V roce 2005 objevili polští archeologové kostru, o níž se dnes soudí, že patřila německo-polskému astronomovi, matematikovi a knězi Mikuláši Koperníkovi. Nedávno přišli genetikové se zjištěním, že na nebeskou oblohu se Koperník díval nebesky modrýma očima. 
Mikuláš Koperník prožil podstatnou část svého života ve Fromborku v dnešním severním Polsku, kde v místní katedrále zastával funkci kanovníka. Podle dobového zvyku byl proto pohřben v blízkosti oltáře, který měl během svého života na starosti. Nebylo však přesně známo, o který z oltářů se Koperník staral a tak nad přesným místem jeho posledního odpočinku visela po staletí řada otazníků. V roce 2005 nalezli archeologové v katedrále lebku, kterou podrobili počítačové analýze, užívané běžně policisty k identifikaci neznámých ostatků. Jelikož se tvář asi 70letého muže nápadně shodovala s dobovými vyobrazeními slavného astronoma, prohlásili vědci nalezenou kostru za skutečné Koperníkovy ostatky. Tím však zkoumání totožnosti nebožtíka z fromborské katedrály neskončilo. Kosterní pozůstatky začal švédsko-polský tým genetiků podrobovat genetické analýze. Poté, co z něj získali dostatek genetického materiálu, jej srovnali s DNA získanou z vlasů nalezených v jedné z knih, které měl astronom prokazatelně ve vlastnictví. Když se potvrdilo, že DNA z nalezených ostatků i vlasů se shoduje, nemohli vědci již pochybovat – jednalo se skutečně o kostru samotného Koperníka! Průzkumu cenného vzorku genetické informace jednoho z nejvýznamnějších myslitelů v dějinách se však vědci nevzdali. V nedávné době ohlásili, že Koperník měl specifickou variantu genu HERC2, kterou nacházíme u lidí s modrýma očima a světlou pletí. V Evropě je tato varianta genu nejvíce rozšířena ve skandinávských zemích. Zdá se však, že tento objev spíše více otázek otevírá, než zodpovídá. Dobové malby včetně těch, které sloužily k jeho první identifikaci, totiž zobrazují Koperníka tmavovlasého.
