrů. Avšak tým se s tímto výsledkem nehodlal spokojit – večer stejného dne byl čerstvý rekord 3582 km opět překonán o dalších neuvěřitelných 189 kilometrů. Prototyp tedy ujel na jeden litr paliva historickou vzdálenost 3771 km. Další francouzský tým, ProductTeam z Lycée Louis Pasquet v Arles, ujel se svým solárním vozem skvělých 644 kilometrů na jednu kilowatthodinu energie, nicméně ani to nestačilo a za pár hodin byl na světě nový rekord: 665km/Kwh.
Když se při řízení leží…
Letošního ročníku Shell Eco-marathon Europe se zúčastnil i český tým HydrogenIX z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB – Technické univerzity Ostrava pod vedením doc. ing. Bohumila Horáka, Ph.D. Jak název týmu napovídá, jejich vůz byl poháněn vodíkem. „Vodík je pohonem budoucnosti. Naše vozidlo je vlastně elektromobil, který využívá palivového okruhu s vodíkovým palivem. Vodík je v plynném stavu v palivové nádrži a je přiváděn do palivového článku, kde se přeměňuje na elektrickou energii a vodu. Elektrická energie se přivádí do elektromotoru a tak je stroj poháněn,“ říká Horák a pokračuje: „Na našem autě je nejdražší palivový článek, který stojí zhruba 160 000 korun. Cena celého vozidla je asi okolo 200 000 korun.“
Jako pilotky byly vybrány dvě drobné sympatické studentky. „Kluci prostě 50 kilogramů neváží,“ usmívá se Horák. Kuráž řidičkám ovšem nescházela: „Kdyby mě ostatní řidiči respektovali, že jsem tak nízko nad zemí, klidně bych se v tomto autě vydala na cestu do školy,“ smála se při testech auta jedna z nich dvaadvacetiletá Kristýna Friedrischková. „Řízení není složité, stačí jen zmáčknout knoflík, a pak se to už řídí jako kolo, jen se u toho leží,“ dodala už vážněji s tím, že sedět na nádrži plné vodíku není žádná legrace.
K moři na litr benzinu? Proč ne!
Český tým si byl vědom svých možností, studenti počítali s tím, že s jedním litrem paliva ujedou 1000 kilometrů. „Na nový rekord mít nebudeme. Ale dojet do »Jugošky« na litr benzinu, to by byl slušný výsledek,“ řekl Horák.
Zatímco testy českého týmu vypadaly nadějně, na samotné soutěži se ostravským studentům lepila na paty smůla. Z technických důvodů se našim zástupcům nepodařilo absolvovat ani jednu kvalifikovanou jízdu, takže se domů vrátili bez cen. Co však nevyšlo letos, může vyjít již příští rok, nehledě na fakt, že ostravští studenti získali při konstrukci svého vozu řadu zajímavých zkušeností.
Jaká jsou pravidla soutěže?
Prototypy musí ujet plných osm kol na okruhu EuroSpeedway Lausitz v běžném jízdním směru. Aby byl jejich pokus uznán, týmy musí dokončit osm kol v časovém limitu 51 minut a minimální průměrnou rychlostí asi 30 km/h. Celková vzdálenost, kterou je nutné ujet, činí 25,485 km (8 kol po 3,2 km minus vzdálenost mezi startovní a cílovou čárou). Každý tým má k dispozici čtyři oficiální pokusy. Do konečného pořadí se započítává nejlepší výsledek.
Vozy UrbanConcept soutěží ve třech jízdách, z nichž každá má sedm kol na okruhu měřícím 3,173 km (tj. celkem 22,081 km). Časový limit na jednu jízdu je 53 minut a minimální průměrná rychlost 25 km/h. Aby se jízda co nejvíce blížila městskému prostředí, obsahují jízdy tři povinné desetivteřinové zastávky v depu (jízda stop-go). Na rozdíl od kategorie prototypů startují všechny vozy kategorie UrbanConcept současně.
U obou kategorií se v cíli přesně měří spotřeba paliva. Z výsledků měření se vypočítá vzdálenost, kterou každý vůz ujede na energetický ekvivalent jednoho litru pohonných hmot.
Na unikátním okruhu
Okruh EuroSpeedway Lausitz je jeden z největších a nejmodernějších závodních okruhů na světě. Celý areál závodiště i testovacích drah, včetně velkého počtu tribun a dalších staveb, se nachází na ploše 370 hektarů (skoro dvojnásobek území celého Monaka). Tato univerzální dráha nabízí celkem 13 variant okruhů.
Modrý okruh: 3,2 km dlouhý ovál (Trioval) je hlavním charakteristickým rysem EuroSpeedway Lausitz. Tato jedinečná trať je navržena pro vysokorychlostní závody, ale poskytuje také optimální podmínky k dosažení limitní spotřeby energie.
Délka: 3,2 km
Zatáčky: 3
Sklon (max.): 10 % / 5,7 stupně
Šířka (max.): 18,5 m
Nejdelší rovný úsek: 800 m
Zelený okruh: 3,05km Grand-Prix Track je technicky náročnější. Díky sérii osmi kliček a vyváženou kombinaci rychlých a pomalých pasáží je průběh této dráhy velmi namáhavý.
Délka: 3,05 km
Zatáčky: 8
Sklon (max.): 10 % / 5,7 stupně
Šířka (max.): 24 m
Nejdelší rovný úsek: 800 m
